Ráno mě vzbudil hlasitý smích.
Byl pro mě jako ledový sníh.
Nevím jestli si ze mě dělají srandu,
ale měla bych pro ně dobrou radu.
Radši ať drží hubu
jinak si na nich vybiji zlobu.
Ani nevíte jak naštvaná jsem.
Život s nimi je jako zlý sen.
Dřív to milý lidi byli,
ale jako kdyby se v nich idioti probudili.
Furt jen výsměch
já jsem v jejich stínech.
Když do kuchyně jsem přišla
jejich parta si mě všimla.
Hned nahodili arogantní výraz
a to bylo pro mě jako příkaz.
Popadla jsem nůž,
první byl ten muž.
Hned za ním šla jeho žena,
ve mně stále žádná změna.
Přišla na řadu princezna
z kuchyně se stala pitevna.
A tak jsem svou rodinu zabila
a už jsem jen sama sobě patřila.
ČTEŠ
Malé množství poezie
PoetryNáhodné básně, které většinou nekončí šťastně. Pokud tě napadne téma, o kterém by si chtěl/a báseň, stačí mi napsat. :)
