𝙄 𝙡𝙤𝙫𝙚 𝙮𝙤𝙪... 𝙒𝙝𝙮 𝙙𝙤𝙣'𝙩 𝙮𝙤𝙪 𝙨𝙚𝙚 𝙞𝙩?

19.

Jimin:

Měl jsem smíšené pocity... Trochu mě potěšilo to co Jin řekl, ale na druhou stranu mě to zaskočilo. A to co řekl Yoongi mě málem rozbrečelo.

Když odešel nahoru rozběhl jsem se za ním.

,,Yoongi? " Zaklepal jsem na dveře. ,,Co chceš ?" Zeptal se mě tím jeho arogantním tónem. ,,Můžu jít dál?" Zeptal jsem se. ,,Je to tvůj pokoj ne?" Odpověděl mi.

Vešel jsem dovnitř a sedl si vedle něho na postel. 

,,Jestli tu nic nepotřebuješ tak jdi prosím pryč." Řekl, ale já nechtěl jít. ,,Yoongi, to je v pořádku, jsme kamarádi... Hyung je jenom blbej." Ani nevíte jak moc mě bolelo mu to říct v této situaci, protože já k němu cítím víc než kamarádství. 

,,To je to co ke mě cítíš? Kamarádství? " Zeptal se mě a podíval se na mě očima plnýma slz. ,,Yoongi... Já... Bojím se ti říct pravdu , protože se bojím tvé reakce, vím že to nechceš slyšet." Řekl jsem a podíval se do země, chtěl jsem plakat, tak strašně moc, ale nemohl jsem nemohl jsem se před ním rozbrečet. ,,Jimine řekni mi pravdu, nesnáším když mi někdo lže. Když mi řekneš že tě jen otravuju že je ti mě jenom líto a doopravdy se se mnou nechceš bavit, tak to pochopím, stejně jsem nedokázal pochopit jak se někdo tak úžasný dokáže bavit s někým tak bezvýznamným." Řekl a začal si balit věci. Taak strašně mě bolelo co řekl. 

,,Yoongi co to říkáš?! Jsi úžasný, krásný, roztomilý a chápavý člověk a...pravda je že... Já... Já tě miluju Gi." Řekl jsem a on začal brečet, hodně brečet. ,,Promiň já... Já vím že to není to co chceš slyšet." Řekl jsem a začal brečet taky. Potřeboval jsem Taeho, ale je tu Kook, Jin a joon. Šel jsem ke dveřím a už je otevřel, když v tom mě zastavil.

,,J-jimine p-počkej prosím~" Řekl a já se na něj otočil. ,,Nenenenene Jiminie neplakej kvůli mě prosím." Řekl a já se rozplakal ještě víc. ,,Minie j-já... Bojím se, bojím se že to co řekla matka je pravda. Hobi byl taky jenom kamarád a potom to nevyšlo a oba jsme z toho měli jenom výčitky že je to kvůli nám a tu strašnou bolest. A nejhorší je že tě mám strašně rád opravdu, možná je to i víc, ale... Já se bojím, bojím se dalšího pádu. A je mě strašně líto, ne... Není mi to líto, proklínám se za to, proklínám se za to že existuju, protože kdybych se nenarodil, nemusel bych ti ublížit, ani nevíš jak moc mě ubližuje tě vidět plakat a když pláčeš kvůli mě, tak~"

Plakal jsem. I když jsem nechtěl i když mi řekl že mu to ubližuje nemohl jsem přestat. 

,,Yoongi, já nevím co ti na to mám říct, nevím co chceš abych řekl, nevím co bych měl udělat." Řekl jsem, nikdy se mě nestalo že bych v tomhle zaváhal... Vlastně v ničem, vždycky jsem věděl na čem stojím. Ale teď nevím vůbec nic. 

,,Můžu o tom chvíli přemýšlet?" Zeptal se mě. Nebyl jsem schopný slova a tak jsem jenom přikývl a odběhl do pokoje mých rodičů, kteří mimochodem zůstávají pryč ještě další dva týdny. Napsal jsem Taemu, potřebuju s ním mluvit.

p.jimin: Tae přijď prosím do ložnice mých rodičů... Potřebuju s tebou mluvit. A neber prosím Kooka jde o Yoongiho. Já mu to řekl.

Kim.tae: Jiminie co se děje? Co jsi mu řekl?

p.jimin: já to všechno řeknu jen už pojď prosím. A možná by Gi ocenil Jina...

Kim.tae: za chviličku přijdu

Tae:

,, Emm... Jine já nevím co se přesně stalo, ale Jimin chce abych za ním přišel a psal že máš jít za Yoongim a po tom co se stalo tady mám pocit že to není dobré." Řekl jsem mu a už mířil nahoru.
,,Počkej jdu s tebou." Zavolal Kookie a už se zvedal. ,,Promiň Kookie, chce abych šel sám." Řeknu mu a už opravdu odcházím.

Přišel jsem za Jiminem a hned jak jsem ho uviděl ho objal. Měj jsem chuť Giho zabít za to co mu udělal.
,,Co se stalo Minie? " Zeptal jsem se ho a utřel mu slzy z tváře. ,,Miluju Yoongiho" Řekl . ,,A ty jsi mu to řekl a on tě odmítnul? " Zeptal jsem se ho.
(Nechce se mi to celé znovu rozepisovat takže jakože mu to Jimin celé vysvětlil.)

,,Jiminie..." Řekl jsem a znovu ho objal. ,,To se vyřeší, musíš mu ukázat že tu pro něho vždycky budeš a že ho máš opravdu rád." Řekl jsem. ,,A má on opravdu rád mě?" Zeptal se a začal znovu brečet . ,,Co tím myslíš ? Vždyť ti to sám řekl..." Vím že Jimin má málo sebevědomí... Proto nemá moc kamarádů, je stydlivý a i když se s ním začne někdo bavit on se bojí. 

,,Co když to řekl jenom proto aby se mě zbavil? Co když tady byl jeN proto že neměl kde jít?" ,,To je blbost Minie..." Řekl jsem mu na to. ,,Tae ? " ,,Ano? " ,,Zůstaneš tady se mnou?'' samozřejmě jsem mu nemohl říct ne ,,Samozřejmě "

Jimin půl hodiny na to usnul a já jsem šel za Yoongim. Potřeboval jsem zjistit jestli ho má opravdu rád.

Přišel jsem do Jiminova pokoje a uviděl jsem Yoongiho spícího v Jinově objetí. 

,,Tae? " Zavolal na mě Jin. ,,Jo? " ,,Je Jimin moc smutný? " Zeptal se. ,,Spí, ale boji se že ho Yoongi nemá doopravdy rád, že to řekl jenom aby se ho zbavil..." Řekl jsem a posadil se na postel. Chvíli bylo ticho než zase Jin začal mluvit.

,,Nemá ho rád " Řekl. ,,C-coze? " Když to řekl myslel jsem že výbuchu vzteky a zároveň že se rozpláču. ,,On ho miluje" Řekl Jin. Ty vole já ho zabiju... ,,Tak proč mu to do prdele neřekne? Jimin plakal tak dlouho dokud neusnul , protože ho Yoongi odmítnul a teď mě řekneš že ho miluje?" Nevěděl jsem jestli být šťastný nebo naštvaný. ,,On se bojí, těžko si hledá důvěru v lidi, ale i když Jiminovi věří tak se bojí. Neznáš ho Tae, neuklidňoval si ho několik týdnů po tom co se rozešel s Hobim. " POČKAT CO? 

,,Yoongi chodil s Hoseokem!?" zeptal jsem se 
,,Jo, ale nebylo to takové jaké to chtěli ... Tak se v přátelství rozešli dá se říct." Vysvětlil mi to Jin.
,,Aha"
,,Myslíš že se dají dohromady? " Zeptal jsem se.
,,Netuším... " Řekl Jin.

Už jsem vycházel za Jiminem když na mě Jin ještě zavolal. ,,Jo a Tae, neměli by jsme jít a nechat je tu samotné? " ,,Slíbil jsem Jiminovi že tady s ním zůstanu, ale Kook půjde domů Hobi taky a s tebou a Joonem nevím... Jestli nemáte kam jít tak určitě zůstaňte, ale já ráno půjdu." Odpověděl jsem mu. ,,Můžem jít k Hoseokovi... Stejně bude skákat radostí" Řekl a usmál se, ale rád bych tady ještě zůstal s  tím cukříčkem co si hraje na bezvýznamný šutr " Řekl a oba jsme se potichu rozesmáli. 

,,Tak Pošli Joonieho s Hobim a zůstaň tu do rána jako já. ,,Génius " Řekl na to. ,,Tak asi dobrou noc v půl 7" Začali jsme se smát znovu. ,,Jdu to říct těm dole... " Řekl jsem a odcházel.

~

1139 slov... Doufám že se líbí...
Tato část je věnovaná Markeetka děkuju 😍
Jsem ráda že aspoň na wattpadu někdo ocení to co jsem udělala ...
사랑해