Srdce a dráty

15

,,Tak to ti pomůžeme, to je jednoduchý. Tady Adrien má jistě dost peněz na zaplacený rozthlých šatů, že ano?" A už se s úšklebkem vydal ke kabince.

,,Ani náhodou. Pomůžu jí já a žádný šaty se trhat nebudou." Zadržel ho blonďák a vydal se ke kabince sám.

,,Proč ty?"

,,Jsem její snoubenec, proto."

,,Marinette? Máš fakt hroznej vkus."

,,Já vím!"

Adrien vzdychl a rozhrnul závěs jen na tolik, aby mohl do kabinky vklouznout. A upřímně, potlačoval smích, když si Marinette všiml. Stála tam s jednou rukou venku, druhou vevnitř a hlavou divně nakloněnou, protože jí látka škrtila. A to Adrienovi došlo, že sám neví, jestli jí pomoct zvládne, protože se mu do tváře hnala krev.

,,Vzals moc malou velikost."

,,Promiň, myslel jsem, že ti to bude."

,,Takže jsem podle tebe tlustá?"

Adrien uskočil, jako by se popálil. Už se chystal vzít látku šatů a pomoct jí, ale její vyprsknutí ho donutilo udělat krok zpět.

,,N-ne, nemyslel. Ukaž." Navedl její ruku tak, aby mohly šaty sklouznout. Oba zaslechli jasné trhání látky, ale povedlo se, Mari byla osvobozena. Teď tam stála, jako by se třásla zimou, objímala se rukama a přešlapovala z nohy na nohu. Samozřejmě že měla naprogramováno, aby cítila i stud.

Adrien se s šaty v rukou otočil, nervózní skoro tak jako ona. ,,Mám dojít pro větší velikost?"

,,Ne, ty šaty se mi nelíbí."

,,Pohněte tam! Nebo přijdu pro zaměstnance obchodu, že tu někdo dělá něco zakázanýho." Luka se tou představou nejspíš náramně bavil, ale slyšeli to otrávení. On nákupy asi nemiloval a na jeho oblečení to bylo znát. Adrien zalovil v batohu a podal mu několik mincí. Zapomněl, že žije na ulici a většinu času má asi těžko nějaké peníze. Cítil jakousi štědrost, když mu přes závěs peníze podával.

,,Na, běž si něco koupit. A jestli s nima nezdrhneš, tak nám kup něco malýho k jídlu. Nejlíp něco s camembertem a sušenkami.

Něco zamumlal, ale odešel. Adrien pocítil jakýsi klid, když zůstali sami.

,,Tak jaký šaty bys chtěla?" rozhodil rukama k stoličce plné šatů na vyzkoušení. Neviděl ji ještě ani v jedněch, když nepočítá Mari-zamotanou-v-šatech. Ohnul se tedy ke stoličce, aby jedny z nich vzal a nabídl jí je. Při tom se kvůli nedostatku místa musel naklonil přes ní, až se jeho obličej objevil těsně v blízkosti jejího ramene. Při pocitu jeho dechu na její umělé kůži se otřásla, něco slabě v kabince smrdělo.

,,Tobě se zase škvaří systém," poukázal na slabý kouř z jejího zátýlku, ,,jsi v pořádku?"

,,N-ne," špitla, vděčně si převzala šaty a spěšně se pokusila obléknout, takhle velikost už byla správná.

,,Nechápu, proč se stydíš. Přede mnou," naklonil se opět k jejímu ramenu, aby v zrcadle viděl, jak se obléká, ale málem dostal loktem do oka.

,,K tomuhle by se hodil slamák, jako ochrana před sluncem a hezký doplněk a tadá! Máš nádherný letní outfit."

,,T-taky se mi líbí," opatrně se v bílých šatech na špagetových ramínkách zatočila. Ovšem na to v kabince nebylo dostatek místa, když se otočila čelem k Adrienovi, narazila do něj a on ji zachytil, než se rozmázla o zeď kabinky.

Její umělá kůže hořela, což Adriena překvapilo. Felix se při její výrobě opravdu překonal, nechtěl to přiznat, ale jo. Spíš přemýšlel ale, jestli to není nebezpečné.

,,Vážně mi ty šaty koupíš?"

,,Samozřejmě."

,,Děkuju!" se smíchem se mu pověsila kolem krku. Zase. Adrien klopýtl dozadu, až málem narazil do zástěny, která je skrývala před zbytkem obchodu.

A přesně v ten moment kroužky na tyči zaúpěly, zachrastily a ve vchodu do kabinky se objevila jedna z prodavaček.

,,Bylo mi nahlášeno, že v téhle kabince -"

Nedopověděla. Všichni tři spadli po zádech na zem.

-----

Nějaké zkušenosti ze zkoušecích kabinek? :D

Vaše LucyX