Ráno černé,
z postele lezu jako mrtvá.
Vlasy rozcuchané,
výsměšně se na mě kouká.
Je pobavena mým utrpením.
Žiletku ostrou od ní dostávám.
Chci v ní vidět pochopení,
ale žiletku si přebírám.
Zkoumám její ostrý kraj
i když ho už dobře znám.
Však po říznutí přijde ráj.
Tomu pocity se poddávám.
A ptáš se, kdo je ona?
Smrt, bolest, noční můra.
ČTEŠ
Malé množství poezie
PoesíaNáhodné básně, které většinou nekončí šťastně. Pokud tě napadne téma, o kterém by si chtěl/a báseň, stačí mi napsat. :)
