Psychopath

-9-

,,Připravená?"zeptal se mě okamžitě, když jsem mu otevřela dveře. Já přikývla, potichu jsem šlapala vedle něj a přemýšlela, jaké překvapení má v plánu tentokrát.

Louis byl samé překvapení a nečekané reakce. Nevěděla jsem, co u něj čekat, ale na jednu stranu se mi to líbilo.

,,Jsi nějaká zamlklá."zasmál se Louis a podíval se na mě. ,,Jen jsem se zamyslela."prohodila jsem a usmála se na něj. ,,Jaké je to překvapení, že?"zasmál se a já se přidala.

,,Prokoukl si mě."můj úsměv mi nesjel z tváře ani poté, když jsem zjistila, co je to to překvapení.

,,To myslíš vážně?"znovu smích a konečky prstů jsem přejela po řidítkách. ,,Nikdy jsem na tom neseděla."ukázala jsem na stroj a žasla nad tou nádhernou.

I když v motorkách jsem se nevyznala, tahle mi přišla obzvlášť hezká. A seděla mi k Louisovi.

,,Proto tu máš svého řidiče."řekl, ukázal na sebe a mrkl. Podal mi černou helmu, sám si nasadil tu svou a nasedl na motorku.

,,Tak co?"zazubil se na mě, když se ohlédl přes rameno a spatřil, jak stále stojím na místě s helmou v ruce.

Mám jet? Nikdy jsem na tom neseděla, pak je tu to, že bych tu neměla být vůbec s ním a mám strach... A všechno mě znejistilo.

Louis jako by to vycítil, slezl z motorky a usmál se na mě.

,,Nemusíš se ničeho bát. Já ti nic neudělám, motorku ovládám stejně dobře jako ostatní stroje a nic se ti nestane. To slibuji."slezl ze stroje a došel až ke mně.

,,Slibuješ?"zamumlala jsem potichu a vzhlédla k němu. ,,Slibuji. Nedokázal bych ti ublížit."přikývl a já tedy nasedla.

Louis nastartoval, rozjel se po cestě a vyjel z kampusu. S úsměvem jsem si obmotala ruce kolem jeho boků a přitiskla jsem se na jeho tělo.

Celou cestu jsem nasávala jeho vůní, smála jsem se a pokukovala po okolí. Louis nás vezl po silnici, kde jsme nepotkali ani jedno auto a tak přidal na plyn.

Tiskla jsem se k němu, slastí přivírala oči a nakonec si i připustila, že mi je s Louisem strašně dobře a po dlouhé době jsem zase šťastná.

Všechny problémy jako bych nechala v kampusu, uháněla před nimi na motorce a byla svobodná, bez výčitků, starostí a myšlenek, které nepříjemně kousaly.

S Louisem jsem se cítila skvěle, milovala jsem ten pocit a dokázala si nás představit spolu.

I když ho znám jen pár chvil, miluji ten pocit, být s ním, i když se občas chová zvláštně.

Nechápala jsem, jak můžu být Taylor tak sobecká a zakazovat mi být s ním.

Louis uháněl jako o život, občas si něco zamumlal, čemuž jsem nerozuměla a když zastavil, trochu jsem posmutněla.

Nechtěla jsem se od něj odtrhnout, předával mi svou energii a já ji ochotně přijímala.

,,Jsme tady."zašeptal, když vypl motor a pohladil mě po ruce, což okamžitě vystřelilo signál do mé hlavy a samovolně jsem se usmála. Dech se mi trochu zadrhl, ale nakonec jsem se ho pustila a slezla dolů.

Když jsem si sundala helmu, porozhlédla jsem se kolem a viděla louku, zarazilo mě to.

,,Co tu děláme?"zajímalo mě, proč tu zastavil a Louis se úšklíbl. ,,Zatím nic."zasmál se a helmy pověsil na řídítka.

,,Ale něco bych ti chtěl ukázat."dodal a naznačil směr do menšího lesa, kam louka vedla.

,,Dobře."kývla jsem a on se rozešel směrem, kterým ukazoval.

,,Odkud jsi?"ptala jsem se, když jsem ho doběhla a on prohodil rameny. ,,Nic zajímavého... Doncaster. Tam jsem se narodil, vyrůstal a teď studuji tady. Odkud jsi ty?"ptal se pro změnu on.

,,Pocházím z Liverpoolu, ale teď bydlíme v Menchestru. Přestěhovali jsme se tam s rodiči, když otec dostal nabídku na lepší pozici ve své práci."s radostí jsem mu odpověděla a vzpomněla si na rodinu, což mě nutilo se pousmát.

Takto jsme se bavili až k lesu, ale měla jsem pocit, že ke mně Louis není stejně otevřený jako já k němu. Často dlouho přemýšlel, než mi odpověděl a většinou to bylo hodně stručně.

,,Tak jsme tady."přerušil mě, když jsem se ho chtěla zeptat na další otázku a já si prohlédla les.

Měl dlouhé stromy, zbytky slunečního světla ještě pronikalo mezi místy stromů. Louis mě chytl za ruku, já se zasmála a nechala se proplétat mezi listnáči.

,,Louis, počkej."smála jsem se, Louis spěchal a vedl mě hlouběji do lesa. ,,Louis, zpomal."zamumala jsem, když jsem zakopla o kořen a málem jsem se sesunula k zemi.

,,Louis?"teď už jsem se necítila dobře, Louis mlčel a dál mě táhl hlouběji do lesa bez jakékoliv slova.

Najednou se zastavil a já uslyšela hukot vody. Zvedla jsem pohled od země a otevřela ústa v úžasu.

Stáli jsme nad malým vodopádem na menším útesu, voda třískala o kameny a příjemně hučela. Stála jsem tam, neschopná slova a sledovala sluneční paprsky, jak se odráží od padající vody. Vypadalo to, jako by někdo sypal kusy bílého peří s kousky malého zlata.

,,Dobrý, co?"smál se, když se na mě podíval a zase stáhl pohled na tu krásu. ,,To je taková krása. Louis, jak jsi to našel?"ptala jsem se a poslouchala ten příjemný hukot vody.

,,Často jsem sám, mám to rád a procházím tichá místa. Les je jedno z mých nejoblíbenějších, hlavně tohle."šeptl, stáhl si triko a rozběhl se.

Než mi došlo, co se děje, Louis už vyplavával na hladinu a zubil se na mě z dola.

,,Teď ty!"mávl na mě a zasmál se. ,,Nemám tu plavky!"křikla jsem zpátky a on protočil očima. ,,Na co plavky?! Sundej si svetr a skoč!"

Chvíli jsem se rozmýšlela, zvažovala pro a proti a nakonec jsem přikývla. Nebudu kazit tuhle kouzelnou chvilku.

Pomalu jsem si sundala svetr, uložila ho vedle trička, které si Louis svlékl a podívala se dolů.

Byla to výška, kolem byly kameny a byla možnost, že se zabiju, když se špatně rozeběhnu.

Polkla jsem při té představě a rozběhla se.

                                 ~~~~~
Dlouhá kapitola po dlouhé době. Díky všem :)