My Little Jungkook//Namkook

11

S Namjooniem jsem skoro dva týdny nepromluvil, je na mě asi naštvaný. Říkal jsem mu, jen že mám hlad nebo podobné věci, nechtěl jsem ho naštvat ještě víc. Pan bolístka k nám přišel asi šestkrát, ale už ho nic nebolelo. Bylo mi smutně, když pan bolístka přišel. Namjoonie říkal, že s panem bolístku dělají věci pro dospělé. Já ty věci chci dělat taky, ale Namjoonie nechtěl. Když jsem pana bolístku a Namjoonieho viděl, jak dělali věci pro dospělé, tak neměli oblečení. Mohl bych to zkusit s Namjooniem.

Ležel jsem na postýlce a čekal na Namjoonie, až se vrátí z práce. Už jsem tam ležel přes hodinu, bez oblečení, ale Namjoonie nebyl nikde. Najednou se otevřeli dveře a v nich byl Namjoonie. Usmál jsem se na něj, ale on byl vyděšený „Co to děláš, Jungkookie?" zasmál jsem se nad jeho reakcí. Pana bolístku viděl bez oblečení a byl spokojený, a teď vidí mě a je vyděšený? „Chci dělat věci, co dělají dospělí!" sedl jsem si a zase jsem se zasmál. „Jungkookie...ty vážně chceš dělat ty věci?" přikývl jsem. Namjoonie se mnou mluvil a nebyl naštvaný. „Kookie, bude to ze začátku bolet" Namjoonie se usmál a začal si sundávat oblečení. Ono to bude bolet? Ale neříkal Namjoonie, že on mi neublíží? „Jungkookie, nemusíš se bát. Bude ti to příjemné, slibuji" zase jsem přikývl a usmál se. Namjoonieho věci už byli na zemi a on se díval na mě. „Jsi ještě hezčí než předtím. A to proto, že si můžu sáhnout na tvé tělo" políbil mě. Ten polibek nebyl krátký, ale dlouhý. Byl jemný a od srdce, zahřálo mě to. Dal mi ruce na můj pas, jeho ruce byly velké a jemné. Položil mě na postel, ale pořád nepřetrhl polibek. Své ruce přesunul na můj zadeček, nevím co se stalo, ale udělal jsem stejný zvuk jako pan bolístka. Nic mě nebolelo, bylo to jen hodně příjemné. Odstrčil jsem Namjoonieho a usmál se „Namjoonie, co to bylo za zvuk?" „Hm? Vzdych?" Přikývl jsem a políbil ho. Namjoonie si povzdechl a dal mi tři prsty před pusu. Nevěděl jsem co s nimi dělat. „Ber je jako dudlík, Kookie" přikývl jsem a začal jsem je cucat. Nevěděl jsem, jaký to má účinek, ale poslouchal jsem. Najednou Namjoonie vyndal prsty „Budu opatrný" usmál se a dal mi něco do zadečku? Nebolelo to, ani to nebylo nepříjemné, jen to bylo zvláštní. Nevěděl jsem, co dělat, kam si dát ruce nebo jak se chovat. „Uvolni se, hlavně se neboj" přikývl jsem „To co je v tobě, je můj prst" zase jsem přikývl a Namjoonie začal hýbat tím prstem. Bylo to příjemné, nemohl jsem zadržet své vzdychy? Ano, vzdychy, tak se tomu říká. Zavřel jsem oči a užíval si, pohybů jeho prstu. Namjoonie do mě dal i další prst a já jsem vykřikl od příjemnosti.

Když ze mě dal Namjoonie prsty ven, tak řekl, že to bude asi bolet. Přikývl jsem a políbil ho. Chtěl jsem se předem odreagovat od bolesti. Teď do mě Namjoonie dal svůj pindík. Trochu to bolelo, bylo to nepříjemné. Chytl jsem Namjoonieho za ramena a podíval se mu do očí. „Mám přestat, Kookie?" řekl ustaraně Namjoonie. „Ne, v pořádku, Namjoonie."