Srdce a dráty

25

,,Tak už tam seš?" řekl Luka se značnou námahou. Prsty měl zakleslé do sebe a v dlaních jednu Adrienovu nohu. Jeho společník se zuby nehty (doslova) držel zdobeně kované brány zadního vchodu. Těžce oddechovali, blonďák se zoufale díval k vršku, který musel přelézt. Hroty mu naháněly strach o některé časti jeho těla.

,,Ještě kousek..."

,,Žádnej kousek, seš prostě srab," a s těmi slovy vynaložil Luka zbytek síly na to, aby ho vyhodil do vzduchu. Jeho nohu pustil a kromě toho, že mu v ruce zbyla oranžová teniska, tak se okolím rozezněl pronikavý jekot bývalého modela. Luka mu hodil pak botu a oprašil si ruce, nadmíru spokojen.

,,Je tam ten klíč?"

V odpovědi se ozvalo cvaknutí zámku a vrzání branky. A nasupený pohled Adriena. Když Luka vstoupil do zadní části  zahrady, nemohl si pomoct, rozhlížel se a obdivoval každou popínavou růži, záhyb nedaleké kašny a sochu ženy, která celému plácku dominovala.

Adrien se nad ničím nepozastavoval, zamířil okamžitě ke dveřím do domu. Stačilo se kouknout pod rohožku, aby zjistil, že je Felix pořád stejně naivní. S vítězným úšklebkem dveře odemkl, ale jen co udělal krok do domu, prostoupil ho podivný pocit.

Pocit prázdna. Už teď tušil, že Felix ani Marinette doma nejsou.

Luka se nesnažil procházet domem nenápadně, jak se domluvili. S těžkými kroky vyšlapal schody a objevil se ve velké mramorové předsíni. Jeho údiv Adrien, který šel mnohem opatrněji, ignoroval. Pořád neslyšel ani známku, že by v domě někdo byl. Skrz okna viděl bratrovo auto, ale to ještě nic neznamenalo.

Vyšel další schody, a zamířil do Felixovy pracovny. Dveře do ní zely dokořán, což ho hned zaskočilo. Ve vnitř byl nepořádek, papíry na stole i na zemi, otevřené vitríny a chybějící sošky. To se Felixovi nepodobalo.

,,Našel jsi něco?" Leknutím nadskočil, když se vedle něj zase zjevil Luka. Nemohl si na fakt, že teď spolupracují, zvyknout.

,,Ne. Podle všeho doma nejsou."

,,Jak to víš tak jistě? Ten dům je obrovský a ty jsi prošel jen... pracovnu?" sám přejel místnost kritickým pohledem.

,,Už bys dávno Marinette slyšel, kdyby tu byli. Navíc Felix je většinu času právě v pracovně."

,,Co když jsou v ložnici a-"

,,To bychom je dávno slyšeli."

,,Můžou taky normálně, neslyšně spát, abys věděl."

Adrien si povzdychl. ,,V jednu odpoledne, jo?"

,,Odpolední šlofík?"

Na to zavrtěl blonďák hlavou. Moc dobře věděl, co to znamená. Vykráčel z pracovny a mířil rovnou do svého pokoje, s jediným cílem. Když ho ovanul smrad jeho vlastní, na který už dávno zapomněl, musel se usmát. Domov, sladký domov.

Sáhl po ovladači a v mžiku se rozsvítila televize. Luka v závěsu skočil na bílý gauč, který až bolestně zavrzal. Snad si myslel, že se jdou koukat na film, proto protáhl obličej, když si všiml odpoledních zpráv.

A ve zprávách dvou hrdinů.

,,Chat Noir a Ladybug opět v plné síle," přečetl Adrien běžící nápis na dolní části obrazovky. Obě postavičky běžely po střechách a jemu to až nápadně připomínalo vysílání před dvěma roky.

Tentokrát šli ale po nějakém teroristovi, který měl zřejmě na svědomí i požár, kterého byli s Lukou svědky.

,,Musíme za nimi."

,,Máš snad mirákula?"

To byl problém. Felix byl možná naivní, ale jestli něco dobře střežil, tak to byla skřínka s mirákuly. Sice měl jisté odhady, vždycky chtěl prozkoumat ten velký, zlatý portrét jejich matky v přízemí, jestli za ním nic není, ale nikdy se k tomu neměl. Teď ale museli rychle na místo akce. Adriena nezajímalo, jestli má mirákulum nebo ne. K ničemu byl jak s ním, tak i bez něj.

Ani nemuseli znát přesné místo, sérií výbuchu slyšeli už i tady. Nebyli daleko. S bezradností, jak se na místo co nejrychleji dostanou, vyběhli z domu.

,,Nechceš celou cestu běžet, že ne?"

,,Máš lepší nápad?"

Luka zabloudil pohledem k drahému autu.

,,Ne."

,,Ale jo. Jak těžký může řízení být?"

O pár minut později seděl Adrien v sedadle spolujezdce, obě ruce na držadlu nad dveřmi, v očích smrt. Luka kroutil volantem moc zbrkle. Jediný jeho štěstí bylo, že kvůli bitce hrdinů byla silnice vyklizená, a tak si mohl jet v jakém pruhu chtěl. Samozřejmě si většinu času vybíral ten špatný.

Luka s nadšením prudce otočil volantem, aby vybral zatáčku, auto se dostalo do smyku, pneumatiky zaúpěly, ale auto se s cuknutím zastavilo. Scéna vybuchujících budov se před Adrienem rozprostřela jako plátno v kině. Mezi výbuchy skákali čtyři hrdinové, všichni už značně unavení. Všude hledali zločince, původce výbuchů, ale nikde nikdo. I na dálku Adrien poznal, že už jsou zoufalý.

Zatímco se Luka vytahoval a samochválil, jak je na místo dopravil bezpečně, Adrien rozepínal pás a otvíral dveře, aby ven vyběhl a něco udělal. Ještě nevěděl co, možná se na sebe pokusí upoutat pozornost hrdinů a odlákat je, především Ladybug, možná tam bude jen stát a přihlížet. Sám netušil, tak daleko jeho plán nesahal. Srdce mu při zoufalém vymýšlení dalšího kroku divoce bylo, hruď se zvedala.

A pak to srdce vynechalo úder.

Ozval se další výbuch. Silnější, než ty předešlé. Jeho ohnivé jazyky se rozlétly do všech stran a s nimi i kusy budov. Jeden z těchto betonových kusů padl kousek od Adriena s autem, ale Adrien si ho nevšímal.

Oči se mu soustředily na červenou postavičku, která letěla spolu s betonovými kusy.