Je nespočet vzpomínek a momentů,
které bych ráda vrátila,
čas ale nejde ovládnout
i kdybych se sebevíc snažila.
Je to nesmrtelná bestie,
lidská síla je proti němu bezbranná,
svádí naše osudy a zase je končí,
a my jen hádáme, co asi znamená.
Pro někoho je krátkým,
pro druhé se zdá být nekonečný,
je zrádný, vratký a neskutečný,
zároveň však naším největším bohatstvím.
Už jako malá jsem svými záludnými otázkami
trápila snad celou svou rodinu,
zajímalo mě, kde se čas bere
a kde vesmír má hladinu.
Záludnost vesmíru
do dnešních dnů mě pronásleduje,
avšak i přesto,
nic nádhernějšího neexistuje.
Chyť mě za ruku a sleduj,
ty planety a hvězdy nad námi,
bez začátku a bez konce
otvírajíc se nebeské brány.
Lidé jsou z velké části krátkozrací,
nevidí to, co vidíme my;
vidí bohatství a malichernosti,
stojí nohama až příliš pevně na zemi,
zatímco my budujeme sny.
Vždyť podívej,
všude kolem nás je umění,
Slunce teď kreslí naše stíny,
jaké chceš jiné znamení?
Života si dostatečně nevážíme,
řešíme půjčky, vztahy a vzdělání,
zatímco kolem nás
nekonečno galaxií se prohání.
Snad opravdu nevěříte,
že úspěchy, ocenění a povýšení,
jsou důvodem,
proč s zářivou temnotou jsme ve spojení.
Země je magická,
ačkoliv nám je neznáma,
a to, co je kolem ní,
to nedokážu vám popsat sama.
Možná jsme měli možnost volby,
možná vybrali jsme si život,
možná po smrti zjistíme,
kde je pramen vesmírných vod.
Ale teď,
dokud jsme tady,
prosím věř mi,
a neotáčej se ke mně zády.
Já moc dobře vím,
jak jedinečnou možnost mám,
že tě znám,
a že sama o tomhle všem konečně nesním.
Já to chápu;
co je lidem neznámé, to je děsí,
nikdy nevyhneme se strachu,
ať už ocitneme se kdesi.
Bude trvat stovky let,
než budeme mít možnost objevit,
co kolem nás je za svět,
pak bude se nám moc ulevit.
To je to,
proč já se děsím času,
vím, že už nic z toho nepoznám,
a nevydechnu z úžasu.
Přiznávám,
že trošku mě to trápí,
já ale místo přemýšlení,
snažím se projít všechny mapy.
Neztrácím čas,
materiálním uspokojením,
chci slyšet tvůj hlas,
křičet nadšením a vzrušením.
Přeju si poznat s tebou svět,
překonat hranice myšlení,
chci s tebou sedět pod hvězdami
a cítit naše spojení.
Dokud je Měsíc tam, kde jsme zvyklí,
dokud hvězdy na nočním nebi svítí,
dokud Slunce vrhá naše stíny,
buď prosím vedle mě,
než uplynou naše vteřiny.
