Ale třeba časem

218 10 4
                                    

Mery potom začala připravovat oběd.David ležel na gauči a Táďa mu ležel na hrudi.Thea seděla vedle nich a byla na mobilu.
Najednou někdo zazvonil.
T:Já tam jdu
Thea šla otevřít a ve dveřích stála Hanka.
H:Ahoj
T:Dobrý..ahoj
H:Je doma táta?
T:Jo,pojď dál
M:Zdravím
H:Ahoj Mery,neruším?Chtěla bych mluvit s Davidem
M:Jo,je v obýváku
H:Tak já jdu za ním
M:Jo
Thea šla k Mery.
T:Myslíš že je tu kvůli tomu jak se táta popral s Tomášem?
M:To netuším Theo, ale vypadá to že jo
H:Ahoj Davide
D:Čau,co ty tady?
H:Chtěla bych s tebou mluvit
D:Tomášek si stěžoval že dostal přes hubu?
H:Daví,mrzí mě že jste se poprali
T:Uka dej mi Táďu ať vás neruší
D:Díky
Thea se vrátila i s Táďou za Mery do kuchyně.
T:Snad se nebudou hádat
M:Taky doufám,ale víš jak to táta má
T:Jo vím
D:Hele já jsem se nechtěl prát, ale s Tomášem jsme si od jeho nástupu nesedli a ještě když jsem se dozvěděl že je to můj brácha, tak tím se to ještě zhoršilo
H:Já vím,že je to šok pro vás všechny,ale moc bych si přála abyste se usmířili,vždyť jste přeci bráchové
D:Ale nevlastní
H:To přece nevadí Daví.Já vím že se na mě pořád zlobíš,že jsem od vás odešla,ale nemohla jsem jinak
D:Já vím že by sis přála abychom se usmířili, pokusím se o to,ale musí chtít i Tomáš
H:To on chce taky
D:Ale nepočítej že si hned budeme hrát na nejlepší sourozence
H:To je mi jasný,ale třeba časem
D:No uvidíme

David & Mery - Nezapomněl jsem 2Kde žijí příběhy. Začni objevovat