My Little Jungkook//Namkook

4

NamJoonie je v práci, už od 7, takže jsem sám. Nemá tu hračky a nic zábavného a sebral ovladač od televize! Takže tu je pořád nuda, nemám co dělat. Chci kamarády nebo Namjoonieho, bez něho tu je nuda. „Lilinko? Co budeme dělat?"podíval jsem se na ní a chytl jí za ruku. Vzal jsem ji a začal jsem jí ukazovat můj domeček.  „Tady je koupelna! A tady je náš obývák a tady ještě ložnice!" skočil jsem na postel a přikryl se až po hlavu, že jsem nebyl vidět. Pomalu jsem usnul bez Lilinky.

„Lilinko, kde je Jungkookie?" slyšel jsem jak se Namjoonie ptá Lilinky. To jsem už byl vzhůru asi 2 minuty, ale pořád jsem byl pod peřinou, chtěl jsem Namjoonieho překvapit. Slyšel jsem jak přišel k posteli, dal jsem si ruku na pusu, abych se nemohl smát, ale i tak jsem se zasmál a byl jsem i slyšet. „Hmm, asi Jungkookie nechce lízátko a dortík" nemohl jsem odolat a tak jsem vyskočil z pod peřin „Jungkookie chce lízátko a dortík, a ještě banánové mlíčko!" chytl jsem ho za ruku a začal skákat. „Tak jdeme, Jungkookie" rozešel se do kuchyně a já šel za ním. Doufám, že je to čokoládový nebo banánový dortík, ty jsou nejlepší. „Otevři pusinku, Jungkookie" otevřel jsem pusinku, jak mi Namjoonie řekl a on mi dal do pusinky kousek čokoládového dortíku, mňam! Chytl jsem mu ruku a začal jsem olizovat lžičku, kterou mi dal dortík do pusy, nemůžu nechat ani jeden kousek na té pitomé lžičce. Usmál jsem se a pustil jsem Namjooniemu ruku, nechci aby byl zraněný, přeci moje maminka říkala, že jsem velký kluk. „Namjoonie, chci ještě!" podíval jsem se na něj a usmál se. Ale on se neusmíval, on byl vyděšený a červenal se? Co se mu stalo? Udělal jsem něco špatně? „Namjoonie, udělal jsem něco špatně?" udělal jsem psí oči a zase ho chytl za ruku. „Jungkookie, nic si špatně neudělal...jen si mě zaskočil" „Čím jsem tě zaskočil? Něčím špatným?" měl jsem slzy na krajíčku, ale zkoušel jsem je zadržet „Ne, Jungkookie. Jen si udělal něco, co by udělal dospělý" usmál se a já taky. Obejmul jsem ho, ale cítil jsem něco tvrdého na mém podbřišku „Namjoonie, co je to tvrdé?" „Co? Kde? Já nic necítím" Namjoonie se zasmál „Ale něco mě tlačí na podbřišku" odtáhl jsem se a chtěl jsem se podívat dolů, ale Namjoonie mě chytl za bradu. „Hele, když říkám, že to nic není, tak to nic není, ano?" přikývl jsem a odešel jsem do obýváku. Sedl jsem si do obří sedačky, vzal jsem si svůj modrý dudlík a začal jsem si představovat, že jsem se svou rodinou a Namjooniem. Byla to hezká představa, dokonce i příjemná. S Namjooniem bychom se objímali a já bych ho představil rodičům a zeptal bych se jich, jestli s námi může být. Ale taky jsem musel myslet na to co mě tlačilo do podbřiška, co to bylo?