Psychopath

-4-

,,Co tam tak stojíš?"zeptal se mně po chvíli modroočko.

,,Cože?"otočila jsem se jeho směrem a stydlivě sklopila hlavu. Slyšela jsem zavrzání židle a pak kroky.

Mou bradu uchopil mezi palec a ukazováček a narovnal mou hlavu, abych se na něj podívala.

Byla jsem menší o půl hlavy, on se ke mně naklonil a přiblížil se k mému uchu.

,,Ptal jsem se, co tady tak stojíš..."zašeptal mi do ucha a lehce se o něj otřel rty. Zachvěla jsem se, zorničky se mi rozšířily a modroočko se ušklíbl.

,,Líbí se mi, jak tvé tělo reaguje na to mé."skousl mi ucho a já překvapením zadržela dech.

Všechno kolem nás ztichlo, všechny pohledy byly stočeny na nás a já si až teď uvědomila, co to tu vyvádím.

Poodstoupila jsem od něj a porozhlédla se po restauraci. Všichni přítomní čekali, co udělám, co řeknu nebo co udělá on, jenže já jsem byla takový srab, že jsem se otočila a vyběhla pryč z restaurace.

Běžela jsem rychlostí blesku, utíkala jsem do kampusu a až v parku, který je v něm, jsem se zastavila.

Opřela jsem své dlaně o kolena a snažila se popadnout dech. Chytla jsem se za hlavu a zatahala za své blonďaté vlasy.

'Co to proboha dělám?!' křiklo mé rozčílené podvědomí a zlostně jsem kopla do kamínku, který byl vedle mé nohy.

Jsem tu kvůli studiu, ne kvůli nějakému románku. Nedřela jsem jen proto, abych to pak všechno ztratila jednou aférkou s klukem, kterého ani neznám.

Omotala jsem si své ruce kolem paží, ochladilo se a zima se zakousávala do mé rozpálené pokožky od běhu... Nebo možná od toho kluka.

Procházela jsem kolem laviček, když se mnou někdo škubl na stranu.

Zmateně jsem se rozhlížela, za mnou postávala osoba s černou mikinou a kapucí na hlavě.

,,Co-co se děje?"vyděšeně jsem hleděla na osobu, která mi svírala ruku ve své dlani a rozhlížela se kolem nás, jestli tu náhodou nikdo není. To mě vyděsilo ještě víc a snažila jsem se vykroutit se ze sevření.

,,Mlč!"šeptla naštvaně holčina, jak jsem podle hlasu poznala. Táhla mě stranou, za stromy a i přes mé svírání nás dokázala nepoznatelně dostat za ně.

,,Co se děje?!"nechápala jsem nic, co se tu sakra děje a měla jsem šílený strach.

Ta dívka si sundala kapucu a mně se tak vyskitl pohled na její tvář. Tmavé vlasy, hnědé oči, dost známé rysy... Někoho mi připomínala.

,,Jsem Taylor Johnsonová..."řekla, když jsem si ji neustále prohlížela a nemohla přijít na to, kdo je.

,,Takže ty jsi ta Taylor? Jsi sestra Cary? A co po mně chceš?" ,,Dost otázek, nemám moc času. Slib mi, že o nás nikomu neřekneš. Slib mi, že to neřekneš ani Caře."nasadila si znovu kapuci a zahleděla se mi do očí.

Podezíravě jsem si ji prohlédla, ale když jsem mírně kývla, rozhlédla se kolem nás a pak pokračovala. ,,Viděla jsem tě, jak si s Louisem-" ,,Kdo je Louis?" ,,Nepřerušuj mě! To je ten, se kterým jsi dneska byla v restauraci. Radím ti dobře, drž se od něj dál! Není na něm nic dobrého. Je špatný, obzvlášť pro holky, jako jsi ty. Křehké, hodné, zranitelné,... Já jsem si s ním zažila měsíc a musím se schovávat a lhát své rodině. Olive, prosím, slib mi, že od něj dáš ruce pryč."prosebnost byla skoro hmatatelná.

,,Slib mi to!"zatřásla se mnou, když jsem neodpovídala. ,,Slibuji."vyděšeně jsem kývala hlavou, nic jsem nechápala.

,,Jenže... Pokud jsi se mu zalíbila, tak už je stejně pozdě..."zašeptala Taylor a já vytřeštila oči. ,,Cože?! Co se to tu, sakra, děje?!"rozhodila jsem rukama a při každé její větě jsem nechápala nic víc a víc.

,,Poslouchej - Louis Tomlinson je nebezpečný, nedokázala by jsi ho zvládnout a pokud jde o tebe a ty jsi se mu zalíbila, okamžitě opusť školu, než bude pozdě! Já jsem s ním byla sice chvíli, ale to, co jsem si zažila, nikdo jiný nezná. Nejsi silná, ne po psychické stránce a ani nemáš ponětí, co všechno se za dveřmi odehrává. A už vůbec ne v jeho mysli. Není to dobrý člověk, uteč dokud můžeš. Já neutekla a takhle jsem skončila - žádná vysoká, žádná práce, jen špinavá místnost a mé zohavené tělo."zavrčela a já lapla po dechu.

,,Já to vůbec nechápu, co mám dělat?" ,,Pomohla jsem už pěti holkám, všechny mě poslechly, tak si nezkoušej hrát se zlým plamenem ohně. Není to dobrý... Na něm poznám, když se mu někdo líbí a ty... Ty by jsi měla odjet ještě dnes. Olive-"chtěla mi ještě něco říct, ale vyrušil nás zvuk v nedalekém křoví.

,,Olive, musíš odejít, nedopadne to s tebou dobře - nikdo ho nezná tak jako já, nikdo by ti nepomohl."chytla mě naléhavě za paže. Strach v jejím hlase se nedal přehlédnout...

Poslední pohled z očí do očí, než se rozutekla hloub mezi stromy a keře. Nechala mě tam stát zmatenou, nic nechápajíc a ve velkém šoku.

                               ~~~~~~
Temná minulost Louise ho dohání a varuje jeho zatím ještě světlou a nevinnou budoucnost... Ale na jak dlouho?