Snapeova krev |HP|

12.kapitola- bezcitný hajzl

I přes slova otce, abych si s Harrym promluvila, jsem se mu spíše vyhýbala. Na hodiny s nebelvírem jsem chodila těsně před začátkem hodiny a opouštěla učebnu jako jedna z prvních.

Stejně jako teď, zazvonilo na konec hodiny přeměňování, kdy jsem se vypařila hned, jak to šlo. Slyšela jsem za sebou jen Harryho hlas, který na mě volal, ale úspěšně jsem ho ignorovala.

Zaběhla jsem na záchodky v druhém patře, kde jsem hledala Uršulu. Jenže nikde nebyla. Ani v kabince, kde se schovávala před nevítanými hosty. Povzdechla jsem si, po stěně se svezla na zem a tupě pozorovala umyvadla.

Přemýšlela jsem nad vším, co se stalo tento rok. Věděla jsem, že vztah s Harrym bude jen dočasný, je nám jen třináct, jsme děti. Ale stejně to uvědomění bolí.

,,Zatraceně!" vyjekla jsem, když se ozvalo hlasité zvonění, které oznamovalo začátek hodiny lektvarů. Ten mě zabije. Rychle jsem se zvedla ze země a popadla brašnu.

Ze záchodků jsem vyletěla jako blesk, kdy jsem se co nejrychleji snažila dostat do sklepení k učebně mého otce. Na schodech jsem se málem zabila, když se začalo nečekaně otáčet. Trvalo pár minut,než jsem mohla konečně vstoupit na točité schodiště, které jsem brala po dvou schodech,což se mi moc nevyplatilo.

Na předposledním schodě mi podjela noha a já se rozplácla na chladnou zem. ,,Do prdele už!" zavrčela jsem naštvaně a zvedla se. Oklepala jsem si uniformu, sebrala ze země brašnu a hábit a vydala se po tmavé chodbě k učebně pár metrů ode mě.

Nervózně jsem zaklepala a vstoupila, kdy se všechna pozornost upřela na mě. Nebelvírští se smáli, stejně tak i většina zmijozelských. ,,Omlouvám se, pane profesore," dostala jsem ze sebe zadýchaně.

,,To je hezké, že jste vůbec přišla, slečno Snapeová," zavrčel, aniž by zvedal pohled od pergamenu na stole. ,,Budete tam stát ještě dlouho, nebo si konečně sednete?" podíval se na mě, přičemž mě probodl naštvaným pohledem.

,,Ne, pane," zavrtěla jsem hlavou a porozhlédla se po třídě, abych našla volné místo. Jediné bylo vedle Harryho, který mě stále upřeně sledoval. Nervózně jsem se rozešla k němu a sedla si na židli.

,,Zjistěte si, co máte dělat a dejte se do práce," přikývla jsem, smířená s tím, že budu muset mluvit s Harrym.

,,Co máme dělat?" otočila jsem se na nebelvíra, který mě neustále pozoroval. Před ním na stole ležela většina ingrediencí, ale on nic nedělal. Vyváděl mě z míry.

,,Ehm, jo. Sluneční lektvar, postup je na tabuli," usmál se na mile a pokynul rukou za katedru. ,,Můžeme si pak promluvit, Nath? Je to důležité,"

,,Pane Pottere, to, že jsem Vám dal povolení říct slečně Snapeové, co máte dělat neznamená, že se budete bavit celou hodinu," procedil skrz zuby a varovně nadzvedl obočí.

Jen jsme přikývli, načež jsem se já vydala pro ingredience do lektvaru. Se vším jsem se pak rozešla zpět k lavici a připravila jsem si kotlík, do kterého jsem dala vylouhovat srdce Bludníčka a sušené lístky Svítivky v dračích slinách.

,,Nath, prosím," zaškemral zoufale Harry, který už také začal pracovat. Ignorovala jsem ho. ,,Nath, je to důležité!"

Postavila jsem kotlík nad oheň a uvedla do varu. ,,V osm na Astronomické věži," prohodila jsem tiše a hlídala si lektvar.

...

,,Přineste mi vzorky vašich výtvorů," zašklebil se a pokynul vysokému zmijozelovi, aby šel jako první. Byla jsem poměrně vyklepaná, lektvary nebyly úplně moje největší dovednost.

,,Slečno Snapeová, můžete," s hlubokým nádechem jsem se nejdříve porozhlédla po zbytku studentů, kteří zde zůstali, než jsem se rozešla ke katedře.  ,,Vypadá to slušně," prohodil tiše a vytáhl hůlku. ,,Lumos!" tekutina v lahvičce se rozzářila a vydávala mírné světlo.  ,,Nad očekávání, můžete jít,"

...

Blížila se osmá hodina, když jsem stoupala do schodů na Astronomickou věž. Na obloze už začínaly zářit hvězdy a na bradavické pozemky padala tma.

,,Přišla jsi," vydechl úlevně nebelvír, když mě zahlédl. Mlčky jsem přikývla a přešla k zábradlí, kdy jsem si prohlížela Zapovězený les, ve kterém byly všemožné stvoření.

,,O čem jsi chtěl mluvit?" zeptala jsem se tiše, aniž bych na něj pohlédla. Věděla jsem, že by mi to ublížilo mnohem více.

,,O nás dvou," pronesl do ticha, které narušovalo jen houkání sov, vytí vlkodlaka a náš dech. ,,Už od Vánoc to není ono, moc dobře to víš. Ty jsi hlavně zmijozel, já nebelvír. Tvůj otec je proti mně, je na straně Zla,"

,,Tím chceš říct, že já budu stejná? Budu Smrtijedka, věrná služebnice Pána zla? To si myslíš? Že můj táta je jen bezcitný sobec, který tě nesnáší? Jsi zmetek, Pottere!" zavrtěla jsem hlavou, kdy jsem ho probodávala bolestným pohledem. ,,Byla jjsem asi hodně naivní, když jsem si myslela, že nám to vydrží. Je to jen dětská láska, která za chvíli přestane působit. A táta měl vlastně pravdu,"

,,V čem?"

,,Že jsi ty arogantní, bezcitný hajzl,"

Lumos! ✨

Pardon, že tak pozdě, ale byla jsem bez wi-fi! 🙂
Menší drama dnes, heh.😚

Nox! ✨