Snapeova krev |HP|

3.kapitola- ,,riddikulus!''

Nathalie

Úšklebkem z mých rtů zmizel hned, co zazněla tato slova z pusy ryšavého nebelvíra, který se nebezpečně mračil a ignoroval kopání do holeně od své kamarádky.

Otec, který začal procházet mezi studenty, se na něj otočil a se stále kamenným výrazem k němu zamířil. Aniž by on, či Hermiona, stačil zareagovat, černovlasý profesor jej chytil za ucho. ,,Weasley," zasyčel. ,,mínus 10 bodů pro Nebelvír za urážení spolužáků."

Už jsem se chystala zvednout a odejít, protože narážky od ostatních ať už ze zmijozelu nebo jiných kolejí, mě vytáčely a nedaly se vydržet, ale ve směsici sov jsem zahlédla i tu mé sestry. S úsměvem jsem tedy počkala až doletí sova ke mně a pak i s dopisem jsem zamířila do společenské místnosti ve sklepení.

Neohlížela jsem se za voláním Max, která se mnou nejspíše chtěla trávit čas, ale já neměla náladu na nikoho. Ty řeči ostatních nejenže rozčilovaly, ale taktéž bolely a zarývaly se stále hlouběji.

Ve zmijozelské společence jsem si sedla na pohovku, která byla postavená naproti krbu, ze kterého sálalo příjemné teplo. S úsměvem jsem roztrhla onen dopis abych nepoškodila pergamen a ponořila se do čtení.

Ahoj, Nath!

Doufám, že se máš dobře a profesoři neprudí jak mívali často ve zvyku za mých studijních let.

U nás se nic neděje, včera večer jsem navštívila hřbitov, abych u mamky vyměnila květiny a popovídala si. Teď jsem však zpět u otce v Německu. Na vánoční prázdniny ale určitě přijedu za tebou a Severusem.

Měj se dobře a brzy pošli dopis se zprávami,

Tvá sestra Malia xxx

Nedokázala jsem se přestat usmívat. Jsem ráda, že je vše v pořádku a o prázdninách jí uvidím po takové době, protože většinou svátky tráví u svého otce v Berlíně.

Dopis jsem si složila a schovala do černého hábitu. Upravila jsem si zelenostříbrnou kravatu a shrnutou košili, abych nevypadala jak pitomec, a rozešla se k učebně obrany proti černé magii, kterou vyučuje nový profesor.

Celkem mě udivovalo, že nikdo ve společence nebyl, ale nijak mi to nevadilo a já se bez zbytečných potíží mohla dostat z koleje do učebny.

Chodby už tak prázdné nebyly. Pospíchající studenti se proplétali mezi těmi ostatními, které rychle se odpočítávající čas vůbec nezajímal.
Já se tím stádem splašených studentů nějak dostala a mohla konečně zapadnout do učebny obrany.

Díky tomu, že jsem přišla poměrně pozdě, zbyla jen dvě poslední místa. Jedno u zmijozelského chlapce s blonďatými, skoro až sněhovými, vlasy, který se smál nějaké narážce na nebelvír. Nebo místo vedle tmavovláska, se kterým už tak sdílím společnou lavici na lektvarech.

S povzdechem jsem se tedy rozhodla pro nebelvírského chlapce, kterého okolní svět moc nezajímal a dokonce ignoroval toho hlupáka Weasleyho, který do něj něco hustil.

,,Je tady volno?", zvedla jsem trochu hlas, abych upoutala pozornost chlapce, který přežil kledbu od největšího černokněžníka této doby.

,,Jo, jasně, sedni si.", zakoktal se nebelvír, načež jsem ho probodla nejistým pohledem, ale sedla si vedle něj na tvrdou židli.

,,Á, naše zmijozelka.", zasyčel nepříjemně zrzek, když jeho pohled spočinul na mě. Jen jsem protočila onyxovými oči a prohrábla si černé vlasy, které mi padali do zorného pole.

,,Nech jí, Rone! Nic ti neudělala!", snažil se mě bránit tmavovlásek, ale proti druhému nebelvírovi neměl šanci. Stál si za svým jako ta jeho tvrdohlavá myš, o které mi říkala Max.

,,Dobré ráno, studenti.", z kabinetu na schodech vyšel světlovlasý brunet se jizveným obličejem, kterého jsem již první den viděla na hostině, kde ho Brumbál představil.

,,Dnes budeme trénovat kouzlo Riddikulus, které bubáka, náš největší strach, změní do vtipné podoby, která se každému vytvoří v hlavě.", začal vysvětlovat náplň dnešní hodiny a jak kouzlo využít. ,,Hůlkou mávnete...", dál jsem ani nijak moc neposlouchala. Otec mi to již vysvětloval a učil toto kouzlo.

,,Teď se seřaďte a každý po jednom!", tleskl rukama a všichni studenti, co byli v učebně, se začali stavět do řady, včetně mě.

Každý měl jiného bubáka. Neville Longbottom měl jako bubáka mého otce, Severuse Snapea, kterého změnil do bodoby, kde měl růžový klobouk a šaty. Weasley měl obrovského pavouka, kterému později přibyla kolečka na všech nohách. Seamus Finnigan měl jako bubáka zase Banshee.

,,Slečna Snapeová.", pokynul mi profesor s úsměvem dopředu blíže ke skříni, ze které vypouští bubáka vždy. Zhluboka jsem se nadechla a připravila si hůlku. V hlavě jsem si ještě párkrát řekla kouzlo a pak už jen čekala, co na mě bude čekat.

To, v co se bubák proměnil, mi vyrazilo dech. Přede mnou stál obrovský tmavý pes s bílou lysinkou na hrudi. Uši měl vztyčené nahoru, cenil ostré zuby a nebezpečně vrčel.
Najednou mě přepadly vzpomínky na ten den, kdy jsem se s tímhle psem setkala.

,,Riddikulus!", zmíněný pes se najednou zmenšil, přestal vrčet a cenit zuby. O chvíli později přede mnou sedělo malé štěňátko mně neznámé rasy.

,,Skvěle, slečno.", usmál se profesor na mou práci a poslal dalšího.

...

Poslední hodina před obědem skočila a já se konečně mohla rozejít do Velké síně na jídlo, které jsem tak moc potřebovala, abych přežila hodiny přeměňování s profesorkou McGonagallovou.

,,Nathalie!", zastavila jsem se a otočila na dotyčného. ,,Pojď se mnou prosím do kabinetu.", jen jsem přikývla a po jeho boku mířila do sklepního kabinetu. Bohužel jídlo musí počkat.

,,Co se děje?", zeptala jsem se hned, co se z námi zavřeli dveře od kabinetu lektvaristy. Pokynul mi, abych si sedla naproti němu, což jsem ihned udělala a napjatě ho sledovala.

,,Co se s tebou děje? S nikým nechceš mluvit, volný čas trávíš sama na koleji-"

,,A s kým ho mám asi trávit?! Max je mladší, každá máme své povinnosti a jiný rozvrh! Nikdo jiný není!", zamračila jsem se a hodlala opustit kabinet.

,,Každého odstrkuješ, nediv se.", pronesl klidně.

,,Protože každý má problém a tím, že jsem tvá dcera!"

Lumos! ✨

Zdravím, potterheadi! ⚡🖤

Q:Jak se dnes máte? 🌿🥀
A:Celkem dobře, jen kvůli zranění nemůžu moc psát 😜🦉

Užijte si kapitolu! 🔥🍀

Vidíme se zase ve středu! 🙈⚡

Nox!✨