Návrat

13.

Dojela jsem domů o dvě medaile bohatší. Našli místečko mezi ostatními, a hodila své špinavé věci do pračky, a poté ji zapnula. Uvařila jsem si nějaké jídlo, a poté si sedla na gauč a po dlouhé době si pustila televizi. Tradičně nedávali nic, co by zaujalo moji pozornost, a tak jsem tam nechala Očko TV. Rozhlédla jsem se po bytě a naznala, že by nebylo na škodu, kdybych tu malinko poklidila. A tak jsem se pustila do úklidu, a natolik mě to pohltilo, že jsem skončila za dvě hodiny s vygruntovaným celým bytem. Takže jsem byla sama ze sebou spokojená, a sedla si do křesla, a sáhla po Lazarovi. Už bych to mohla konečně dočíst. Když jsem s četbou ustala, byla jsem skoro na konci, což byl skvělý počin. A to finále jsem si nechala na další světový pohár ve Finsku, kam s týmem odcestujeme ve čtvrtek. Dost jsem se těšila, až uvidím Sebastiána. Dost jsem si ho oblíbila, docela to mezi námi jiskřilo. Kdykoliv jsem si vzpomněla na situaci, kdy mu jeho čaj skončil v klíně, musela jsem se smát. Šla jsem si docela brzy lehnout, byla jsem unavená. 

Celé volno mě čekaly ranní směny v mém knihkupectví, kde jsem se příjemně odreagovala. Rovnala jsem knihy v regále, a pak vybalovala nově příchozí zboží, když v tom mi cinkl telefon. I hned jsem po něm sáhla, abych zjistila, kdo mi píše. Sebastián? Ahoj, tešíš sa? Už zajtra! Přečetla jsem si textovku. Usmála jsem se a svými prsty začala ťukat na jednotlivá písmenka mého dotykového telefonu. Jakmile jsem měla dopsáno, zkontrolovala jsem si to po sobě, a poté se smíchem odeslala. Ahoj, samozřejmě, že se těším. Jsem docela zvědavá, co se ti přihodí tentokrát! Pochopitelně jsem nemohla zapomenout na vysmátého smajlíka, abych celé zprávě dodala patřičný důraz. Opět jsem se rozesmála při vzpomínce na Sebastiánovi mokré kalhoty. Anet, zahrávaš sa s ohňom, už tak to máš pekne nahnuté! Podívala jsem se na zprávu a opět se rozesmála, k tomu mi ještě poslal smajlíka s pusou. Myslím si, že Finsko bude zajímavé nejenom závody. Jak bych mohla. Taková hodná holka. Neodpustila jsem si zase rýpnout, mě to prostě baví. Vraj dobré dievča, si pekná provokatérka, ale ja ti to spočítam!  Rozesmála jsem se. Na to celé jsem už jen odepsala, že se těším, a nechala to tak. Kdo ví, co si na mě zase vymyslel. 

Běžela jsem na letiště, nějakým záhadným nedopatřením jsem šla na poslední chvíli. Rychle jsem se odbavila, a běžela dál, abych stihla být včas u tunelu, který vede do letadla. Už jsem u něj byla, ale nestačila jsem zastavit a sestřelila Sebastiána. Letušce vyrazil všechny letenky z ruky, a k tomu jsme oba spadli na zem. Spadla jsem na něj a on jen vypustil porci zadržovaného vzduchu. Všichni na nás čuměli, jak na idioty. "Naozaj, ty si občas pohroma!" vyjekl Sebastián. "Promiň," špitla jsem a vstala z něj. Vstal a malinko si oprášil kalhoty. Nastoupili jsme do letadla a sedla jsem si k oknu. A můj kolega hned vedle mě. "To je tretíkrát, a dokonca po druhej, čo skoro utrpela moja pýcha!" šeptl mi Sebastián. "Tvoje pýcha?" zeptala jsem se nechápavě. "Ty nerob, že nevieš!" vyjekl. "No tak promiň," špitla jsem s úsměvem. "To bude drahé!" řekl a mrknul na mě. Protočila jsem očima. "Umíš také něco jiného než jen slibovat?" zeptala jsem se. "Dočkaj času, všetko príde v správny čas," řekl tajemně. Pokrčila jsem nad tím rameny a dál se věnovala Lazarovi. Sebastián mi koukal přes rameno, a evidentně neměl tušení, o čem se zrovna na stránce číslo čtyřista deset mluví. 

Konečně jsme dorazili do Finska. Byla tu docela zima. Vzala jsem si svá zavazadla a šla do hotelu za ostatními. Za to, že jsem dostala pokoj sama pro sebe, jsem byla nejšťastnější. Součástí pokoje byla i koupelna se sprchovým koutem a se vším, co taková koupelna obsahuje. V pokoji byla manželská postel, skříně, a také křeslo s konferenčním stolkem. Přesně jak v Östersundu. Malinko jsem se vybalila, a hned poté jsem si skočila do sprchy. A pak hurá na večeři, kde jsem si sedla vedle Seba. "Čo máš dneska večer v pláne?" zeptal se mě šeptem Sebastián, jelikož zde seděla Nela, a Kristián. "Nic," odpověděla jsem. "Nešla by si so mnou na rande?" zeptal se. Vyvalila jsem na něj oči. On mě zve na rande? "Půjdu ráda," šeptla jsem, tak aby to slyšel pouze on. Sebastiánovi se rozzářili oči, jak dvě hvězdy. "Fajn, po večeri sa pre teba zastavím," řekl vesele. Právě dorazil i trenér a konečně nám donesli i jídlo. "Takže zítra nás čeká vytrvalostní závod, takže chci vidět nějaké výsledky," řekl kouč a podíval se na mě a na Sebastiána, jako by snad tušil, že večer se na nějakou dobu vypaříme. Poté věnoval pohled i druhé polovině našeho týmu.  K večeři byla rýže, a kuřecí prsíčko s nějakou šťávou. Nebylo to špatné. Hrozně jsem se těšila na to rande, byla jsem zvědavá, kam mě vezme. Už jsme společně byly na bazéně, v sauně, v cukrárně, a jen tak hotelu a koukali třeba na film. Byla jsem tak nervózní, že jsem sebou šila, jako šídlo. "Je ti něco Aneto?" otázal se mě kouč, který si mého poposedávání všiml. "Má absťák," špitla Nela, ale kouč ji zpražil pohledem. "Nic mi není, jsem jen v před závodovém napětí," řekla jsem. Sebastiánovi to přišlo hrozně vtipné, a tak se rozesmál na celé kolo. Loktem jsem do něj prudce vrazila, že mu sousto z vidličky spadlo na ubrus. Tentokrát to přišlo vtipné zase mě. Kouč jen s menším úsměvem kroutil hlavou, a Nela s Kristiánem na sebe nechápavě hleděli. Bylo to k popukání sledovat ty zmatené tváře. Konečně jsem se cítila dobře, konečně jsem se těšila na vytrvalostní závod, který jsem nikdy neměla moc v oblibě. Co se to se mnou stalo? Nikdo neví.