O kamarádovi, který věděl všechno

6. Únor a březen strávený v leže na zádech

Když sem první neděli po prázdninách klopýtala na čínské nudle za KAMARÁDEM, měla sem lehkou žaludeční nervózu. Šlo nám to ale kupodivu neuvěřitelně hladce. Smáli sme se, vtipkovali. Jak nepodobné tomu, když sme spolu byli na večeři v lednu. Bylo to neuvěřitelné, lehké a sexy. Nad stolem se vznášel cigaretový kouř, jeho gucci parfém a přepálený omastek z kuchyně. Postupem času sem si tu vůni zamilovala-věstila ve vzduchu pěkných pár chvil v extázi. To ale předbíhám, protože ačkoliv sme udržovali pravidelný kontakt přes facebook a telefon a, jak už bylo zmíněno, navštěvovali se, od našeho prvního sexu uteklo už přes týden času a o dalším nepadla ani zmínka. Jediné, co sem v tu dobu věděla, bylo to, že pouze v jeho přítomnosti dokážu svojí existencionální krizi potlačit.
Už minimálně hodinu sme stáli v autě za hřbitovem, povídali si a smáli se jako koně. Bylo mi skvěle. Ale když došlo k tolik průhledné fingované pranici, jeho hlava se přiblížila k mému uchu a mě na kůži zašimral teplý dech, bylo jasné, že tohle mi nestačí. Přesunul se z krku na rty a drsně mě políbil. Moje prsty se vpletly do jeho mírně kudrnatých vlasů, jeho ruce zápasily s mým páskem. Když se KAMARÁDOVI rty i ruce přesunuly k horním krajkám podprsenky, z úst se mi vydral vzdech a jeho hlavou sem možná až moc prudce trhla směrem dolů.
Nechápala sem, kde se ve mně ta zuřivost bere. Kousala sem ho, škrábala do zad a prudce přirážela proti němu. Užívala sem si každý moment, kdy se moje kůže dotkla té jeho. Nejprve byl lehce zaskočený, když se mi ale zrychlil dech, celé tělo se napjalo a z nohou sem cítila ten dobře známý tlak, zrychlil a zarazil mi jazyk do pusy. Rozsypala sem se jako domeček z karet. Ruce se mi ještě klepali a v pupíku sem cítila loužičku potu, těžko říct, kterého z nás. Možná mi už tehdy mělo být divné, že pokračuje stále dál a nevidím na jeho obličeji ani stín pýchy nebo úsměvu, která bývá obvyklá po dobře odvedené práci. Namísto toho ze mě KAMARÁD lehce vyklouzl, utřel si čelo a skrz zuby procedil: „Pojď kouřit!"
Nepřeháním, když tyhle části našich seancí popíšu jako jedny z nejnamáhavějších věcí, které sem kdy dělala. Nepohodlně zkroucená pod palubní deskou, s vlasy v puse, protože mi je odmítal normálně podržet (pokud mi zrovna nechytil hlavu proto, aby se mi zarazil ještě hloub do krku), a s nutnou prácí ruky, kterou mi sám vedl (protože to jinak prostě nechtěl). Nebyla tedy možnost pusu s rukou prohodit. A i když sem nebyla naprostým sexuálním novicem, alespoň minutu odpočinku od křečí v sanici bych uvítala. Když se konečně udělal, samozřejmě do pusy bez jediné otázky, zda může, nedočkala sem se žádného slova chvály, nebo alespoň pusy. Oblékli sme se, on mě odvezl pod intr, tam sme se chladně rozloučili a propsali noc. Neptejte se mě, jestli mi to vyhovovalo. Musela bych poníženě přiznat, že ano.
***
„Počkej! Prohráváme jedna nula!" odsunula sem mu hlavu a dál podrobně zkoumala výsledky hokeje v jeho telefonu. Tohle se ve většině domácností možná děje běžně, i když naopak. Já ale zrovna ležela na sedačce spolujezdce, nohy obtočené okolo jeho zadku a on měl ruku zabořenou hluboko u mě v kalhotách. Nechápavě koukal. Poté zrudnul a na čele mu vyskočila tlustá modrá žíla. Telefon mi sebral, zahodil ho na zadní sedačky a dál pokračoval v práci.
***
Na začátku sme pendlovali z místa na místo a pokaždé si užívali někde jinde. Nakonec sme ale našli jedno, které nám vyhovovalo úplně perfektně. Paradoxně se tím místem stala louka, kde se odehrál náš první sex. Bylo tam soukromí, taky kdo by trajdal po večerech po soukromé louce, že. Logicky sem tedy nemohla být překvapenější, když se po opuštěné silnici za našimi zády šnečím tempem přibližovalo auto. Na jednom koleni sem zrovna měla notebook s puštěným filmem, na druhém KAMARÁDOVU dlaň. Sem posera, auto sem vždycky vyžadovala zamčené, a i když sem šla například na záchod, musel stát kousek ode mě a hlídat. Autu sme zprvu nevěnovali pozornost. Najednou ale odbočilo na polní cestu a začalo se přibližovat směrem k nám. Zastavilo. Světla nezhaslo a nikdo z něj nevylezl. Bála sem se. Pár minut sme počkali, KAMARÁD poté nastartoval a chystal se odjet. Vedle auta najednou ale zastavil a stáhl okýnko. „Čáááu!". Došlo mi to, až když sem slyšela známé hlasy a smích-v autě seděla spolubydlící D, její přítel V, KAMARÁDOVA sestra a Honza. Zarytě sem pořád dál koukala do počítače. „Končim na intru, vyřiď jim to prosim tě!" zaslechla sem jenom D. Zbytek sem nevnímala nebo možná z toho studu ani nebyla schopná vnímat. Do tohohle dne o nás nikdo nevěděl. Možná tušili, ale teprve teď měli všichni v ruce fyzický důkaz, že spolu opravdu spíme. „Tak s nima dáme aspoň cígo?" zeptal se KAMARÁD pološeptem. „Ne... Prosim tě, pojeď pryč..." procedila sem skrz zuby.
O pár kilometrů dál sme zastavili na jiné lesní cestě, vystoupili a beze slova popotahovali z našich cigaret. „To je v prdeli." povzdechla sem si. Objal mě. Dalo se dělat jediné... Beze slova sem mu rozepnula poklopec.