Mezi stromy se procházím,
své pocity přes bosé nohy do země vypouštím.
Svůj rozum při té procházce poztrácím.
Slzy z očí propouštím.
Padám na kolena svá
a nechávám se hřát vyhřátou hlínou.
Už nejsem ta holka šťastná.
Poslouchám ticho a pozoruji ptáky jestli vzlétnou.
Lezu k nebi a pak s mašlí k zemi.
Provaz se napnul a tím jsem skončila.
Odpusť mi prosím mami,
ale moc velkou vinnu jsem v sobě nosila.
ČTEŠ
Malé množství poezie
PoetryNáhodné básně, které většinou nekončí šťastně. Pokud tě napadne téma, o kterém by si chtěl/a báseň, stačí mi napsat. :)
