Říkají mi svědomí,
a ty jsi mé obydlí.
Užírám tě ve dne v noci,
teď ti není nápomoci.
Srabe! Ani přitlačit neumíš?
Tak aspoň skoč, když krev nemusíš.
Tvůj život je lež.
Koukej, ta vysoká věž.
Nebo snad radši propast.
Máme tu ještě tenhle provaz - .
A už stojíš na stoličce,
tvůj krk je v pevné smyčce.
Vidím jak chceš seskočit,
a vše si tím ulehčit.
Udělej svým rodičům radost.
Jsi pro ně jenom starost.
Udělej krok, rozluč se se životem,
tohle je konec jen tak mimochodem.
ČTEŠ
Malé množství poezie
PoetryNáhodné básně, které většinou nekončí šťastně. Pokud tě napadne téma, o kterém by si chtěl/a báseň, stačí mi napsat. :)
