Psychopath

-2-

Druhý den ráno po všem tom vybalování a prokecání celé noci s Carou, jsem běžela do koupelny.

Moc jsem nestíhala, budík mi nezvonil a první přednášku jsem měla mít za patnáct minut, takže mi moc času nezbývalo.

Moc se mi nelíbila představa, že přijdu hned první den pozdě, tak jsem se rozhodla ranní hygienu trochu uspěchat.

Rychlá sprcha, učesání mého výtvoru po dnešní noci, vyčištění zubů a nakonec jsem na sebe hodila nějaké čisté oblečení v podobě lehkého trička a upnutých džínů, než jsem popadla batoh a spěchala do budovy nakonci našeho velkého kampusu.

,,Ahoj."pozdravila jsem Caru, která seděla v přední lavici a koukala do mobilu.

,,No, konečně, Olive! Myslela jsem, že nepřijdeš." ,,Nezvonil mi budík, proč si mě nevzbudila?" ,,Vstávala jsem o hodinu dřív, nechtěla jsem tě budit."vysvětlila mi a okamžitě sklapla, když do místnosti vešel profesor.

,,Dobrý den, jsem profesor Henk O'brien a budu vás mít letos na anglický jazyk. Jsou tu nové i staré tváře, takže-"odmlčel se pan profesor O'brien, když ho vyrušila nějaká parta právě přicházejících kluků.

,,Ah, vás taky rád vidím."zasmál se pan profesor a pár kluků z nich se ušklíblo. ,,To my taky."prohodil jeden z nich. Ironie z jeho hlasu přímo sršela a všichni usedli do zadního rohu místnosti.

,,Co jsou zač?"šeptla jsem směrem ke Caře v naději, že aspoň někoho bude znát. ,,Na tuhle partu si dej pozor. Nejsou jako my - nečtou knížky, v sobotu nesedí doma na zadku a už vůbec neznají slušné vychování. Každý víkend pařba, drogy a alkohol. Však to znáš... Ten úplně napravo je Ryan Stevenson. Je z nich nejmilejší, není tak ostrý."vysvětlila mi a já si ho prohlédla.

Hnědé vlasy, vysoká postava, hnědé oči a s každým jeho pohybem se mu napínal každý jeho sval.

,,Vedle Ryana sedí Marco Bowie. Sestra mi o něm nic moc neřekla, ale prý nesnáší páry se stejným pohlavím."zakoulela očima a pokračovala dál.

,,Na levé straně je Harry Styles. Frajer, co si hraje na drsňáka, synáček z bohaté rodiny."

Marco oproti Harrymu byl menší, s rozcuchem a arogantím úšklebkem na tváři.

Harry byl kudrnáč se smaragdovým kukučem. Tvářil se nevinně, ale tetování o něm vypovídalo něco jiného.

A pak jsem si všimla jeho. Seděl uprostřed, pohodlně opřený do židle, sledoval obrazovku svého mobilu, než ho odložil a plně se věnoval Harrymu, který mu něco hustil do hlavy.

Hnědé vlasy ve formě rozcuchu, modře pronikavé oči, rudé rty a několikadenní strniště, které mu přidávalo pár let. Ale nehorázně mu to slušelo.

Černé skinny jeans, světle modré tričko a černé tenisky.

Pozorovala jsem je přes rameno, měla jsem na něj dost dobrý výhled a hodlala toho využít.

Studovala jsem právě jeho vystouplé lícní kosti, když si mě všiml ten kudrnáč Harry a pohodil hlavou ke mně. Jeho společník přestal mluvit a zvedl svůj pohled mým směrem.

A v tom se to stalo. V ten okamžik se naše pohledy střetly a jeho oči se zavrtaly hluboko do těch mých.

Můj mozek jakoby přestal fungovat, sbalil si kufry a odjel na dovolenou, protože jsem přestala racionálně myslet a dál mu oplácela pohledy.

Držel oční kontakt dlouho, já se bála odtrhnout od něj oči a tak jsem tam na něj odhodlaně hleděla, než mě vyrušil hlas profesora.

,,Slečno?!"jeho autorativní hlas se mi vryl do uší. Otočila jsem svou hlavu k němu a zaostřila na něj.

Stál kousek od mně a mračil se.

,,Slečno...?" ,,Lincolnová."zašeptala jsem, abych na sebe nepřiváděla moc pozornosti. 

,,Slečno Lincolnová..."zopakoval mé příjmení. ,,Myslíte si, že v mé hodině nemusíte dávat pozor?" ,,Omlouvám se." ,,Odpovězte mi laskavě na otázku, slečno Lincolnová a své omluvy si říkejte někomu jinému!"křikl, až jsem sebou trhla.

,,Vstaňte. Okamžitě se postavte."chytl mě za paži a tím mi pomohl prudce na nohy.

,,Slečno Lincolnová, je velká ostuda nosit jméno tak velké osobnosti a přitom být tak ubohá, že nehodláte dávat pozor."zavrčel a místností to zašumnělo.

Někdo se smál, někdo mě litoval a někdo to jen s pobavením sledoval.

,,Já jsem si své příjmení nevybírala- a navíc ani s ním nejsme příbuzní. Chtěla jsem dávat pozor a omlouvám se, že jsem rušila."vzdorovitě jsem se hájila, nejspíš ho to překvapilo a nakonec mi dovolil si sednout.

Pan profesor O'brien je teď můj nejméně oblíbený učitel.

                                    ~~~~
Právě teď druhá štafeta po dlouhé době?? Jsem za to hodně ráda, protože jsem na to fakt neměla čas :/

Každopádně děkuji za všechno :)