Snapeova krev |HP|

7.kapitola-slzy

,,Takže se vážně přestaneme bavit kvůli klukovi?!", vykřikla jsem vztekle na brunetku, která vztekem přecházela sem a tam.

,,Nejspíš, Nathalie! Moc dobře víš, že se mi Harry líbí skoro dva roky, ale i tak s ním začneš chodit! Jsi hrozná!", vrčela přes zaťaté zuby. ,,Jsi stejná jako tvůj otec! Stejná mrcha! Co bych taky čekala od Snapeový, že?!", tímhle mi vyrazila dech.

Ano jsem nepřemýšlela nad mými činy a se slzami v očích jí vrazila facku. ,,Nesnáším tě, Max!", zakřičela a rychle běžela do společenské místnosti, která zela prázdnotou.

Vyběhla jsem schody k dívčím ložnicím a zapadla to té mé, kde jsem se svalila se slzami do postele a zatáhla si závěsy. Kocoura, který ležel na kraji, jsem si přitáhla do klína a vzlykala do jeho srsti.

Hodiny ubýhaly a já stále v slzách ležela v peřinách se svým kocourem. Díky tomu, že všichni si užívali vytouženého víkendu ve společence, byla jsem na pokoji sama a mohla nechat vyjít emoce na povrch.

Uběhla další hodina, kdy už jsem zvážila, že se půjdu jen vysprchovat a konečně spát. Odložila jsem černého kocourka vedle sebe a odhrunula závěsy ve zmijozelských barvách.

Rychle jsem se vysprchovala a poté zalezla zpět do tepla peřin.

...

Pondělí přišlo mnohem dříve, než jsem očekávala. Po krátké chvíli v koupelně jsem se začala oblékat do školní uniformy, kterou jsem před sobotu a neděli nenosila. Černé vlasy jsem si rozčesala a pak stáhla do jednoduchého culíku.

Ze zmijozelské koleje jsem odcházela kolem sedmé hodiny, což znamenalo, že dvouhodinovka lektvarů začíná až za hodinu a já mám tak čas si dodělat úkol pro mého otce. Ve Velké síni mě každý pozoroval jako svatý obrázek a Harry se rozešel ke mně.

,,Ahoj, Nath. Chtěl jsem na tebe počkat, ale Alexia nám řekla, že tě máme nechat ještě spát.", zastavil mě hned po pár krocích a stiskl mi v dlani mou ruku. Stisk jsem mu opětovala a smutně jsem pohlédla do jeho očí.

,,V pohodě. Já se půjdu najíst. Pak máme ještě čas, nepůjdeme se kdyžtak projít?", navrhla jsem s mírným úsměvem, který se rozšířil po jeho odsouhlasení.

Pustila jsem se jeho ruky a zamířila ke stolu zmijozelu, kde mi již držela místo bruneta, která mě zaujatě propalovala pohledem. ,,Ahoj, Alex.", pozdravila jsem svou kamarádku a natáhla se pro svou snídani.

,,Ahoj, Nath.", usmála se. ,,Vážně si jdeš teď dodělávat úkol od Snapea?", zachechtala se zákeřně.

,,Tak nějak.", přitakala jsem a dala se do psaní o účincích dryáku, které se vyžádal můj otec od každého studenta zmijozelu a nebelvíru třetího ročníku.

Nebylo to zas tak těžké jak jsem předpokládala, ale nějakou chvíli to zabralo. A to neuvádím to úmorné přemýšlení a hrabání v mé mysly, kde jsem hledala vše, co nám o tom lektvaru říkal.

Před půl osmou jsem měla hotovo a tak jsem se vydala za Harrym, který již také dojedl a čekal na mě. Viděla jsem bolestivý a naštvaný pohled mé bývalé kamarádky, která mě zavrhla kvůli klukovi.

Procházeli jsme chladnými chodbami hradu, který vyzařoval ranním klidem. Nikde žádné malé pobývající dětsko a žádný Protiva. Klid, tedy, až na pár duchů.

,,Dobré ráno, pane Barone.", mile jsem pozdravila kolejního ducha zmijozelu, stejně tak i nejistý Harry vedle mě, který mě držel pevně za ruku.

,,Dobré ráno, slečno Snapeová.", oplatil pozdrav než odletěl opačným směrem než jsme šli my dva. ,,Nikdy jsem ho takto milého nezažil.", ušklíbl se nebelvír.

,,Když s ním mluvíš slušně, tak je i milý. Já si s ním často povídala, když se se mnou moc lidí nekamarádilo a než jsem měla tebe.", usmála jsem se a mírně se vytáhla na špičky, abych ho mohla políbit.

,,Miluju tě.", zašeptala jsem do jeho rtů.

,,Já tebe.", usmál se a polibek mi oplatil.

...

Den ubýhal až prapodivně rychle, a než jsme se nadáli, už jsme seděli ve Velké síni a vychutnávali si své obědy. Co mě znervózňovalo, byly podivné pohledy ostatních, kteří mě probodávali posměšnými pohledy.

,,Opravdu se bojí malých štěňat?"

,,Bože můj. A to má být zmijozel? Takový srab?"

,,Ta holka má teda odvahu, že se bojí malých štěňat."

,,Jak jí mohli přijat do školy? Takovou hrdinku?"

,,Být já Snape, stydím se za ní."

Nejistě jsem se otočila na obědvající zmijozelku, která nejspíš šeptající studenty mým směrem neslyšela. Když vycítila můj pohled, porozhlédla se a zamyšleně nakrčila obočí.

,,Ignoruj je.", pokrčila ledabyle rameny.

,,Počkej, ty víš, o co se jedná? Co jsem prošvihla?", zeptala jsem se zmateně, když narážky na mě neustávaly, spíše se rozrůstaly.

,,No, někdo tu rozhlásil, že si se jako malá bála malého štěněte a pak se i... počůrala ze strachu z malého psa. Prý jsi pak měla noční můry. Nevšímej si jich, zase si něco vymysleli.", vysvětlila mi mezi jezením Alexia.

,,Jenže to nejsou výmysly, Alexio. To se doopravdy stalo a ví o tom jen dva lidi.", se štípáním v očích jsem se nejdříve podívala k profesorskému stolu, kde jsem pohledem vyhledala svého otce, a pak se podívala k nebelvírským, kde jsem spočinula na jedné jediné osobě. ,,Ví to jen ona a můj otec.", zvedla jsem se prudce od stolu a rychle zmizela z Velké síně, aniž bych dojedla svůj oběd.

Nevěděla jsem kam jít, ale nakonec jsem zapadla do dívčí záchody v sedmém patře, kde jsem se svezla po chladných dlaždicích a dala se do pláče.

Pohledem jsem přejížděla po místnosti, když jsem se zarazila nás dívkou, jenž seděla na kabince. Ihned mi došlo, že je to duch a nejspíš ona Ufňukaná Uršula, k které mi  Harry vyprávěl.

,,Kdo jsi?", vytrhl mě z myšlenek duch dívky, která zemřela před mnoha lety díky Voldemortovi.

,,Jsem Nathalie.", smrkla jsem se slzami v očích. ,,Ty budeš Uršula, že?"

,,Ano, jsem Uršula.", trochu se usmála. ,,Nejsi ty ta dívka od Harry Pottera? Vyprávěl mi toho o tobě hodně.", nad jejími slovy jsem se také usmála i přes pálení v očích.

,,Jo, to budu já.", přitakala jsem.

,,A co se stalo, že brečíš?", zeptala se náhle. S hlubokým nádechem jsem jí řekla vše, co se za poslední dny stalo. Vše s Max, se kterou jsem se pohádala, přes její rozhlášení a až po pohledy ostatních ve Velké síni.

Rozuměla mi.
Jako jedna z mála.
Jsem ráda, že mě vyslechla a já si vyslechla její příběh.

Lumos! ✨

Zdravím všechny! ❤
Jak se vám vede o těchto koronaprázdninách?
Mně nic moc, úkolů mám nad hlavu a nestíhám 🤦‍♀😁

Jinak se mám dobře, co vy?

Omlouvám se za chyby, psala jsem na rychlo! 😁🤦‍

Nox! ✨