Srdce a dráty

20

,,V-všichni jsou androidi, ne? Luka je android, Mistr Fu... Ty jsi android!"

Zavrtěl hlavou. Nevědomky si pohrával s plechovkou, lehce do ní drkal prstem a čekal, kdy spadne. Marinette s dlouhým výdechem, jasně překrývající potlačované vzlyky, se opět opřela a zadívala na město.

,,T-takže... Nejsem Marinette?"

,,Jsi spíš Marinette 0.2," zasmál se, přestože věděl, že to vtipné nebylo.

,,A... Kdo jsou teda všichni ti lidé? Kdo byla Marinette a..." Kouř stoupal, až se Adrien bál, jestli nespustí požární poplach, až doputuje k snímačům nad nimi. Pomalu litoval, že to Marinette řekl. Vždyť ona byla teď pravá Marinette, neměla se cítit špatně, za nic nemohla.

,,Tom a Sabina... Jsou tvoji rodiče."

,,Myslíš Marinettini."

,,Ne, tvoji. Ty jsi teď Marinette."

Něco nesouhlasně zamumlala, ale on pokračoval. Věděl, že si pracovníky kavárny zapisuje do databáze pod příslušnými jmény a rolemi.

,,A Felix... Felix byl tvůj snoubenec. Teda pořád je, ale... Bylo by lepší, kdyby jste to zasnoubení odvolali."

,,Felix..." hledala ve své hlavě, přestože tam nebyl. Přestože Adrien jeho jméno vymazal, teď si ho tam znova vytvořila. A jakmile to udělala, její systém jistě zahlásil nesrovnalost.

,,Ale vždyť ty jsi můj snoubenec! Ty jsi Chat Noir!"

,,No... Nový Chat Noir, řekněme to takhle. Felix je hajzl."

,,A-ale... Tys ho zabil? Tys zabil předešlého Chata?" vzala ho za ramena a zatřásla s ním, až mu ručník spadl. Proletěl se vzduchem a přistál dole ve světle lampy. Adrienovi zadrkotaly zuby, jak silně s ním zatřásla.

,,Boha jeho, ne! Nezabil, jen mám jeho mirákulum."

,,To hodně vysvětluje... Ale proč jsme pak tady, když jsem zasnoubená s ním. A ne s tebou, což mi bylo od začátku jasný." Přejela ho znova skenerem.

,,Říkám, je to hajzl." Hlas se mu zlomil, až si za to v duchu vynadal. Na mysl mu přicházely vzpomínky.

,,Dobře. Je to hajzl. Ale byl to Chat a Marinette byla Ladybug a... Co se teda s Marinette stalo?"

To už Adrien nevydržel. Sám cítil, jak mu jdou do očí slzy. Vytrhl se jí a odvrátil se k městu. Nedokázal se na ní dívat, když na to vzpomínal.

Dobře si pamatoval, jak viděl zprávy, jak se Ladybug proháněla po střechách, šla po zločincích. Chat byl někde v pozadí, uklidňoval okolí, že se jim je podaří chytit. Nechal ji tam jít samotnou.

To oba hrdiny ještě miloval a lidi za jejich maskami. Bylo mu tehdy třináct a jakožto bratr superhrdiny se nemohl vzdát svých dětských figurek a nadšení. Vždy hrdinům fandil, oslavoval jejich úspěchy, s napětím sledoval, jak poráží zločince.

Ten den to bylo naposledy.

Ten den ho tohle všechno přešlo. Pamatoval si, jak Chat Noir zůstal pozadu, radši se vybavoval s lidmi, než aby šel s ní. Kamera ale zachytila ten okamžik, který způsobil velké zděšení obyvatel a spoustu teorií o tom, jak Ladybug přežila.

Zrovna běžela za autem s lupiči. Vykradli banku a utíkali s plným kufrem auta. Přesto jejich auto jelo rychle, že ho Ladybug sotva stíhala. Pouliční kamery mají špatnou kvalitu, ale Adrien si ten záběr pamatoval tak přesně, jako kdyby ho sám na živo viděl.

Ladybug z posledních sil skočila na střechu auta, zapřela se nohami a jojo mrštila po nejbližší lampě, aby auto zastavila. Jenže dveře se za jízdy otevřely a spolujezdec se z nich vyklonil. I na chabém záběru bezpečnostních kamer byl poznat jeho úšklebek, Marinettin vyděšený výraz a pistol v zlodějově natažené ruce.

,,Marinette zastřelili."