Psychopath

-3-

,,Kašli na něj. Sestra říkala, že si na něj máme dát pozor... Je mu jedno, že jsme dospělý. Chová se k nám jako k dětem... Je to blb."usmála se na mě Cara, když jsme mířily na oběd a já jsem se pořád nedokázala vzpamatovat z pana profesora.

Mě rozhodí všechno, navíc pokud se nějaký incident stane před hromadou lidí, bude mě to trápit ještě dost dlouho.

Cara měla doporučeno, že nejlepší restaurace je pár metrů od kampusu a vaří tam prý moc dobře.

Když jsme ji po chvilce našly, zjistila jsem, že do téhle malé restaurace chodí snad všichni vysokoškoláci.

,,Sedneme si támhle."ukázala na stůl, za kterým seděl nějaký kluk a zářivě se nás usmíval.

Cařininy oči se rozsvítily jako dva šťastné lampičky a okamžitě se ke stolu vydala, aniž bych pronesla nějaký svůj názor.

Jelikož tu nikoho neznám a Cara působí nejslušněji ze všech, rozhodla jsem se ji následovat.

,,Olive, tohle je můj přítel Colin. Coline, tohle je Olive."představila mě okamžitě, když jsem k nim došla.

Dost jsem se zarazila.

,,Colin."podal mi ruku a potřásli jsme si. ,,Olive, ráda tě poznávám."zamumlala jsem a snažila se zakrýt šok, že si Cara někoho po tak krátké době našla.

Colin vypadal dost slušně. Přesně typ pro Caru. Vyžehlená kostkaté košile, přes ni měl hnědý svetr a volné, tmavě modré kalhoty do tanečních.

Nejsem zastánce módy, ale moc mi to k sobě nepasovalo. Rozhodla jsem se mlčet, byla to přece jeho věc.

,,Vidím tvé překvapení v tvém milém obličeji, nejspíše jsi se zalekla, že má láska má přítele. Jsme spolu už, vskutku, deset let - ano, počítáš správě, od našich desíti let. S mou láskou zažíváme krásné chvíle a nebudu to tajit - jsme zasnoubeni."Colin mluvil slušně, spisovně, pomalu a bez vulgarity.

Cara se k němu přitulila a já jsem šokem přestala dýchat.

,,Tak-tak tohle jsem nečekala... Eh, gratuluji."snažila jsem se o úsměv, ale spíš to vypadalo jako škleb.

Pokud má Cara snoubence, znamená to, že bude trávit víc času s ním, než se mnou. A taky jsem tu navíc.

,,Děkujeme."usmála se Cara a pohladila ho po paži.

,,On je Colin straší?"zeptala jsem se, protože jsem nechápala, že jsem ho tu neviděla s Carou od včerejšího večera.

,,Ne, je o dva dny mladší... Ale my si na to nehrajeme. Colin přijel dnes, takže pokud narážíš na to, že jsi ho včera ani dneska na přednáškách neviděla, tak se Colin dřív sem nemohl dostat."vysvětlila mi.

Chtěla jsem ji odpovědět, jenže mě přerušilo třísknutí dveří.

Otočila jsem se tím směrem a zjistila jsem, že ránu způsobila skupinka, kterou jsme potkaly na přednášce pana profesora O'briena.

Všechno jakoby se zastavilo, když jsem se setkala s párem dvou pronikavě modrých očí. Dech se mi zadrhl, nebyla jsem schopna se pohnout.

Skupinka se vydala naším směrem, srdce mi začalo zběsile bušit do hrudníku a když se zastavili kousek před námi, mé vyděšené srdce vynechalo jeden úder.

,,Sedíš mi na místě."pronesl ten, jehož jméno jsem jako jediného neznala. Měl hluboký, dost mužný hlas a zabíjel nás všechny pohledem.

Nebyla jsem schopna se pohnout, natož vyslovit aspoň jedno slovo, takže jsem tam jen tupě seděla a koukala na ně.

,,Řekl jsem, že mi sedíš na místě, takže okamžitě vypadni."zavrčel a já se vyděšeně zvedla.

Cara mě zatáhla za ruku, čímž mě strhla k sobě a donutila se tak pohnout.

,,Ty budeš Johnsonová, že?"jeho hlas nás donutil se zastavit.

Já Johnsonová nebyla, nejspíš teda musel mluvit na Caru.

,,Ano, jsem."odpověděla mu, chtěla se rozejít, ale znovu ji zastavil.

,,Víš... Tvá ségra, myslím, že se jmenuje Taylor, stála za nic. Ošukal jsem ji, ale byla jako prkno."pronesl s úšklebkem, jeho kamarádi se začali smát a my jsme lapli po dechu.

Hlavně já, vyrazil mi dech jeho slovník.

Cara zavrčela, ale nechtěla mít problém, takže okamžitě vyběhla z restaurace a Colin běžel za ní.

Já jsem se nemohla pohnout, stála jsem na místě a snažila se vstřebat, co se právě stalo.

~~~~~~
Děkuji ;)