My Little Jungkook//Namkook

2

„NamJoonie, mám hlad" obejmul jsem ruku Namjoonovi a usmál se. „Chceš jahůdky?" na otázku jsem přikývl a trochu se zasmál. Namjoon vstal a odešel do kuchyně a já za ním. Stejně je zajímavé, že některé pokoje se skoro vůbec nezměnili. Chybělo mi to tady, hlavně můj pokoj...který tu už není, bohužel. Byl jsem jako jeho ocásek, chodil jsem za ním a zastavil jsem se, když se zastavil on. „Jungkookie, nechceš přestat," „Co?" nevěděl jsem co myslí, ale vůbec „Nechceš přestat chodit za mnou? Nejsem nějaká kvočna za kterou chodí kuřata, ne?" podíval jsem se do země a rty jsem naznačil "Ne", on jen přikývl a dal mi jahody. Rychle jsem si je vzal, schoval se pod stůl, ani nevím proč a začal jsem je jíst. Byly hodně dobrý, sladký, prostě mňam. Ale ušpinil jsem se od jahod, takže můj růžový svetřík měl červené šmouhy. „Šmouhy....NamJoonie" vylezl jsem z po stolu a podíval se na něj „Copak, Jungkookie?" podíval jsem se na můj svetřík a nervózně jsem se usmál „Ty ses umazal? Jungkookie...do čeho tě převlečeme?" vzal mě do náručí a šel se mnou do naší staré koupelny! Měl jsem strašnou radost, že se tam konečně zase podívám jsem a tak jsem se díval okolo. Byl jsem jako ve snu, ale z toho snu mě vzbudila studená věc pode mnou. Hned jsem vykřikl a chtěl jsem vylézt, ale Namjoon mě zastavil „Jungkookie, klídek. Jen tě umyji a potom se oblečeš" přikývl jsem a podíval se na něj. „Já jsem velký kluk! Já se umyju sám!" sám jsem na páčku od kohoutku a začala téct voda na mé stehno, ale ne vlažná voda, ale horká voda. Rychle jsem si nohy dal k hrudi a sáhl si na to místo, kam dopadla ta voda. „Au, to bolí" „Nesahej si na to, bude to pálit víc" povzdechl si a dal místo horké vody, studenou. „Ale ono to bolí..." kníkl jsem a dal si ruku na kraj vany. „Dojdu ti pro led, ale až po koupeli, ano?" zase jsem přikývl, ale teď jsem se na něj ani nepodíval.

***

Ležel jsem na posteli v ložnici tatínka a maminky, ale teď to je prý ložnice Namjoonieho a taky moje. Ale mě se nelíbí, chce to víc barviček a taky víc plyšáčků, aby to bylo hezčí a lepší. Namjoonie pode mě dal igelit a na stehno ledík a potom někam odešel. Už mi chybí, je pryč asi hodinu a já sem tady sám. Vzal jsem si Lilinku a obejmul ji, dokud nepřišel Namjoonie. „Jungkookie, tady máš" dal mi můj modrý dudlíček a já si ho dal do mojí pusinky. Měl jsem svojí Lilinku a dudlíček, tohle je nejlepší den v mém životě! „Vypadá to, že jsi šťastný, Jungkookie" pohladil mě po hlavě a zasmál se. Já se jen usmál a obejmu i jeho. Přece i on potřebuje obejmutí, ne? Vždyť mě zachránil a ještě mi pomáhá! Je jak můj starší bratr, když jsem ho naposledy viděl...

Jungkookovo oblečení teď:

Jungkookův dudlík: