Snapeova krev |HP|

1.kapitola- zařazení do koleje

Nathalie

Se zatnutými zuby jsem se nejistě rozeběhla proti zdi na nástupišti a pevněji sevřela vozík, který jsem před sebou tlačila. Očekávala jsem tvrdý náraz, který se však nedostavil a já se po pár vteřinách objevila na ohromném nástupišti King's Cross. S pootevřenými ústy jsem si prohlížela červenočernou lokomotivu, ze které se šířila pára.

,,Zavři pusu, Nath, vletí ti tam moucha.", zasmál se dívčí hlas vedle mě, když prošla zdí i vysoká bruneta, která měla vždy nějakou kyselou poznámku. Nad jejím prohlášením jsem protočila oči, ale pusu opravdu zavřela.

,,Ty aby jsi se neozvala, že?", zavrtěla jsem lehce hlavou a porozhlédla se kolem sebe. Nástupiště bylo poměrně zaplněné, všude stály rodiny, které se loučily se svými dětmi, některé matky dokonce plakaly a přijímaly kapesníčky od svých nejdražších.

Nad podívanou před sebou jsem si povzdechla a raději se otočila ke své kamarádce, která zadumaně sledovala jakéhosi černovlasého chlapce, který se smál něčemu, co řekl zrzavý kluk vedle něj.

,,Není to náhodou Harry Potter, kterého můj otec nemá úplně v lásce?", pozvedla jsem pravé obočí a skenovala dívku, která se k těm dvou přiřítila a černovlasého pevně objala.

,,Jo, je to Harry Potter a naprosto nádherný!", rozplývala se nad ním a upřeně ho pozorovala do té doby, než se na ní otočil a jemně se usmál. Dívka vedle mě se začervenala a uhnula pohledem. ,,A tvůj otec nejenže ho nemá rád, on ho přímo nesnáší.", zašklebila jsem se společně s brunetkou.

,,Neměly bychom jít?", změnila jsem raději téma a kývla směrem k vlaku, do kterého nastupovali studenti všech ročníku, tedy, prváci už tam byli, protože se zřejmě báli aby nezmeškali. Jak jinak.

,,Hm, dobrý nápad.", přikývla zadumaně a po mém boku se vydala s kufry k zavazadlovému prostoru, kde jsme nechaly své věci společně s brunetinou sovou. Já si svou kočku vzala do ruky společně s věcmi, do kterých se později obléknu.

,,Tak jdeme na to.", povzbudivě se na mě usmála a pevně uchytila mou ruku do té své. Společně jsme tak za smíchu zamířily do vlaku, abychom našly nějaké volné kupé. Což se nám moc nedařilo.

Štěstí nám zrovna moc nehrálo do karet, protože žádné kupé nebylo volné a bruneta pronesla, že k prvákům si rozhodně nesedne. Nakonec jsme nakoukly do jednoho z kupé v nebelvírské části. K naší, no spíše mé, smůle tam byl zrovna Potter s jeho partou.

,,Můžeme si prosím přisednout, nikde není volno.", zeptala se ihned modrooká dívka. Ihned se na nás stočily pohledy tří osob, které kupé obývali.

,,Ehm, jasně, pojďte.", usmála se kudrnatá dívka a posunula se k oknu, aby uvolnila místo pro jednu z nás. Sborově jsme poděkovaly a sedly si na volná místa. Já zaujala místo vedle jediné dívky, která na klíně držela zrzavého kocoura, který si prohlížel mou kočku.

,,Jak se jmenujete? Tebe jsem zde ještě neviděla, jsi nová?", zeptala se zvědavě a přeskočila z brunety na mou maličkost. Jen jsem se usmála a přehodila si své černé vlasy na stranu, protože mi padaly do očí.

,,Já jsem Nathalie, jsem zde nová, a toto je má nejlepší kamarádka Max.", představila jsem nás a věnovala všem milé úsměvy.

,,Těší nás. Já jsem Harry, Harry Potter.", kývl na nás černovlasý kluk, kterého předtím Max pozorovala rentgenovým pohledem.

,,Ron Wesley.", přidal se zrzek.

,,Hermiona Grangerová.", usmála se a spražila pohledem zrzavého chlapce, který si nás nedůvěryhodně měřil svými oči. ,,Z jaké jsi koleje Max?", započala konverzaci Hermiona, která mi již ze začátku přišla sympatická, oproti tomu jsem se asi moc nespřatelila se zrzavým chlapcem.