Pomsta

Prolog

minulost:

Odešel jsem z vojenské základny v německu a sháněl práci jako pilot záchranářského vrtulníku, práce se mi nabídla až v Dánsku letěl jsem tam a těšil se na novou práci a kolegy. Když jsem dorazil na základnu a vstoupil dovnitř každý si věnoval svého až na jednoho který vstal a řekl" vítám tě tady budeš v mém týmu" řekl jsem z údivem"ty jsi němec" řekl ano, jmenuji se Hans jsem lékař a ty" já jsem překvapivě pilot jmenuji se Thomas". Prováděl mě hangárem a říkal" tady si nikdo nerozumí i já jsem se tak cítil poprvé jako ty", rozuměli jsme si ve všem on jediný mi byl hodně blízký, vtipný a další. Zeptal jsem se ho na bývalého pilota řekl mi že musel odejít kvůli zdravotním problémům.

O dva roky později

Byl další výjezd a letěli jsme k ženě která spadla ze skály podle svědků je na tom hodně blbě pustil jsem lano a Jen jí vyzvedl a dál do vrtulníku Hans jí zachraňoval a já co nejrychleji jsem  letěl  do nejbližší nemocnice. V půlce cesty zemřela, nakonec jsme doletěli do nemocnice kde si jí vzali a zavolali pohřební službu, v každém případě to nebyl šťastný konec mohlo jí být tak 25 let mohla toho tolik prožít. Po návratu na základnu nám říkali že jsme dělali co jsme mohli, když nám končila směna bylo to pro nás vysvobození, hned jsme šli do hospody na panáka nikdy nás to tolik nevzalo jako teď,pak jsme se rozešli každý domů si odpočinout a vyspat se z toho a být odpočatí na zítřejší směnu.

Další den

Přišli jsme do práce už to nebylo tak hrozný jako včera, na základně jsme byly sami jen já, Jen, Hans a mechanik v tom do místnosti vtrhl muž a řekl" kdo je pilot" zvedl jsem se ze židle a řekl" to jsem já, já jsem pilot" z kapsy vytáhl nůž a řekl" ty vrahu, to ty si zabil mou dceru" zadíval jsem se na něj divně a v hlavě jsem si říkal" co, co to mele" a pokračoval" svědci říkali že u půlky cesty si zpomalil, kdyby si nezpomalil tak by tu byla je to tvoje vina" kluci mu řekli" to není pravda, odložte ten nůž nebo zavoláme policii" hodil ten nůž na zem a řekl" slibuju ti že zažiješ to co má dcera a předemnou nebudeš nikde v bezpečí" odešel a na helikoptéře
napsal" vrahu". Byl jsem z jeho výhrůžky trochu no víc  vystrašený. Hans mě utěšoval že je to jen vztek ze ztráty své dcery. Po týdnu se začali dít věci nejen mě ale i Hansovy a Jenovi a musel jsem dojít k rozhodnutí odejít z Dánska a vrátit se do Německa a doufat že mě tam nenajde a Hans z Jenem budou v bezpečí. Když jsem jim to oznámil byly bez sebe ale taky mě chápali řekl jsem jim že se klidně můžou stavit u mě doma. Odpoledne jsem se vydal na letiště a čekal na letadlo které poletí směrem do Německa.