Konec světa

Záčátek

Byl krásný nový den, začátek léta a tudíž i letních prázdnin.
Eduard jel s rodinou do Brazílie na dovolenou, neměl ani tušení, co všechno ho čeká...

Koupal se zrovna v bazénu u jejich chalupy, kterou měli pronajatou. Eduard byl na chatě sám, jeho rodiče se odešli projít. Najednou uslyšel několik policejních aut, jak jedou vedle po ulici. Podíval se přes plot, viděl dokonce i několik armádních vozidel. ,,Hmm, asi nějaký průvod." Pomyslel si Eduard a šel do chaty hrát videohry, které jej ale po zhruba hodině omrzely. Nudil se, nevěděl co dělat, tak zapnul televizi, najel na náhodný program. Byly to zprávy, zaujalo ho zrovna aktuální téma. Zprávy moderovali Garry a Karen, dost známí televizní moderátoři. „Dostali jsme zprávu o dění v Americe, více vám ale řekne Garry Rogers." hlásí Karen. Začala hrát znělka. ,,Zdravím vás u aktuálních zpráv. V Americe se objevil nový virus. Nikdo o něm dodnes nevěděl, vyskytuje se nejčastěji v rodinách, které vlastní nějaké zvíře, předpokládá se proto, že se virus přenáší že zvířete na člověka. Nakažená osoba se stává extrémně agresivním jedincem, proto radíme, nevylézejte z vašich domovů. Situace je pod kontrolou. Děkuji za slovo a loučím se."
Eduard seděl na gauči, absolutně nechápal, co se děje, ale uvědomil si, že jeho rodiče jsou stále někde venku. Popadl telefon a zavolal svému otci. ,,Notak tati... zvedni to!" Strachuje se. Chvíli to nikdo nezvedá, nakonec se však dovolal. "Ano, Eduarde?" ozvalo se z telefonu. ,,Otče, v televizi hlásili, že se objevil nějaký virus, venku už projelo několik policejních a dokonce i armádních vozidel." Oznámil mu Eduard se strachem v hlase ,,Synu, slyšeli jsme to z telefonů, jsme na cestě domů, počítám tak do hodinky dojdeme, zatím nikomu neodemykej, dobře?" Pokračuje otec, najednou se však volání přerušilo. ,,Doprdele, co je?" lekl se Eduard a volal znovu, neměl však signál. Snažil se jej najít, ale v baráku jakoby signál zmizel. Eduard byl absolutně vynervovaný, stál na balkóně a koukal na cesty, byly úplně prázdné... Napadla ho ale jedna věc. Zapnul si mobilní data a šel na Messenger, napsal svojí přítelkyni. ,,Zlato, nemám signál, doufám, že se to odešle, přijedeme pro tebe." a odeslal to, avšak zpráva se nedoručila... Napadlo ho, že půjde rodičům naproti, ale radši zůstal doma, jak mu radil otec. Seděl zrovna na sedačce, když někdo zaklepal. Eduard se postavil a šel ke dveřím, podíval se kukátkem, viděl tam muže s šátkem přes polovinu obličeje, na hlavě měl kšiltovku. Ed vyběhl po schodech, šel na balkón a kouká na toho muže z vrchu. ,,Co chcete!?" zařval Eduard. Muž dole se podíval na Eduarda ,,Nemám kam se schovat, prosím, pusťte mě dovnit!" prosil. Eduard přemýšlel, nakonec však seběhl schody a otevřel dveře. ,,Dobře, pojďte dovnitř." pobídl cizince. ,,Díky chlapče." Zlomyslně se usmál a vytasil nůž, který měl dosud schovaný. Pomalu se rozešel k Eduardovi. ,,Kurva..." polk Eduard a pomalu ustupoval, zakopl ale o koberec, tak se snažil odplazit pryč, muž byl ale už dost blízko - najednou ale muže někdo zezadu praštil baseballkou. Muž se skácel k zemi, byl omráčený. Za tělem v bezvědomí stál plešatý muž v džínové soupravě, měl v ruce baseballku. ,,Pojď, vstávej." podal mu ruku, kterou Eduard přijmul a postavil se. ,,Jsem Curt, a ty?" zeptal se muž. ,,Já jsem Eduard, těší mě... a díky" řekl Eduard, stále trochu v šoku ,,To nic. Tak pojď, jdeme do bezpečí." navrhne Curt a jde pomalu pryč. "Ale já nemůžu jít, čekám na své rodiče, jsou tu do půl hodiny." zastavil ho Eduard se strachem v očích. ,,Hele, jestli ti je život přednější, pojď se mnou. Policie a vojáci chodí po barácích a střílí lidi, takže pojď." Rozhodl Curt. Eduard váhal a nakonec popadl nejbližší fix, napsal na zeď: ,,Odešel jsem, zase se vrátím. Ed." a odešel s Curtem do jeho auta. Curt se zapásoval a nastartoval. ,,Hele, jedeme na místo, kde je pár lidí, kteří utekli vojákům, kdyžtak tě sem zítra zase odvezu, jestli tady budou tví rodiče." řekl Curt a šlápl na plyn, jede pryč z města.

Eduard seděl a snažil se navázat konverzaci. "Hele, o čem to mluvili ve zprávách?" zeptal se Eduard. Curt se na něj podíval. ,,Testovali jsme vakcínu na HIV, z toho člověka to udělalo něco odporného, sežral skoro celou výzkumnou laboratoř, všichni ti vědci se do pár minut postavili a šli s ním. Jsou při vědomí, akorát to prostě nejsou lidi." Vysvětlil Curt.,,Jak to vše víš?" ptal se Eduard. ,,Byl jsem tam taky..." Odpověděl Curt a zhluboka se nadechl.

O pár minut později Curt s autem odbočil a jel boční nevyznačenou cestou, kde stáli dvě auta, bylo tam asi 6 lidí. Curt se otočil a zaparkoval. ,,Tak pojď." Řekl Curt a vystoupil. Eduard vystoupil hned za ním a uviděl ty lidi. Byly tam dvě mladší ženy a jedna další, těhotná, dále tam byl starší muž, manžel té těhotné ženy a policista v obleku. ,,Zdravím." pozdravil Eduard a koukal na všechny, bylo chvíli trapné ticho. ,,Toto je Samantha a Helga. Dále tady je Sandra, má teď mladého v bříšku, a její manžel Frank. Pak tu je Lukas a policista Miguel." řekl Curt a seznámil Eduarda s každým. Eduard však stále koukal na toho policistu "Proč jste tady a ne s vašimi lidmi?" zeptal se Eduard na plnou hubu. Miguel to uslyšel. ,,Hele. neotvírej si na mě hubu, nejsem ve službě, ale oblékl jsem se do oděvu." řekl Miguel a vzal svou brokovnici opřenou o jeho auto. Eduard poté zahlédl Helgu. I přesto, že měl přítelkyni doma v Severní Americe, se mu Helga dost zalíbila. Usmál se na ní. ,,Eduarde, pojď, seznámím tě ještě s jedním. Sice to teď začalo, ale chová se jak šéf tady toho, tak na něj ser." Šli trošku dál, kde u rybníku seděl muž v obleku a s brýlemi. Měl ruce upažené a koukal na rybník "Michaele? Toto je Eduard, našel jsem jej ve městě." řekl Curt. Michael se otočil a šel blíže. "Agent Michael Sanders, rád tě poznávám, Eduarde." Představil se Michael. Eduard z něj hned od začátku neměl zrovna nejlepší pocit, ale nějak to neřešil. ,,Můžu se tady někde trošku prospat? Jsem nějaký unavený z toho všeho." zeptal se Eduard. ,,Jasně, pojď." Řekl Curt a zavedl jej k jeho vlastnímu stanu.