My soccer player ⚽✔

1. kapitola

Denisa

Tak abych se jen tak úvodem představila. Jak už většina pochopila jsmenuji se Denisa a věnuji se gymnastice. Jinak mi je 14 a právě nastupuji do posledního ročníku základní školy. Jsem menší blondýnka. No jo, blondýna.

Jako každé pondělí jsem vstala a právě si to mířím směr škola se svými kamarádkami. „Jo a víte o tom týdením výletu teď na začátku školního roku? " Zeptala se najednou má nejlepší kamarádka Vlasta. „Počkej fakt? " Odpověděla jsem ji otázkou. „A kam se vlastně jede? " Doplnila mě Verča. „Jo a nevím ale myslím že někam do jižních Čech do nějakýho kempu. " Oznámila nám a vzala nás kolem ramen. „Já vám předem říkám že to bude něco. " Prohlásila jsem a všechny tři jsme se zasmáli.
„Jo a jinak jede i béčko a Dendo ty víš co to znamená. " Prohodila najednou. „Počkej vážně? " Zeptala jsem se zase svou klasickou otázkou. „No tak když to říkám tak to myslím vážně ne. " Odpověděla mi a zasmála se. „Jo a ještě tam bude jedna devítka z jiný školy. " Dodala rychle. „To bude vážně zajímavý. " Dokončila rozhovor Verča když jsme došli před školu. Jako každý den jsme si dali věci do skříňek, hodili batohy do třídy a vydali se na záchody k našim oknům. „Myslíte že se přes prázdniny změnili? " Zasnila se Niky a opřela se loktem o parapet. „No nevím ale to teď zjistíme. " Řekla jsem a svůj pohled upřela na přicházející skupinku kluků. Jako pokaždé si to od autobusu kráčeli do školy. Bylo jich tam několik ale mě zajímal jen vysoký hnědovlasý kudrnáč s křišťálově modrýma očima. „No podle mě jsou snad ještě hezčí. " Prohlásila Verča a Vlasta okamžitě přikývla. „No a já myslím že by jsme měli jít. " Zavelela Niky a všechny jsme se vydali do naší třídy na první hodinu tohohle školního roku.

Dan

No tak abych se trochu představil. Jmenuju se Dan a hraju fotbal ale to už asi víte. Jsem celkem vysoký, mám hnědé kudrnaté vlasy a vážně výrazné modré oči. Je mi čerstvě 15 a tenhle rok konečně dokončuji základku. Můj táta je fotbalový trenér takže to mám občas těžký.

Právě sedím úplně vzadu autobusu se svými kamarády a zároveň spoluhráči. „Hoši co říkáte na ten týdenní výlet? " Zeptal se nás Matyáš. „Můj táta celkem zuřil že nebudu moct na tréninky ale mě to netrápí. Spíš jsem rád že na chvíli vypadnu. " Prohlásil jsem. „No podle mě je to super a navíc tam jedeme mi a céčko. Áčko neštěstí nejede. Jo a prej tam bude ještě jedna třída z jiný školy. " Oznámil nám Adam. „Tak to je třeba nejvíc super. " Řekl Martin a v té chvíli autobus zastavil na naší zastávce. Vystoupili jsme a vydali se ke škole. Došli jsme ke skříňkám a potom jsme si to namířili do třídy. „Hej bro sedíme spolu. " Řekl jsem a ukázal na mého nejlepšího blonďatého kamaráda Matěje. „Tak to je jasný. " Odpověděl a sedl si za mnou úplně do poslední lavice. Ještě jsme si povídali než do třídy přišla naše třídní. Je to nějaká stará ženská. Podle nás vlastně vůbec neslyší což má neuvěřitelný výhody. „Takže jak už většina z vás ví, ve středu odjíždíme na výlet. Původně měl být jen na týden ale protáhli jsme ho na 14 dní. " Začala a poslední slova se samozřejmě neobešla bez šťastných výkřiků a poznámek. „Takže tady vám Lukáš rozda papíry a ty dejte doma vyplnit rodičům. " Pokračovala a Luky začal rozdávat papíry. „No a teď se vrhneme na nějaké organizční věci jako každý rok. " Prohlásila a já přestal vnímat. Opruz.

Úterý odpoledne
Denisa

Právě mířím na trénink. Moc se těším protože uvidím své kamarádky. Jinak jsem hrozně ráda že na výlet jedeme na 14 dní a ne jen na 7.
„Ahoj." Pozdravila jsem se s Kačkou okamžitě když jsem vešla do šatny. „Jo já tady teď dva týdny nebudu. " Řekli jsme zároveň když jsem si vyndavala pití z batohu. „Já jedu se školou na 14 dní někam na výlet. Proč tady nebudeš ty? " Zeptala se mě a já byla šťastná že ona je v tý třídě z jiný školy která jede taky. „Úplně to samý. My jsme ta škola která jede s vámi. " Oznámila jsem ji. „Tak to je super a tobě jede i Dan že? " Řekla provokativně a mrkla na mě. „Jo ale to je jedno stejně s ním nedokážu promluvit. " Řekla jsem naopak já a vydali jsme se do tělocvičny. „Neboj já ti pomůžu. " Oznámila mi když jsme došli nahoru a sedli jsme si. „Jo tak to chci vidět. Vždyť víš že kdykoliv je na blízku tak se mi stane nějakej trapas. " Prohlásila jsem já. „Jo a pamatuješ na ten můj týden trapasů jak jsem pokaždý na někoho spadla prvně Milan, kterýho jsem přeci málem i sejmula dveřma do hlavy a ten syn sekretářky a osudový parapet. " Řekla a tomu jsme se museli obě zasmát. To jsou prostě nejlepší vzpomínky. „No jo to byl týden. Ale těch já měla tolik. " Řekla jsem mezi smíchem a to už jsme vycházeli do tělocvičny a odkládali si pití na parapet. „Myslíš třeba to s tím trolejbusem jak jsem ti psala cituji „Dva debilové stojící v trolejbuse a čumí na sebe a ani jeden nedokáže odvrátit pohled" Myslíš třeba tohle? " Zeptala se a zase jsme se obě začali smát. „No třeba nebo ty moje pády a hlavně ty schody. " Odpověděla jsem jí. „To je dobře že jede i Vlasta ta se jich taky vždycky přeci zúčastnila. " Prohlásila jsem nakonec a vydali jsme se na nástup.

Dan

Tak zase na trénink. Jsem rád že zajtra odjíždíme na ten výlet. „Dane trochu rychleji běhej!! " Zakřičel na mě trenér neboli můj otec. Fotbal opravdu miluji ale byl by lepší kdyby můj trenér nebyl zároveň můj táta.

„No dobrý dáme si pauzu! " Zakřičel po chvíli táta a já se okamžitě rozběhl pro pití. „Taky seš rád za ten výlet že? " Zeptal se mě Matěj a sedl si na zem vedle mě. „Ani nevíš jak. " Odpověděl jsem mu šťastně a lehle si na záda. „Dane pojď jsem na chvíli! " Zavolal na mě můj otec. „No? " Zeptal jsem se když jsem k němu doběhl. „Zítra odjíždíš tak to teď nezvorej jo?!" Řekl a poplácal mě po rameni. Já se otočil a vběhl na hřiště s myšlenkami že to teď nesmím pokazit jinak zítra nikam nejedu.

Taková první kapitola na rozjezd.
Doufám že si tu nenašla nic tak vážného za co by si mě mohla zabít 😅❤