𝙄 𝙡𝙤𝙫𝙚 𝙮𝙤𝙪... 𝙒𝙝𝙮 𝙙𝙤𝙣'𝙩 𝙮𝙤𝙪 𝙨𝙚𝙚 𝙞𝙩?

20.

Jimin :

Ráno jsem se vzbudil vedle Taeho a okamžitě si vzpomněl na to co se stalo včera. Bojím se se mu teď podívat do očí.

Potichu, abych nevzbudil Taeho jsem šel do kuchyně, ale nedalo mě to a podíval jsem se do mého pokoje kde spí Gi. Otevřel jsem dveře a trochu tam nakoukl. Yoongi spal v Jinově obětí. A Jin byl vzhůru! 

,,Dobré ráno Minie " Řekl potichu. ,,Dobré, jen si jdu pro oblečení" Řekl jsem a došel ke skříni. Vytáhl jsem z ní nějaké random tepláky a tričko a šel jsem pryč.

Za asi 35 minut přišel Tae a řekl že pro něho a Jina nemám chystat snídani, že prý hned jdou.
POČKAT! JÁ TADY BUDU SÁM S YOONGIM! AKDJSBSKSBSKB CO MÁM DĚLAT?! PROČ JÁ?! 
Dobře mozku už vypni.

Yoongi:

Probudil jsem se v Jinově obětí. ,,Yoongi? Už jsi vzhůru? " Zeptal se Jin. ,,Jo '' odpověděl jsem a znovu zavřel oči. ,,V tom případě už musím jít za Namjooniem " Řekl. ,,Zůstaň prosím " Řekl jsem já. ,,Yoongi, musíte si to vyříkat s Jiminem a já chci za svým zlatíčkem.
,,Dobře " Řekl jsem a začal se zvedat. Bylo mi to docela líto.

Přišel jsem do kuchyně a byl jsem rozhodnutý s ním mluvit, ale když jsem ho viděl plakat v Taeho obětí... Všechna sebejistota se vytratila. Máma mě připravila o hodně věcí, a sebevědomí patřilo na seznam. 

Zaraženě jsem stál ve dveřích kuchyně a nemohl se pohnout. Tak moc mi ubližovalo ho takhle vidět...

Tae si mě všiml a tak šel nahoru s tím že už s Jinem musí jít.

Když odešli, tak si Jimin sedl na gauč a dělal něco na mobilu. 

,,Jimine... Mužem si promluvit?" Zeptal jsem se ho. ,,Yoongi jestli mě nemáš rád tak to řeknu rovnou a nemusíš si vymýšlet výmluvy." Po tom co to řekl jsem na něj zůstal zírat ještě pěknou chvíli. ,,Vážně si myslíš že tě nemám rád? Vždyť jsem ti včera řekl že tě mám moc rád." ,,Ale já si z toho vzal to že si mě odmítnul Yoongi... A navíc kdo by chtěl někoho jako jsem já."

Kurva Jimine přestaň takto mluvit. 

,,Problém ale nejsi ty... Kurva Jimine Já... J-já tě miluju." ,,Přemýšlel jsem. A... Někteří lidé za ten risk stojí. Třeba Hoseok... Nechtěl jsem riskovat že se to znovu pokazí, tak jsem radši ani nezkusil s ním navázat kontakt, ale teď toho lituju, mohli jsme být kamarádi už dlouho kdybych se tolik nebál." Dořekl jsem to a myslel jsem že to pochopil, ale očividně ne... 

,,A j-já? " Zeptal se. ,,Bože Jimine, proto ti to říkám, takže jestli... Jestli pořád stojíš o to chodit se mnou... T-tak už tě neodmítnu." Vypadalo to že každým okamžikem omdlí. ,,T-ty ch-chceš se mnou ch-chodit? " Už jsem to nevydržel a políbil ho. Hned se zapojil a když nám došel vzduch tak jsme se odtáhli. 

,,Ano Minie..." Řekl jsem a políbil jsem ho znovu. ,,Yoongi? " ,,Ano? " ,,Taky se bojím... Bojím se že pro tebe nebudu dost dobrý." Řekl tiše Jimin. ,,Jiminie... Jsi to ty. Ty jsi ten nejlepší člověk na světě. Miluju tě. "Řekl jsem. ,,Taky tě miluju " Řekl a zase spojil naše rty.

,,Jiminie  ... Chci se ti omluvit za včerejšek, chtěl jsem jeno~" Ani jsem to nestihl doříct a Jimin mi skočil do řeči. ,,To je dobrý já to chápu " Řekl a zase mě políbil. ,,Teď je všechno dokonalé. " Řekl. ,,Až na to že musím jít domů" Řekl jsem a trochu jsem posmutněl, když jsem si vzpomněl že musím za tou obludou. ,,Můžeš tady ještě zůstat.'' řekl Jimin. ,,Už tady nechci otravovat... Tvoji rodiče by asi nebyli moc šťastní." Řekl jsem. ,,Vrátí se až za dva týdny... A mooooooc bych chtěl aby jsi zůstal." Řekl a byl tak roztomilý. ,,Tak... Asi bych mohl." Chtěl jsem být s ním co nejdéle to půjde. Od teď je nejdůležitější věcí v mém životě...

,,Yoongi zůstaň jenom pokud chceš. Nechci aby jsi tady byl jen kvůli tomu že já tě tady chci." Řekl Jimin. ,,Ne Minie... Vážně tady chci být s tebou ." Řekl jsem a usmál jsem se na něj. ,,Tak jo... Teď si ale musíš jít pro věci domu." řekl Jimin. ,,Dobře, ale hned vypadneme... " ,,Ok, jak to potřebuješ"

Aaaa zase pozdě, ale UČENÍ... nesnáším to 
Sofi