Labyrint - Návrat

Zkouška

Usadil jsem se na zem v lochu a sundal si batoh. Opřel jsem se o zeď. Všiml jsem si, že Minho udělal totéž.
„Bručoun jeden." Mumlal Minho. „Místo aby byl rád, že se najdou tacoví, co jsou ochotní strávit celé dny mezi těmi podělanými zdmi, nás ještě zavře do lochu."
„Hold nejsme v našem labyrintu." Pokrčil jsem rameny.
Minho vytáhl svůj plánek sekce, kterou jsme proběhli, a zadíval se na něj. Tušil jsem, že hledá podobnosti. Chvíli jsem ho nechal být. Moje mysl se zatím snažila projít si všechno, co jsem si po proměně pamatoval. Viděl jsem sám sebe v nějaké velké místnosti s vyspělou počítačovou technologií. Na ní byl plán labyrintu. Vzpomínal jsem si, že jsem je sledoval. Nevěděl jsem však, proč. Vzpomínal jsem si, že jsem měl někoho venku. Mimo ZLOSIN. A tomu někomu jsem posílal informace. Před očima jsem viděl tvář mladé dívky s tmavými vlasy po ramena a muže, s trošku, na svůj věk brzo, prošedlými vlasy.
„Spáleniště..“ Zašeptal jsem.
„Cože?“ Ozval se vedle mě Minho.
Podíval jsem se na něj. Nebylo divu, že neměl tušení, o čem mluvím. Já sám jsem neměl tušení, o čem to mluvím. Z nějakého důvodu se mi tohle slovo objevilo v hlavě, když jsem si vzpomněl na-
Najednou mi všechno v hlavě secvaklo. Labyrint byla zkouška.. Co když..?
„Hej Minho.. Ten chlap, co nás sem hodil říkal, že labyrintový test byla první fáze, že?“ Zeptal jsem se.
„Jeho slova nedávaly smysl, vogo..“ Mračil se kápo běžců.
„To spáleniště.. Měla to být druhá zkouška.“ Řekl jsem.
„Jak jako druhá zkouška?“ Mračil se Minho. „O čem to do háje mluvíš?“
„Musíme najít cestu z labyrintu. Co nejdřív.“ Řekl jsem a vstal.
„Jenže z lochu nás ještě pěknech pár hodin nepustí, tak se hoď do chládku, jo?“ Zpražil mě Minho a strhl mě zase zpátky dolů.
Pokoušel jsem se vybavit si něco dalšího. Něco z práce s tou dvojicí ze skupiny B, co by nám mohlo pomoci dostat se ven. Jenže jsem nic neviděl, ať jsem se snažil, jak jsem chtěl.
V poledne nám přinesl Newt něco k jídlu. Neřekl jsem mu, na co jsem si vzpomněl. Ještě byl čas. Stmíválo se. Brány do labyrintu se začaly zavírat. V tom okamžiku se mi však v hlavě objevila další vzpomínka. Šlo o něco, co jsem sám vytvořil, když jsem pracoval pro WCKD a co by nám mohlo pomoci najít cestu ven. Něco, co fungovalo na bázi rmutů, ale nebylo nepřátelské. Něco, co bylo skryté v tajné místnosti pod mapovým bunkrem. Moje největší dílo hned po labyrintu a záložní klíč k jeho rozluštění. Tajně jsem dva z nich vsadil i pod bunkr labyrintu B, takže pokud na to Aris a Rachel nepřišli, měli by být oba na místě a připraveni k použití. Tito drobečci, kteří byli v mých roztříštěných vzpomínkách.. Byli vlci.. Mechaničtí vlci...