David & Mery - Nezapomněl jsem 2

Říkáš to moc hezky

Byl normální den.Byl konec června od Hančinýho příjezdu do Rubavy uběhlo 14 dní.
David se přes ty dny nějak rozhodl.
Ráno ležel s Mery na posteli a zničeno nic řekl:
D:Zkusím to
M:Co?
D:Promluvit si s mámou
M:Fakt?
D:Jo,kvůli mně to trápí i všechny ostatní že se s ní nebavím s já už to takhle nechci.S tátou jsme si nikdy nerozuměli a před lety když umřel tak už jsem neměl ani jednoho rodiče a máma když se teď vrátila tak máma,alespoň jednoho zase zpátky
M:Jsem ráda že to takhle bereš a že jsi se takhle rozhodl
D:Snad jsem udělal dobře
M:Určitě
D:Na 100% jí asi hned neodpustím,pořád si to budu pamatovat co mi udělala,ale je to přece jenom máma a ta je jenom jedna díky ní jsem na tomhle světě a kdyby nebylo jí tak tu nejsem a nemám tebe ani děti
Mery měla na krajíčku.
D:Co?Mluvím jak blázen?
M:Ne,říkáš to moc hezky
D:Pojď ke mně
Pevně ji objal a dal pusu.
D:Nakonec bude i snad dobrou babičkou pri děcka
M:Jo,mají jenom dědu tak by bylo super kdyby měli i babičku
D:Zkusím na ni sehnat kontakt a domluvit si s ní schůzku
M:Jojo,to bude rozumný.Stejně jsem ráda že jsi se rozhodl takhle,před pár dny jsi o ni nechtěl ani slyšet,odpustit jsi jí nechtěl a teď
D:Já vím,ale prostě je to máma a dokonce i chápu že od nás odešla protože s otcem to bylo fakt těžký žít a mezi nimi to nikdy ani růžový nebylo