Psychopath

-7-

Louis se neustále přibližoval o milimetry k mým rtům, pro mě to byla věčnost, než je spojil v jeden celek.

Naše rty do sebe zapadly jako puzzle, jako by byly pro sebe celý život stvořený.

Líbal mě hladově, naléhavě a když procpal jazyk mezi má ústa, jazyky nám předváděly vášnivý tanec.

V žaludku jako by mi vybuchl ohňostroj, rozletěl se na všechny strany a motýlci pomateně poletovali kolem něj. Za zavřenými očními víčky se mi míhaly všelijaké barvy a rty se mi nepatrně chvěly. Věděla jsem, že chci víc. Že tyhle rty chci líbat až do konce mého života a cítit tento pocit už navždy.

Jeho rty byly jako droga a já jsem se právě stala závislá. Závislá na jeho polibcích, dotecích, naléhání a vůně jeho těla.

Rukama sjel na mé boky, naléhavě je zmáčkl a když jsme se od sebe oddělili, lapajíc po dechu s opuchlými rty od líbání, Louisovi oči se změnily.

Měl je pohlcen temnotou, zorničky rozšířené a hlad a chtíč se v nich nedal přehlédnout.

Louis už nedokázal udržet šelmu v kleci, věděl, že pokud nezasáhne, Olive uteče s brekem pryč. Když to nepokazí, už nikdy mu neuteče. Ani když bude plakat sebevíc a srdcervouc, nikdy ji už nenechá být... Nikdy.

,,Musíme jet."zamumlal Louis a vytáhl se na nohy. Začal sbírat věci kolem nás a já na něj nechápavě koukala.

Pokazila jsem snad něco?

Nakonec jsem se zvedla a pomohla mu všechny věci dostat do auta. Cesta proběhla v tichosti, Louis nemluvil a já jsem na to neměla odvahu. Co bych mu asi tak řekla?

Byla jsem zmatená, nevěděla jsem, co to má všechno znamenat a když mě Louis políbil na tvář před kampusem a pak mě poslal pryč, byla jsem ztracená už úplně.

Zmateně jsem se vyhrabala ven z auta a práskla dveřmi. Louis něco zanadával, ale já ho ignorovala.

,,Olive!"křikl na mě. ,,Co chceš?"otočila jsem se na něj. ,,Dej mi své číslo."ukázal mi mobil a já mu ho nadiktovala.

Potom už jen nasedl do auta, opustil prostor kampusu a zmizel mezi dalšími auty ve večerně potmavlé ulici.

,,Kde jsi jako byla?! A proč mi nebereš telefon?! Měla jsem strach!"vykřikla na mě Cara hned, jen co jsem se dostala do našeho pokoje.

Naštvaně jsem zavrčela, počkala, až se vykřičí a pak se jí zadívala do očí.

,,Caro... Omlouvám se! Dnešním dnem jsme nezačaly dobře a já to chci napravit. Takže k tobě budu upřímná - byla jsem na rande a ztratila jsem mobil, nevím, kde je."rozhodila jsem rukama a Cara lapla po dechu.

,,Cože?! To myslíš vážně?!" ,,Jo, nevím, kam jsem si ho dala a mám strach, že jsem ho ztratila už navždy."odpověděla jsem ji a Cara nechápavě zamrkala řasama, než pochopila, že mluvím o mobilu a ne o rande.

,,Olive, s kým jsi byla na rande?"zašeptala a napětí by se dalo krájet. ,,S... Louisem?"zamumlala jsem sotva slyšitelně, spíš jako bych se ptala sama sebe a podívala se na ni.

Z obličeje se vytratila všechna červeň a nahradila ji mrtvolně bílá. Šokovaně lapala po dechu jako kapr na suchu a držela se za hrudník.

Už by ležela na zemi, kdybych ji včas nezachytila a neposadila na postel.

,,Olive... To ne. Jsi si jistá? Já jen... Něco jsem o něm slyšela."stiskla mi dlaň v té své.

,,Louis se ke mně chová slušně a je moc hodný."vynechala jsem tu část obsahující jeho podivná chování a záchvaty. Ale jinak mi opravdu připadal jako milý kluk.

,,Opravdu? Tak... No, já nevím."kroutila hlavou, ale když jsem jí řekla, co všechno pro mě udělal, usmála se. ,,Ta to jsou asi jen kecy."řekla a bylo vidět, že se jí ulevilo. ,,A co jsi slyšela?"nedalo mi to a musela jsem se zeptat.

,,To asi ani nestojí za řeč."mávla nad tím rukou a postavila se.

,,Takže, vy teď spolu chodíte?" ,,Ne, ještě ne. Ale přitahuje mě, chtěla bych s ním být."usmála jsem se při vzpomínce na jeho rozpálené rty a dotyky.

,,A políbili jste se?"zeptala se. ,,Ne."zalhala jsem, aby si o mně nemyslela, že jsem nějaká laciná coura. Na první schůzce jsem se nikdy nelíbala, tohle byla výjimka. Dokonce alkoholová výjimka.

,,Vážně?"přeměřila si mě pohledem, jako by mi nevěřila. ,,Ano, nic se nestalo. Co Colin? Nezlobil se?"raději jsem změnila téma a nemohla jsem pochopit, jak to, že lžu své kamarádce. A to už první den v nové škole.

Cara se se zasněným výrazem rozpovídala a rozplývala se nad jeho fotkou. Naprosto jsem ji přestala vnímat a začala myslet na někoho jiného.

Na Louise.

                               ******
Děkuju moc za každého človíčka, co čte mé výplody fantazie. Moc si toho vážím ♥️