Yoongi
Neslyšel jsem moc z toho toho o čem se bavili, ale vím že šlo o Taeho a Kooka.
Hned jak položil telefon se rozbrečel a opřel se mi o rameno. Bylo to divné, skoro se neznáme, ale vypadalo to že on vážně nikoho jiného nemá.
Stejně jsem ho obejmul, možná můžu mít konečně kamaráda. Tak dlouho jsem byl sám že už mě to přestalo bavit. Z mého přemýšlení mě vytrhl Jiminuv hlas.
,,Už bych asi měl jít... Nechci tě obtěžovat, když se skoro ani neznáme." ,, Mně nevadí, že tady jsi, jsem rád že nemusím být sám.'' řekl jsem a doufal že ještě chvíli zůstane. ,,Stejně je už pozdě a rodiče asi nebudou rádi. A potom co jsem řekl Taemu... Ani nevím co jim řekl.
Už se zvedal, ale když se podíval z okna podlomili se mu kolena a začal znovu plakat. Podíval jsem se z okna taky abych věděl co ho tak dostalo, ale když jsem to udělal myslel jsem že puknu vzteky. Dobře Tae řekl Jiminovi o tom co má s Jungkookem a Jimin to nevzal dobře a on to moc dobře věděl. A teď se s ním klidně líbají před Jiminovím domem.
,, Jimine? " oslovil jsem ho. ,,J-jo?" dostal ze sebe. ,,Klidně můžeš přespat tady, nemusíš tam jít." řekl jsem a doufal že zůstane, nechci být sám. Už ne. ,,Emmm... Jestli ti to nevadí" zeptal se a pořád ještě seděl na zemi. ,,Ne, nevadí " řekl jsem a usmál jsem se na něj.
Jimin:
OMG on má tak strašně roztomilý úsměv...Yoongi:
Ještě jsme si chvíli povídali a pak jsme šli spát. Já jsem spal na gauči a Jimin v mé posteli.
Jsem tady zas... Jestli je to moc divné tak pište. Já nevím.
Sofi
ČTEŠ
𝙄 𝙡𝙤𝙫𝙚 𝙮𝙤𝙪... 𝙒𝙝𝙮 𝙙𝙤𝙣'𝙩 𝙮𝙤𝙪 𝙨𝙚𝙚 𝙞𝙩?
FanfictionChlapec co neměl skoro nic, ale měl milující rodiče a kamarády... Byl šťastný. A hned naproti němu chlapec co má všechno, ale nemá rodinu... Je k neuvěření že ve stejném státu, ve stejném městě a ve stejné ulici bydlí takhle rozdílní chlapci... A i...