Psychopath

-6-

,,A kam pojedeme?"mlčení mi moc dlouho nevydrželo a Louis se uchechtl. ,,To je překvapení." ,,Nesnáším překvapení."zavrčela jsem a Louis odpověděl, že si to myslel.

Byla už tma, jeli jsme půl hodiny městem, nakonec Louis sjel ze silnice a vydal se dál po polní cestě.

Trochu mě to vyděsilo, nevěděla jsem, co čekat. Třeba mě tu někde chce zabít a pak mě zakopat hluboko do země. A nikdo si nás potom nespojí, takže se můj vrah nikdy nenajde.

,,Ehm... Louisi?"oslovila jsem ho a snažila se nedat najevo svůj strach.

,,Nemusíš se bát."pronesl chladně a dál se věnoval řízení.

Když Louis zastavil, zjistila jsem, že kolem nás nic není a mně došlo, že mě tu opravdu podřeže.

,,Louisi, co to děláš?"ptala jsem se, když vytahoval kravatu z kapsy. ,,Zavážu ti oči, říkal jsem, že je to překvapení."odpověděl mi a natahoval se ke mně, aby mi zavázal oči, ale já ucukla. V krku mi vyschlo, neměla jsem z toho dobrý pocit a Louis se už od začátku naší cesty choval zvláštně.

,,Neboj se a dělej."zavrčel už mírně podrážděně.

Louis věděl, že musí svou šelmu udržet v sobě, pokud mu má všechno klapnout. Její stydlivost byla roztomilá, ale v jiných ohledech ho pěkně štvala. Pokud na ni bude zlý, nevyjde mu to.

,,Olive, nemáš se čeho bát."usmál se na mě a nakonec mi je zavázal.

Nevěděla jsem, jestli mu věřit. Moc se mi do toho nechtělo, ale zatím mi nic neudělal, tak snad to i tak zůstane.

Louis se znova rozjel, teď už mírně do kopce, odhaduji. Absolutně netuším, kde to jsme, takže pokud mě tu hodlá nechat, nenajdu cestu zpět.

,,Tak jsme tady."zamumlal Louis a vypl motor. Slyšela jsem otevírání dveří a pak následné prásknutí s nimi.

Louis někam odešel, nevěděla jsem kam, ale věřila jsem, že přijde zpátky.

Dveře na mé straně se otevřely. Podle vůně jsem věděla, že je to Louis. Měl krásnou vůni, mužnou a svěží.

Vzal mě za ruku, poté do náruče a za mého smíchu se rozešel směrem dopředu.

,,Tak... A jsme tady."postavil mě na zem a sundal mi kravatu.

Stáli jsme na skalách, před námi ležela šedá deka a na ní koš s jídlem a dobrým pitím. Když jsem se rozhlédla, zatajil se mi dech.

Pod námi proudil život nočního Londýna a my jsme stály nad tím vším. Byla to taková nádhera, pohltilo mě to úplně celé.

,,To je taková krása."vydechla jsem úžasem a podívala se na něj. Usmíval se, držel v ruce láhev šampaňského a snažil se ji rozdělat.

,,Ale ty řídíš. Nemůžeš pít."připomněla jsem mu a ukázala na láhev. ,,Neříkej mi, co mám dělat."úsměv mu zmizel z tváře a zamračil se. ,,Promiň..."špitla jsem, když to vypadalo, že ji po mně hodí.

,,Jen... Nesnáším, když mi někdo říká, co mám nebo nemám dělat."řekl a pokud tohle měla být omluva, moc se mu to nepodařilo.

Sedla jsem si na deku a koukala před sebe. Do ruky mi strčil skleničku. ,,Připiješ si se mnou?"zeptal se a pomohl mi vstát, když jsem kývla na souhlas.

Celou tu dobu byla napjatá atmosféra, Louis se ani jednou neusmál od srdce a to mě trochu znepokojovalo.

,,Děje se něco?"zeptala jsem se ho, když si sedl vedle mě a neřekl ani jedno slovo. ,,Ne? Co by se mělo dít?" ,,Já nevím... Ale neustále se mračíš."pousmála jsem se, abych nám to obou aspoň trochu zpříjemnila.

Jenže marný pokus. Louis byl stále odtažitý, žádné emoce ani nic takového. Bála jsem se, že je tu se mnou už jen nuceně nebo kvůli sázce, takže jsem si to moc neužívala ani já.

Jenže po dvou flaškách mi to bylo jedno a on už se také uvolnil. Usmíval se a neustále mi doléval alkohol.

,,Louisi, budu-budu opilá!"zasmála jsem se, když doléval i třetí láhev a vytáhl čtvrtou.

,,O to mi jde." ,,Ale no tak!"smála jsem se a položila se na záda.

,,Řekni, že budeš mou."řekl najednou a vyhoupl se nade mě. Dotkla jsem se jeho tváře a uchechtla se.

,,A ty by jsi chtěl?" ,,Odteď už má jsi. Vlastně jsi byla mou už od našeho prvního seznámení." ,,Tak proč se na to ptáš, když znáš odpověď?"ušklíbla jsem se.

,,Chtěl jsem znát tvůj názor. Byla by jsi mou i přes tvůj nesouhlas."sáhl za mou hlavu a rozpustil mi culík. Prohrábl se nimi a nasál jejich vůni.

,,Krásně voníš."naklonil se ke mně a já, otupělá smysly alkoholem, jsem přestala vnímat, utnula tok myšlenek a nechala se unášet sílou okamžiku.

                                 ~~~~~
Dneska jedu jako stroj, i když jsem nemocná :D