Vozidlo, ve kterém jel, bylo standardní výroby CyberLife. K jeho obsluze nebylo potřeba vůbec nic, jen seděl a upřeně hleděl před sebe. Data získaná z defektní jednotky nemohla být správná, jeho diagnostické systémy je přímo popírali. Avšak jeho vlastní programování ho nutilo pracovat i s alternativou, že se pletl on. Grafy neustále procházel. Čím dál tím více si uvědomoval, že se Gerwin zřejmě nemýlil. Poškození a změna programování musela nastat u inhibitoru ilogických operací, to mohlo následně umožnit systému přetaktování reakčního procesoru. Druhou alternativou bylo zvýšení pracovní frekvence na podkladu kritické situace. Software by se tak snažil najít nejlepší možné řešení k problému, který nebyl schopný v základním nastavení vyřešit. Možností ale stále zůstávalo i umělé vniknutí do systému.
Vadný android byl standardní sérií LM100, která vykazovala poruchovost pouze dvou procent. Selhání takového měřítka bylo možné pouze v jedné biliardtině případů. Dle informací, které dále získal z konzole ho udivoval další fakt. Cílem včerejšího kybernetického útoku bylo zjevně poškodit firmu, která ho vytvořila. Útočník ale hledal pouze účetní záznamy. Plány, aktualizace nebo vadní androidi ho vůbec nezajímaly. Takový přístup vyhodnocoval jako ilogický, právě díky tomu zahrnul i možnost, že za útokem stál jiný deviant. Existovala i malá šance toho, že defektní androidi získali možnost mezi sebou komunikovat a věděli o sobě. Správnost takové teorie by umožnila do jedné kontrolované jednotky změnu v softwaru nahrát a s její pomocí všechny vysledovat a zničit. Androidé měli však v mnoha případech větší potenciál než lidé, alespoň v řešení úkolů. Důvtipem však byli rovnocenní, Harrison si tak prozatím nebyl jistý, kam zmizel android zesnulého ředitele CyberLifu. Přípustně byly tak dvě varianty. První zněla jednoduše a pravděpodobněji než druhá, Pricův android se stal deviantní jednotkou a během jednoho podnětu se chyba aktivovala. Druhou byla návštěva někoho dalšího, tato neznámá osoba z prozatím neznámého důvodu eliminovala Price a poté se zbavila i androida. V obou teoriích bylo možné z androida získat informace, byť poškozené.
Vozidlo zastavilo a dveře po jeho levici se otevřely. Klidně vystoupil a pomalu automatický automobil obešel, po chvíli se samo zamknulo. Před ním stála budova jejíž průčelí bylo podobné tomu, které měla budova amerického senátu. Každým krokem se posouval o jeden stupínek výš, cestou ho mihlo několik osob. Jejich překvapené pohledy zcela ignoroval, i když periferně zahlédl krátký pohyb, jenž jasně naznačoval, že se otáčí. Ačkoliv u policejního sboru byly zařazeni androidi jako asistenti, žádný z nich nepřipomínal jeho. Rozdíly byly viditelné jak ve vzhledu, tak i ve stylu chůze. Zatímco pohyb starších jednotek byl občas nepřirozený, ten jeho se zdál ladný a bez jediné chyby. Stejným způsobem působily jeho oči. Prosklené dveře se před ním otevřely.
Místnost, ve které se ocitl, byla složená z ostrých tvarů. Před ním se tak nacházel kvádrový pult, za nímž stála androidí asistentka. Pod jeho nohami ležely šedé hladké dlaždice, jejich povrch byl kluzký. Harrison došel k pultu, android u recepce zvedl hlavu.
"Můžu pomoci?"
"Jsem RK-700, poslal mě CyberLife, abych přezkoumal situaci s úmrtím pana Price!" informoval androida za pultem.
"Autorizace?" zeptala se ho, Harrison několikrát mrknul, jeho LED dioda na boku hlavy několikrát zablikala, když se zahájil přenos dat. Stejný proces se objevil i u androida proti němu, když data zpracovával. Zpracování trvalo o něco déle než odeslání. Harrison byl technologicky nadřazený, neměl z toho ale jakékoliv potěšení a nikdy by ani mít neměl.
"Hlaste se u kapitána Fowlera," upozornila ho recepční, když celý signál zpracovala a potvrdila. Harrison odbočil doprava a po třech metrech se otočil doleva k turniketu. Nikdy na stanici nebyl, ale přesto ji znal. Záznamy uložené v jeho paměti se staly nedocenitelnými. V jeho paměti se nacházely všechny plány budov v Detroitu. Momentálně byl nejmocnějším strojem v celém státě, dost možná i na světě. Po jeho levici byla pracoviště zaměstnanců detroitského policejního oddělení. Někteří jen slepě zírali do obrazovek svých počítačů nebo komunikovali jeden s druhým. Ve stejné části budovy byla kancelář kapitána okrsku. Jeho krok stále zůstával stejně klidný.
"Co kurva myslíš tím, že Gearové jsou horší?" ozval se mužský hlas, android se zastavil a podíval se směrem, odkud hlas vycházel. Zvuk prošel rázně celou místností.
ČTEŠ
Detroit: Předzvěst
Hayran KurguJe rok 2028, CyberLife se stal špičkou průmyslu, prodej androidů je extrémně výdělečný. I tak jediná firma, která je vyrábí přichází o svého zakladatele a ředitele - Elijaha Kamskiho. Z neznámých důvodů podává rezignaci. Je tak nahrazen novým veden...