Duše Nemetonu

Náhradní oběť

Zíral na mě. Polkl jsem. Allison se roztřásly ruce, ale namířila na něj pušku. Roztřeseně se nadechla. Cítil jsem se díky jeho pohledu nervózně. Zamračil se.
„Chceš mě zabít?" Zeptal se tiše.
Jeho hlas se však rozléhal mou myslí, jako ozvěna. Ozvěna, která nevěstila nic dobrého.
„Allison!! Střílej!!" Zakřičel jsem, nechal své oči zrudnout, zařval a skočil po něm. Chytil mě za předloktí a odhodil mě zpět. Místem se ozval výstřel. Jeho ruka vyrazila k jeho hlavě tak rychle, že by to lidské oko nebylo schopné zachytit. Zalapal jsem po dechu. Mezi prsty svíral kulku z Allisoniny pušky.
„Vážně ses mě právě pokusil zabít, Scotty?" Zeptal se a zadíval se na mě nevěřícným pohledem.
„Ty nejsi Stiles.. Ne ten, kterého znám.." Řekl jsem.
Rvalo mi to srdce. Nemohl jsem uvěřit tomu, že by se z něj stalo něco takového, ale ono se stalo. Stále jsem však váhal. Nebyl jsem si jistý, jestli bych ho dokázal zabít.
Usmál se. Naskočila mi husí kůže. To nemohlo znamenat nic dobrého. Udělal několik kroků ke mně. Pokusil jsem se pohnout, promluvit, cokoliv.. Ale nemohl jsem. Byl to strach? Nebo to dělal on?
„Já ti nic nedělám.. Prozatím.." Usmál se.
Ozval se další výstřel. Z jiné strany další. Dvě kulky se zastavily ve vzduchu pár centimetrů od Stilese a rotovaly na místě. Potom sklouzly k zemi.
Ohlédl jsem se. Byl to Argent. Kousek od nás se ozval zvuk nabíjení zbraní. Vykulil jsem oči. Bylo tu snad tucet lovců. To nemohli být Argentovi. Pokud jsem věděl, žili jen on a Allison.. Kdo teda byli?
„Calaveras, hee..?" Zašeptal se zvláštním úsměvem Stiles.
„Dlouho jsme se neviděli, lobito.." Usmála se starší lovkyně.
„Byl bych radši, kdybychom se vůbec neviděli, Arayo." Zavrčel Stiles.
Araya? Araya Calavera? Oni se znali? Odkud? Už jsem ničemu nerozuměl.
„Oni ti to vysvětlí, Scotty." Řekl Stiles, aniž by se na mě podíval. „Já bych se, ale teď měl stáhnout. Je tu až moc hustá atmosféra.."
Vztáhl ruku nad sebe.
„Střílejte!" Zakřičela ta žena. Přikrčil jsem se k zemi. Kolem Stilese se objevila stejná věc, jako ta, kterou mě a Allison ochránil.
„Ne!!" Zakřičel jsem.
Bylo úplně jasné, že chce zmizet. Zarazilo mě však, když jsem uslyšel několik zásahů kulkek do těla. Dostali ho snad? Doufal jsem, že není mrtvý. I když byl monstrum, stále mi na něm záleželo. Nechtěl jsem, aby zemřel.
Palba ustala. Kořeny se rozestoupily a na zem dopadlo tělo nějaké ženy. Vykulil jsem oči.
„Co to.."
„Náhradní oběť.." Ozval se za mnou Argent. „Stiles s námi hraje pořádně špinavou hru. Bude obtížné ho sundat."
„Znáš ji?" Zeptal jsem se a ukázal na mrtvé tělo.
Argent zavrtěl hlavou.
„Já ano." Ozval se Severo. „To je Grace. Jedna z našich lovkyní. Měla za úkol sundat vašeho "přítele", ale jak vidím.. On sundal ji."
„Stále ho chceš chránit, Scotte McCalle?" Ozvala se Araya a přistoupila ke mně.
„Jistěže." Řekl jsem s bolestí v srdci. „Vždyť je můj bratr."
Stiles byl můj nejlepší přítel, ale považoval jsem jej za bratra a za totéž považoval on mě.. Kdysi..
„Radila bych ti, aby ses zamyslel nad tím, co vlastně chráníš." Řekla Araya a zadívala se mi do očí. „Tvého přítele... Nebo vražedné monstrum?"