Summer Time

Kapitola sedmá.

Lekla jsem se. ,,Hádej kdo to je."řekla a já ji hned poznala. Byla to Scarlett ale zněla jinak. Otočila jsem se na ni a když jsem v černočerné tmě zahlédla rozmazanou řasenku a smutný úsměv na její tváři, zděsila jsem se.

,,Scarlett co se stalo?Jsi v pořádku?"chrlila jsem na ní otázky. Zakývala hlavou a rozbrečela se, vzala jsem ji do náruče a snažila se ji uklidnit, vypadala zlomeně. Netušila jsem co mám dělat. ,,Nate to se mnou asi nemyslel nijak vážně."prohodila mezi slzami. ,,Jak to myslíš?"musela jsem se zeptat. ,,Vyvedl si mě ven a řekl mi že to byla sranda ale nechce nic vážného. Pak odešel za Madison a líbal se s ní."rozbrečela se ještě víc.

,,Scarlett to mě hrozně mrzí. Dovedu tě na chatku a půjdeš si lehnout dobře? Musíš si odpočinout."vydala nějaký zvuk na souhlas. Opřela se o mě a mířily jsme si to k chatce.

,,Sakra, nechala jsem si mobil u stolu s pitím."plácla se rukou o čelo když už si lehala do postele. ,,Neřeš to, lehni si a já ti ho donesu ano?"ujistila jsem ji.

Ven se mi v té tmě už nikam nechtělo ale nemohla jsem ji poslat samotnou. Kdybych napsala Caroline, pravděpodobně by si to přečetla až ráno.

Vkročila jsem do budovy a diskotéka byla v plném proudu. Nebyl tu žádný vedoucí a podle toho to tu taky vypadalo. Většina si hrála na mašinku, někdo si pořádně užíval hudbu a Caroline tančila na stole? Vypadala tak odvázaně. Zaměřila jsem se na to proč tu jsem a rychle jsem si všimla že mobil tu nikde není. Jediný stůl byl ten na kterém byla Caroline a kromě pár rozlitých kelímků na něm nic nebylo.

Rozhlížela jsem se kolem sebe a narazila na hnědé oči které jsou v mé mysli poslední dobou moc často. Bylo kolem něho pár holek ale když mě zahlédnul, něco popadnul a šel ke mně. ,,Tak ses nakonec vrátila."řekl s úsměvem. ,,Ne tak úplně"nenápadně jsem se znovu porozhlédla po místnosti. ,,Hledáš snad něco?Protože já jsem přímo před tebou."ukázal na sebe. ,,Hledám mobil, Scarlett ho tu zapomněla."vysvětlila jsem mu. ,,A Scarlett nemá vlastní nohy aby si pro něj došla?"povytáhl obočí. ,,Má, ale nějaký chytrák z tvé chatky se zase předvedl."zkřížila jsem ruce na prsou. ,,Nehledáš tenhle mobil?"ukázal na předmět v jeho ruce. Kývla jsem a on mi ho předal.

,,Nechceš doprovodit na chatku?"opřel se o zeď. ,,Ne to je v pohodě, stejně tady máš práci."mrkla jsem na něj a pohlédla k partičce holek. Otočil se na ně a v tu chvíli jsem vykráčela pryč. Zajímalo by mě co zas zkouší, na chatku si snad dokážu dojít sama ne?

Cesta zpět utíkala pomalu. Byla jsem unavená a na mém kroku to moc nepřidávalo. Šla jsem po delší louce a rozhodla se že si tu chvíli lehnu. Zakoukala jsem se do oblohy která byla plná hvězd. Muselo být jasno. Začínala jsem být pořád více a více unavená. V hlavě jsem si řekla že buď hned usnu nebo se zvednu, nic mezitím. Nenašla jsem sílu pro zvednutí zpět na nohy. Vzhůru jsem se snažila udržet pomocí zářících hvězd a něco mi vlezlo do výhledu. Leknutím jsem se okamžitě zvedla abych osobu neviděla vzhůru nohama. Spatřila jsem Luka s úsměvem na tváři. Ulevila jsem si, nebo spíš přitížila?

,,Tady nám někdo už nemůže."začal si ze mě dělat srandu. Neodpověděla jsem, na tohle nemám náladu. ,,Pojď, vyskoč mi na záda."řekl a předklonil se. ,,Notaak, prostě vyskoč."pobídnul mě a já se líným krokem přesunula k němu. Připadala jsem si jak skákat do několika metrů, nedokázala jsem se ani odrazit, jen jsem ho chytila za ramena. ,,Bože, ty jsi tak náročná."dodal a vyzvednul mě na sebe sám. Chytila jsem ho pevněji a začala usínat. ,,Co mi to jen děláš."slyšela jsem matně. Usnula jsem.