Už od dětských let mi malovali,
jak vlastně vypadá láska,
teď už vím, že hodně toho vynechali,
jejich řeči byly jen přes oči páska.
Bylo mi tvrzeno,
že je to manželství, děti a dům,
hlavně žádné hádky
a vyhýbat se těžkým dnům.
Čím déle, tím lépe,
hlavně nehleď na to, co cítíš,
před oltář do kostela běž,
ať všichni vidí, jak láskou pevnou svítíš.
Pamatuj - je důležité, jak tě vidí oni,
svoje myšlenky a touhy stranou dej,
tvoje láska musí být monotónní,
tvoje srdce je jako zboží výprodej.
Dnes vidím kolem sebe jen prázdné páry,
po svatbě a před ní;
mráz mě po zádech zebe,
jelikož vím, že většina šťastných není.
Mají v hlavě obrázek,
toho perfektního divadla,
lásku jako z pohádky,
hlavně o ni pečovat, aby nezvadla.
Možná jde o zvyk,
možná mají strach,
vždyť co kdyby náhodou
jejich jistota zmizela v prach.
Muži mají navařeno,
ženy střechu nad hlavou,
děti v celistvých rodinách,
rodiči dokonalými se jednou sami stanou.
Každý má svou danou roli,
scénář se stále opakuje,
a přece jen tato divadelní hra
stále na diváky funguje.
Jestli tahle osnova,
vyhovuje i vám,
držte se jí detailně,
až nebudete vědět kam.
Já s dovolením odmítnu,
tohle není nic pro mě,
nevím, kde se ocitnu,
ale milovat budu reálně.
Každý z nás,
ať chceme nebo ne,
má svoje dva světy,
kam se někdy schováme.
Ten první je všem kolem nás známý,
je v něm to nejlepší,
to, co se nebojíme ukázat světu
a co chceme, aby ten druhý miloval.
O tom druhém už ale nikdo nemluví,
je to temná krajina,
naše touhy a obavy,
naše nejhorší nálady,
chování
a nesplněné sny,
to,
co sami v sobě snažíme se udupat,
to, co však dělá to, kým jsme my.
Ten druhý svět na první žárlí,
většina z nás se totiž snaží ho skrýt,
ale i v pohádkách
zlá strana musí být.
Já moc dobře vím,
kdo v mém druhém světě žije,
ráda ti o něm povím,
ale věř, že jen tak někdo v něm nepřežije.
Pravdou je,
že lidi od sebe odháním,
žijí zde totiž duchové,
kteří zemřeli do zad bodáním.
Když byla jsem mladší,
lásku rozdala jsem všechnu,
sebe samu jsem nejbližším oddala,
byla jsem taková už odmala.
Doufala jsem,
že se mi na oplátku vrátí,
nečekala jsem,
že se proti mne obrátí.
Možná si myslíš,
že láskou teď opovrhuji,
to se ale mýlíš,
je to stále jediná věc, o které nepochybuji.
V hlavě jsem léta věřila
a doufala,
že přijde někdo,
nějaká povaha troufalá,
která nebude mít strach
navštívit můj druhý svět
a v řekách jeho hlubokých
s odvahou plavět.
Nevím, kdo jsi,
nevím, co jsi zač,
jediné co vím - že se ti chci odevzdat.
Nechci znát jen tvůj první svět,
chci všechny kouty toho druhého poznat
a všem jeho nebezpečím se hrdinsky stavět.
Tak nezlob se na mě,
jestli se ve mne někdy nevyznáš,
teď vysvětlení před sebou tu máš.
Jsem snad ta nejsložitější skládanka,
kterou můžeš v obchodech najít,
ale alespoň věřit mi můžeš,
že se mnou nemusíš nic tajit.
Neznám tě, ale vím,
že jsi taky hádankou,
která má miliony částí
a lidé ji ani s návodem nechápou.
Moc věcí jistě nevím,
ale jedno ti slíbit mohu -
když nezalekneš se mého druhého světa
roztrháme spolu tuhle předlohu.
Předlohu lásky,
toho, jak lidé jsou zvyklí milovat,
ani dálka, ani okolí,
ani ty,
nezastaví mě v tom za tebe bojovat.
