Návrat

17.

ZÁVOD S HROMADNÝM STARTEM

Dneska nás čekal další těžký závod. A to závod, kde poběžím dvanáct a půl kilometrů, a něco míň než předevčírem. Myslela jsem, že se asi zblázním. Chlapi to dneska měli již za sebou, a Sebastián dojel třetí. Parádní výkony předvádí. Vystartovali jsme. Držela jsem se tempa, které nastolily závodnice vpředu, a snažila jsem se nikomu nepřišlápnout lyže. Byly jsme jeden velký chumel závodnic. Jelo se docela dobře, vítr foukal do zad, takže i do toho mizerného kopce se pojede o něco málo líp. Jelo se mi docela dobře, ale na střelnici jsem udělala jednu chybu, po které jsem musela objet trestné kolo. Ubralo mi to hodně sil, ale i tak jsem se držela na docela dobré pozici, kolem sedmého místa. V následujících střeleckých položkách jsem již nechybovala, a nakonec jsem dojela na páté pozici úplně vyšťavená. Po tomto závodu jsem byla ráda, že vůbec chodím, ale přece se stal zázrak. Přišel Slovenský reportér s tím, jestliže bych mu nedala rozhovor. A tak jsem přikývla. "Je už po pretekoch, a ja mám pri mikrofóne našu závodníci Anetu Jančářová," řekl do kamery. "Aneto, povedzte nám, ako ste sa cítila počas pretekov, a aké boli podmienky na trati," řekl a mikrofon dal blíž ke mě. "Během závodu jsem se cítila docela dobře, ten výkon není tak zlý, jen škoda, že jsem udělala hrubku při první střelecké položce, ty síly pak chyběli," řekla jsem. "Co se týče podmínek na trati, tak ty jsou v pohodě, od začátku foukal vítr, ale tentokrát do zad, takže se jelo o něco líp," řekla jsem. "Aneto, vďaka, a veľa šťastia do ďalších pretekov," řekl mi reportér. "Také děkuji," poděkovala jsem.

Vylezla jsem ze sprchy jenom v ručníku, když v tom někdo klepal. Zavolala jsem moment, ale ten za dveřmi asi špatně slyšel, a vešel dovnitř. Byl to Sebastián. Zavřel za sebou dveře a pozoroval mě. Vzala jsem si věci, a zamknula se v koupelně, kde jsem se oblékla. "Hej, to nie je fér, ja som si ťa nestihol poriadne prehliadnuť!" volal Sebastián za dveřmi. "To máš ale smůlu!" zněla moje odpověď. Jakmile jsem byla oblečená, teprve jsem vyšla ven z koupelny. Sebastián se tvářil uraženě, ale jenom to hrál. "Co jsi potřeboval?" zeptala jsem se. "Chcel som byť s tebou," řekl a příjemně se usmál. Jen jsem kývla. "Tak co medailisto," nadhodila jsem. "Nič," odpověděl a rozesmál se. Nakonec jsem se rozesmála i já, i když jsme se smáli oba jako paka. Pomalu jsme neměli ani nějaký pádný důvod. "Ďalšia zastávka bude v Slovinsku, tešíš sa?" otázal se. "Proč by ne," řekla jsem a sedla si vedle něj na postel. Na sobě měl tepláky, a červené tričko. Byl tak k nakousnutí. "Včera večer som vyberal nejaké tie filmy, na ktoré by sme mohli zájsť do kina," nadhodil. "Super, a jaké?" zeptala jsem se. "Upozorňuji tě, že na horor mě do kina nedostaneš," řekla jsem rázně. "Nie, horory taktiež nemám rád," odpověděl. Přikývla jsem. "Oba dva sú to české filmy, a to Chlap na striedačku, alebo Ženy v behu," řekl a ukázal mi, kdo v nich hraje. "To by bylo fajn," řekla jsem a ukázala na Ženy v běhu. "Tak dohodnuté?" zeptal se. "Ano," připustila jsem. A tak Sebastián již zarezervoval sedadla, a mě bylo jasné, že si udělám výlet do Bratislavy. Docela jsem se začala těšit. Za chvíli půjdeme na večeři. Lehla jsem si do své postele a ruky si dala pod hlavu. Viděla jsem Sebastiánův pohled, který směřoval od mých holých nohou, až po hlavu. "No čo, prečo by som sa nepozrel," uchechtl se a lehl si vedle mě. "Co znamená to tvoje tetování," řekla jsem a přes tričko se ho dotkla. "Je to citát, motivačný citát," řekl. "A zní?" "Nič nie je nemožné, ak to neodporuje zdravému ľudskému rozumu," řekl. "To je krásné," vydechla jsem. "Áno, aj mňa sa páči, Nicholas Winton bol skvelý chlap," řekl. "To máš pravdu," potvrdila jsem. Usmál se na mě. "Ty nemáš žiadne tetovanie?" "Ne, byly jsme přece na bazéně, to by sis všiml," řekla jsem. "Mala si na sebe jednodielne plavky, nebolo cez ne nič vidieť, bohužiaľ," nadhodil. No jo vlastně. Rozesmála jsem se. "No jo," dodala jsem. "Čo by si si nechala vytetovať?" zeptal se. "Nevím, nikdy jsem nad tím nepřemýšlela, nikdy jsem ho asi k životu nepotřebovala," řekla jsem a pokrčila rameny. Jen kývl. "Bolí to?" zeptala jsem se. "Áno, celkom áno, tam kde to mám ja, to bolelo celkom dosť," řekl. "Mohla bych to zase vidět?" zeptala jsem se. "Áno," řekl a vyslíkl si tričko. Znovu ukázal tu spoustu dokonalých svalů a křivek. Měla jsem pocit, že asi omdlím. Když jsem se vzpamatovala, prsty jsem jemně přejela po tetování. "Zajímavé," dodala jsem. Rozesmál se. "A na nohách už žádné námáš?" zeptala jsem se. "Anet, ak ma chceš vidieť nahého, stačí povedať," řekl mi a uchechtl se. Musela jsem zrudnout, jako rajče. "Ne, jen jsem se ptala," řekla jsem a zakašlala. Sebastián se rozesmál. "Si tak roztomilá, keď sa červenáš," řekl. Znovu jsem se musela červenat, jak rak. Odfrkla jsem si. "Keď som bol v puberte, nosil som náušnicu, ale raz pri hokeji mi za ňu súper zatiahol a roztrhol mi ucho, od tej doby, ju už nenosím," řekl. Rozesmála jsem se. "Rád sis hrál na holčičku, nebo co?" zeptala jsem se. "No dovoľ, nikdy som si na dievčatko nehral, bol som tvrďas," opáčil. Rozesmála jsem se. "Mám taký dojem, že ti to šteklenie nestačilo," řekl a lehl si ke mě na bok tak, že tetování schoval. "Šteklenie?" zeptala jsem se nechápavě. "Po vašom sa to povie myslím, lechtání," dodal. "Aha," řekla jsem. "Myslím, že mám na týden dost," řekla jsem. Sebastián se rozesmál. Nastalo ticho, a každý z nás bloumal v myšlenkách. Naše pohledy se střetly. Dlouhou dobu jsme se nasebe dívali. Až jsem to nevydržela a vyprskla smíchy. Nakonec se rozesmál i samotný Sebastián. "Tvoja farba vlasov je prírodná, alebo si ich barvíš?" zeptal se po chvíli. "Ne, jsem přírodní zrzka," řekla jsem. "Ou," vyjekl. Stále vedle mě ležel jenom v teplákách, měla jsem co dělat, abych se udržela. Nejraději bych se na něj vrhla. "Můžu si sáhnout?" zeptala jsem se. "Ako chceš," řekl a pokrčil rameny. Na ten pokud jsem prstem přejela od začátku jeho pekáče buchet, až na konec a zavadila o lem tepláků. "Zajívamé," vydechla jsem. "Teraz už by som mohol byť na rade ja nie?" zeptal se. "Jak to myslíš?" zeptala jsem se. "Tiež by si mi mohla niečo ukázať," řekl. Zaskočilo mi. "A nevíš co, já pekáč buchet moc nemám," řekla jsem a musela jsem být rudá. "S tým si starosti nerob," vydechl. Jeho ruka se objevila na lemu mého trička. Hleděla jsem na něj jako puk. A čekala, co se bude dít. Nejdříve pod mé tričko strčil prsty a očima sledoval moji reakci. Nebyla jsem schopná ničeho. Když jsem nepoprotestovala, pokračoval dál. Nyní se na mém břiše a zároveň pod tričkem nacházela celá jeho dlaň. Podívala jsem se mu do očí, zorničky měl rozšířené, jak dva terče. Jeho ruka začala pomalu šplhat nahoru. Můj dech se zrychlil natolik, že jsem myslela, že se asi zblázním. Právě se dotkl kamínku, který byl přišitý na mé podprsence mezi košíčky. Sklousl si spodní ret a opět mi věnoval pohled. Měla jsem pocit, že jsem v něm zahlédla touhu. Jak dlouho mu toto osahávání chci tolerovat? Do skonání světů, odpovědělo mi srdce. Posunul svou ruku na mé pravé ňadro, a jemně ho zmáčknul, ale to už jsem nevydržela. A přehoupla se na něj. Přisála jsem sem se na jeho růžovoučké rty a on okamžitě spolupracoval. Naše rty měli plné ruce práce, obrazně řečeno, a jeho ruce se objevili na mé zadnici, kterou jemně mačkali. Zrovna, když se Sebastián chystal, že mi svleče tričko, a celá tato situace bude pokračovat, ozvalo se zaklepání na dveře. "Čo teraz?" špitl tiše a udýchaně Sebastián a byla jasné, že takto nemůže nikam jít. Vzhledem k jeho teplákům. "Schovej se do koupelny," řekla jsem a hodila mu jeho tričko. Jakmile jsem si byla jistá, otevřela jsem dveře. "Večeře, ti nic neříká?" zeptal se kouč. "Omlouvám se, ale zaspala jsem," řekla jsem. "A kde je Sebastián?" otázal se. "Nevím, není u sebe?" řekla jsem. "Ne," řekl. Pokrčila jsem rameny. "Nevím," zalhala jsem. Přitom jsem moc dobře veděla, kde se nyní nachází. V mé koupelně, kde čeká, až ho to přejde.