Summer Time

Kapitola první.

,,Elsie vstávej!Přeci nechceš abychom tam dorazili pozdě, ne?"řvala na mě mamka z kuchyně.,,Jó jó už vstávám bože!"odvětila jsem jí nazpět.

Jmenuji se Elsie. Elsie Walker. Je mi 16 a právě jsem dodělala druhák. Je začátek letních prázdnin a já měla naplánované číst povinnou četbu na maturitu, i když už mám všechny knihy přečtené. Chtěla jsem se celé léto učit aby můj prospěch ve škole byl co nejlepší. Škola je pro mě hodně důležitá. Jenže mé plány se rychle zrušily po včerejším rozhovoru s matkou.

*flashback*
,,Já nikam určitě nejedu!Nebudu trávit svůj čas s cizími lidmi!"křikla jsem na matku.,,Už jsme to zaplatili a navíc nebudou tam jen cizí lidi.Jede i tvůj bratr a máš možnost poznat pár nových lidí."

*konec flashbacku*
Mohla mi odjezd na tábor oznámit o nějakou dobu dříve. Včera jsem si nestihla ani pořádně zabalit. Každopádně odjíždíme dnes. Ještě přesněji asi za hodinu a půl, mám co dělat.

Dala jsem si krátkou sprchu na uvolnění a dobalila si pár posledních potřebných věcí. Nemaluju se, mamka mě i přesto donutila si s sebou vzít kosmetickou taštičku, protože co kdyby náhodou?

Ve skříni mi toho moc nezbylo, všechno už bylo sbalené v kufru. Nakonec jsem si vzala modré džíny s bílým tričkem a vínovou mikinou na zip.

,,Už jdeš?Já už chci vyrazit, nemůžu se dočkat."začal říkat natěšeným tónem můj mladší bratr Damien.,,Už utíkám, počkej dole."odpověděla jsem. Do malého baťůžku jsem si dala peněženku, knížku, sluchátka a mobil.

,,Tak můžeme vyjet!"řekla mamka zaujatě. Už se určitě nemohla dočkat až bude mít s taťkou na tři týdny celý dům pro sebe. Fakt, že moje mamka si myslí že se těším je docela k smíchu. Radši bych byla doma a četla si. Mnohem mnohem radši.

Neumím si hledat kamarády, s mým štěstím se tam všichni budou znát a já budu jen trapný nováček, jako vždycky.

,,Mami kdy už tam budem?"zeptal se tak po páté Damien.,, Už vidím ceduli campu, nebude to dlouho trvat."řekla pořád klidně mamka.

Bohužel jsem tu ceduli viděla taky. Odbočili jsme na polní cestu která vedla k lesu. Viděla jsem vysoký plot který vedl lesem. Tipuju ohraničení areálu?No bezva, pokud budu chtít utéct tak to bude mnohem složitější!

Zatočili jsme doprava a já už viděla větší budovu a kolem ní mnoho aut. Děti se loučili s rodiči jak kdyby to byl poslední den, kdy je vidí. Vypadalo to tu opravdu obrovsky, ještě že jsem si pořádně nastudovala mapu.

Všichni vystoupili z auta včetně mě. Damien začal skákat radostí když uviděl nějakého kluka který také začal skákat. Začali na sebe mávat a já se tázavě koukla na mamku. ,,Je to jeho kamarád, je tu už druhým rokem.No není to skvělé že tu bude někoho mít?"jen jsem kývla hlavou na souhlas a mamka se šla pozdravit s druhou rodinou.

,,Jak se jmenuje?"zajímalo mě.,,Kevin."dostalo se mi za odpověď. Mezitím co mamka byla pryč, začala jsem vytahovat věci z kufru a stavět je před auto.

,,Děti moje, budete mi moc chybět."začala nás mamka pusinkovat. Ještě že všichni už jsou vevnitř a nikdo z dětí tady to nevidí.,,Nebudu vás nadále zdržovat. Užijte si to, mám vás moc ráda."nedivila bych se kdyby se tu rozbrečela.

,,Ahoj."řekli jsme s Damienem sborově. Tašky a kufry jsme nechali před dřevěnou chatkou a vešli dovnitř.

Byl tam ovšem hrozný hluk. Damien si šel sednout za Kevinem a já měla namířeno k prázdnému stolu.

Do chaty dorazila skupina kluků. Mě kluci nikdy moc nezajímali a já nezajímala je, tak nebylo co řešit. Byli docela hezcí, ale já jim nevěnovala moc pozornosti a radši jsem dávala pozor až přijde někdo dospělý a vysvětlí kde má kdo chatku a s kým. Najednou mi ale někdo zaklepal na rameno. Stál tam kluk s rukama překříženýma na prsou a za ním zbytek jeho určitě moc cool party.

,,Promiň kočko, ale tady sedíme my."