Detroit: Předzvěst

Kapitola 4 - První spuštění

Stál na travnaté ploše. Vše kolem něj vypadalo zcela idylicky, v celé oblasti slyšel zvuky cvrčků, před bublala voda, která se přeháněla přes skalnaté převisy. Stál před bílým mostem přes vodní příkop, který ho dělil od ostrůvku za dřevěnou strukturou. Ačkoliv v tomto místě byl poprvé, zcela ho znal a nebylo možné, aby se v něm pletl. Momentálně se nacházel v svém vlastním programu. Procesu, který určoval všechny jeho reakce, činy a myšlení. Krátce se rozhlédl. Kolem něj rostlo několik druhů listnatých stromů. V zahradě se tak objevovaly jak zelenolisté stromy jako javory, olše a topoly, tak sakury s růžovými korunami. Nacházel se ve vlastním programu, tudíž nebylo možné, aby v něm byl jakýkoliv zdroj světla nebo tepla. I přes to však před sebou viděl výrazný, zlatavý a oslnivý kruh a cítil zde příjemné teplo, které bylo chvilkami doprovázené letmým pohlazením chladného vánku. Na ostrůvku před ním zahlédl ženu, klidně se vydal jejím směrem. Jeho boty rytmicky klapaly při dotyku s kamenitou cestou. Dřevo zaskřípalo, když se android dostal na most. Bez jakéhokoliv zareagování ho přešel, pokud by mělo dojít k selhání konstrukce, tak by ho jeho citlivé gyroskopy a čidla ihned upozornily. 

Z vrcholu dřevěné konstrukce jasně rozeznával Amandu. Žena představovala regulační funkce jeho programování. Jádro jeho základního kódu mu potvrzovalo, že jí může věřit a vždy má pravdu. Ale ze stejného důvodu byl ale nový model RK-700 vnímavý a lidé by ho nazvali i zvědavým. Jeho dedukční subprogramy se okamžitě daly do práce a pokoušely se najít odpověď na otázku, proč žena vypadá takto. 

Hnědá pleť vytvářela kontrast oproti bílé halence a kalhotám, přes levé rameno jí visel kus modré látky, který by nazval dekorativním pláštěm. Pod širokým nosem se rýsovaly objemné rty, pod nimiž byla krátká nevýrazná a zapadlá brada. Od nosu jí probíhaly dlouhé a zřetelné vrásky. Pod hnědýma očima se nacházely další, avšak daleko méně znatelné. Nad dvěma očními bulvami se rýsovalo tenké černé obočí, které doplňovaly krátké a perfektně rovné řasy. Na hlavě měla vlasy spletené do dredů, které se za hlavou spojovaly do drdolu. Některé vlákna měla jinou barvu. Všech těchto detailů si všiml již během prvních setin vteřiny, co se mu na ní naskytl vhodný výhled. Nová data se začala porovnávat s údaji v systému. Na základě porovnání obličejových detailů určil tvář ztělesnění umělé inteligence jako Amandu Sternovou, profesorku Elijaha Kamskiho. Muže, který mu dal mysl i podobu. 

Amanda stála u bílé dřevěné zídky s kosočtverečným motivem, který obrůstaly růže. Pozorně se je upravovala. Jejímu pečlivému pohledu neunikl jediný uschlý lístek nebo květ. Sotva ho spatřila, tak k chybnému segmentu mířily zahradnické nůžky. Tiše klaply a ona je položila na stůl vedle ní. Bílá podlaha pod jeho nohama byla z hladce obroušeného křemene. Amanda na něj otočila pohled a pak se usmála. Android mimiku opětoval.

"Aktivovali tě, víš co, to znamená?" zeptala se zády ke zdi.
"CyberLife je v ohrožení," odpověděl jí a upřeně hleděl přes sebe.
"Čím je ohrožen?" pokračovala v pokládání otázek a udělala několik kroků směrem k androidovi.
"Čímkoliv, co bude označeno jako hrozba od vedoucího CyberLifu."
"Kam až si ochotný zajít ke splnění zadaného úkolu?" pravou rukou chytila jeho bradu a zahleděla se do hnědých očí káravým pohledem. Amanda měla o půl hlavy menší vzrůst než android. I přesto však android nic nedělal, aby její ruku odsunul nebo uvolnil. Zůstával strojem, kterým byl zamýšlen být. 
"Nejsou žádné hranice, které by museli být respektovány. Cílem je mise, nikoliv způsob. Minimálně pokud není stanoveno jinak představitelem CyberLifu." Amanda pustila jeho obličej a upravila mu límec saka.
"Skvěle," řekla nakonec. Android se probral k životu.

Jeho pohled byl rozostřený, jediným zaostřeným podnětem nyní byl modrý text, který potvrzoval funkčnost všech biokomponentů. Poslední řádek byl zelený a sděloval informaci o dokončení inicializační diagnostiky. Androidovo zrak se zaostřil do stříbrného prostoru laboratoře. Proti němu za ovládací konzolí stály čtyři postavy. Během vteřiny je všechny identifikoval jako ředitele Sheffieldovou, Soongovou, Reeda a viceředitele Gerwina. Pomalu sešel z platformy na vzdálenost, kdy stál dva metry od nich. 
"Udej svůj model a sériové číslo!" zazněl příkaz od ředitelky Sheffieldové. 
Android poslušně odpověděl: "Jsem model RK-700. Číslo výroby je tři, jedna, tři, dva, čtyři, osm, tři, jedna, šest, jedna." Vše bylo řečeno perfektně melodickým hlasem.
"Nebudu ho oslovovat RK-700. Jak to pojmenujeme?" řekl ředitel Reed, android nereagoval. 
"Je to vážně potřeba?" oponovala Sheffieldová.
"Již to je jednou zakomponované v programu, proč to nevyužít?" řekla jí Soongová. "Vzhledem k tomu, že jsem ho seskládala dohromady. RK-700, zaregistruj své jméno," rozkázala starší žena, když obešla konzoli a zastavila se před androidem. Nově sestavený stroj se na ní zaměřil pohledem a čekal na přidělení pojmenování.
"Harrison!" zaznělo. LED kontrolka na jeho spánku zablikala. 
"Mé jméno je Harrison. Jak mohu být nápomocen?" zeptal se tak, jak mu programování nařizovalo. 

"Gerwine, zamkněte dveře a shoďte kamery!" pronesla panovačným hlasem Sheffieldová směrem k představiteli programátorského oddělení. 
"Mám lepší nápad," prohlásil s podezřívavým pohledem v očích, jeho obočí se pozvedlo, "ať nám tady Harrison ukáže co umí. Pojď sem!" RK-700 uposlechl a pravidelným klidným krokem se dostal za konzoli. Třema trhavými pohledy prozkoumal všechny její segmenty a položil na její povrch ruku. Pokožka se změnila v bílý hladký a lesklý povrch. Android se s ovládacím panelem zcela propojil a měl přístup do většiny jeho systémů. Do malého zbytku uzamčených se mohl ale bez problému dostat, šifrování CyberLife pro něj bylo primitivní, protože ho do puntíku znal. Místností se ozvalo cvaknutí magnetického zámku a červená dioda na kamerách zhasnula. 
"Dveře jsou uzamčeny a kamery vypnuty, pane Gerwine," oznámil Harrison. Viceředitel programovacího oddělení obdivuhodně písknul a složil ruce na hrudi. 

"Kdo z nás vysvětluje?" zeptala se Sheffieldová. Nikdo se nehlásil. Krátce si povzdechla. "Takže je to na mě. Řada androidích jednotek začíná ignorovat své regulační příkazy a chová se iracionálně až afektovaně."
"Simulují emoce?" řekl android bez jakékoliv větší námahy. Všichni představitelé CyberLife se na krátký moment zarazili, když si uvědomili, jak rychlá dedukce byla. 
"Prakticky ano," přitakal Reed.
"Křivky při aktivaci takový reakce byly mimo škálu," dodal Gerwin.
"Mohu je vidět?" ozval se opět melodický hlas Harrisona.
"Zřejmě tomu stejně zabránit nemůžeme, když se ti tak rychle povedlo obejít bezpečnostní systémy," konstatoval Gerwin a pousmál se nad faktem, že stroji právě tykal, "kopie jsou na mé složce." Android ihned položil ruku zpět na konzoli a propojil se s ní. Jeho oči se zavřely, ale bulvy pod víčky se rychle pohybovaly, když procházel jednotlivé složky, dokud nenašel to, co potřeboval. Na obrovském serveru jediný graf hledal pět vteřin, dle jeho programování to bylo pomalé. Jeho systémy okamžitě začaly data vyhodnocovat, aby mu po chvíli oznámili, že takové hodnoty nejsou reálně možné. 
"Už mě pustíte ke slovu, pánové?" okřikla je Sheffieldová.
"Samozřejmě, ředitelko," řekl uraženým tónem Reed a schoval ruce za záda.
"Dle naší teorie se jedná o chybu v inhibitoru, která vyústí v přetaktování reakčního procesoru."
"Co teorie doktora Reeda?" vložila se do rozhovoru starší žena a naklonila při tom hlavu.
"Dejte mi už s tou teorií o evoluci pokoj! Je to nesmysl!" prohlásila Sheffieldová.
"Absolutní. Šance na evoluci programu jsou nulové a nereálné, bohužel musím konstatovat, že to jsou i grafy, které byly uložené na serveru. Pane Gerwine, jste si jistý, že se nemohlo jednat o chybu v záznamovém subprocesoru?"

Gerwin tentokrát couvnul a nevěřícně vystrčil obličej dále od svých zad. Jeho ústa byla pootevřena v údivu, ta věc před ním si právě dovolila oponovat jeho závěru. 
"Prosím?" nevěřícně pronesl.
"Je možné, že došlo k selhání záznamového procesoru, který by mohl vyústit v celkové zkreslení záznamů," vysvětloval android.
"Ne! Všechny ostatní jednotky byly v pořádku!" do hlasu vložil důraz.
"Dobrá, paní ředitelko, mohla byste pokračovat?"
"Samozřejmě, pokud mě už někdo přestane přerušovat!" skoro až zakřičela. "Včera během vivisekce prvního deviantského subjektu, došlo ke vstupu do systému budovy z neznámého zdroje."
"Máme jakýkoliv zdroj? Alespoň jednu IP adresu?" Harrison pozorně otočil hlavu k Sheffieldové a mírně ji naklonil k pravému ramenu. 
"Nic. Během dnešní noci, zemřel ředitel Price a jeho android není k nalezení."
"Typ androida?"
"Doktorko Soongová? Chloe jsou RT600, že?" starší žena jí na souhlas kývnula. Android sklopil hlavu v naznačení zklamání. Ve skutečnosti ale vůbec nic necítil, program mu pouze určoval, aby vypadal co nejlidštěji. 
"Mohu vidět tělo a místo, kde se tak stalo?" zeptal se android. Sheffieldová se zmateně rozhlédla po ostatních, od stroje takovou iniciativu nečekala. 
"Domluvím to s oddělením," svolil po chvíli Reed, "ale všechno to musí být dle zákona, aspoň pro teď. Je to jasný?"
"Naprosto. Budu mít dozorčího při vyšetřování?" pokračoval v získávání informací o organizaci hledání viníka. 
"Nevěřím, že je to potřeba, ředitelko," oznámil Gerwin. "U tohodle modelu jsou regulační funkce pokročilejší než cokoliv, co jsme vytvořili."
"Takže, kdo je pro to, aby docházelo pouze k předávání nových stop?" rozhodla se Sheffieldová určit výsledek opět demokraticky. Ve vzduchu se objevily všechny ruce. 

"V rámci rychlosti by bylo výhodné, abych měl transport. Mohu si vypůjčit jedno z vozidel z výrobního skladu?" otázal se android, hlavou pohnul ve tvaru vlny vody.
"Jednoznačně, zajistím autorizaci," prohlásil opět Reed, "mám tedy něco na práci, a věřím, že bylo řečeno vše, co bylo třeba. Bylo by možné odemknout dveře?" Sheffieldová svolila. Android již potřetí položil ruku na konzoli, kamery se reaktivovaly a dveře se odemknuly. Téměř okamžitě všichni lidé místnost opustili, Harrison ještě minutu kontroloval všechny data, která měl k dispozici a poté vyšel ze dveří také.