YOU.

7.kapitola

,,Ehm, ahoj? Co tady děláš?" řeknu vyděšeně.
,,Ahoj, Rose. Já... no zkrátka jsem slyšel tvojí hádku s Dominicem." odpoví a i on je podle mýho překvapenej, že mi vůbec na ty dveře zaťukal.
A do prdele. Pokud jí slyšel celou, tak budu za totální krávu.
,,Cože? Ty si jí slyšel celou?" zeptám se ho se strachem v očích.
,,Ne to ne. Jenom těch pár posledních slov. Víc nic." odpoví mi.
,,Uf. A nechceš jít dál?" řeknu.
,,Rád." odpoví s úsměvem.
Sakra, on je tak dokonalej.

Jsem v prdeli. Vůbec nevím jak a o čem s ním mluvit a hlavně jsem v prdeli z něj.
Nejradši bych se ho zeptala na tu holku, která šla vedle něj, ale ne. Bylo by to dost blbý a troufalý.

,,Rose?" osloví mě.
Okamžitě se na něj podívám.
,,Ano?" vůbec nevím jak se tvářím, ale moc dobře vím, že jsem rudá.
,,Ehm.. ale nic." řekne.
Co? Do prdele, co to bylo? Super, teď jsem ještě víc v prdeli.
,,Andrew? Co se děje?" mám sucho v krku a nejradši bych ho políbila.
,,Já, teda ty..." řekne potichu.
,,Co?" cítím jak s můj dech stává čím dál tím těžším.
,,Jsi strašně nádherná. A ty slzy ti sice nesluší, ale strašně hezky se ti po nich leskne obličej." vydechne a usměje se.
,,Cože?" super, už teď nedejchám.
,,Slyšela si dobře." řekne a koukne se do země.
Achjo, já bych ho strašně ráda políbila.
,,Já.." sakra, chci ho.
,,Jo, polib mě. Prosím." řekne.
No tyvole. Co je to dneska za den. Já to nezvládám.
Andrew jde čím dál tím víc ke mně. Vím, že ho chci, ale bojím se, že to není dobrej nápad. Moc dobře si uvědomuju. Jenom mi nepříjde úplně v pohodě se s ním hned vyspat. I přesto ho políbím..
Jeho rty chutnají božsky. Jednou rukou mu zajíždím do vlasů a druhou si osahávám jeho ramena. Zatímco on zkouká svojí rukou každý kousek mýho těla a druhou si mě přidržuje za mojí bradu. Tenhle kluk musel spadnout z nebe a jako bonus dostal atraktivní peklo. To je slast, o můj bože.

,,Chci tě, ale nemůžu se s tebou vyspat. Nepříjde mi to teď zrovna jako dobrej nápad." přeruším naše líbání.
,,To je v pohodě, chápu tě. Taky to tak cítím." řekne s hlubokým pohledem do mých očí.
Pohladím ho po tváři, usměju se jako malinký dítě a zůstávám stát.
Nevím co se tu teď právě stalo, ale nějak nemám slov.
,,Ehm.. dáš si něco k pití?" zeptám se ho. Já sama mám v puse úplně vyprahlou poušť a vsadím se, že on taky.
,,Jestli tu máš vodu, tak jo." odpoví mi s tím nejví zářivějším úsměvem.
,,Tyjo, to nevím. Z mýho kohoutku teče buď krev a nebo víno." řeknu se zvednutým obočím a začnu se smát.
,,Rose Evansová, vy jste mi nějaká vtipná." řekne a sedá si do křesla.
,,Odkud znáš moje celý jméno? Nevzpomínám si, že bych ti ho řekla celý." zvednu jedno obočí.
,,Ty sice ne, ale Richie jo." řekne.

••

Zatímco on si pije svojí vodu, tak já se nějak přirozeně snažím pít kafe ačkoliv bych do sebe vyklopila ten hrnek za minutu.
,,Andrew, nechceš ráno vzít do školy. Kluci nepřijedou, takže jedu sama svým autem." navrhnu mu.
,,Myslíš, že je to je dobrej nápad?" odpoví mi.
,,Pokud nemáš holku, svoje auto nebo neplánuješ simulovat smrt." začnu se smát.
,,Bránit se nebudu i přesto, že bycb pohyb jako takovej potřeboval." koukne na sebe a potom na mě.
,,Ty? A to jako proč?" protočím oči.
,,Vždyť se na mě podívej. Jsem tlustej." řekne a na moment sklopí svůj pohled k zemi.
,,Cože? Ty a tlustej? To snad nemyslíš vážně." řeknu s naprosto nechápavým pohledem.
,,No fakt." řekne a nahodí ten svůj dokonalej úsměv.
Ten kluk vypadá tak dobře a má tak snížený sebevědomí, achjo.
,,A mimochodem.. mrzí mě, že jsem s váma nešel na ten oběd." dodá.
,,Jo, to je dobrý. Stejně to mělo poměrně rychlej konec." upřímně se na něj usměju.
,,Jakto? Já myslel, že jste pořád spolu." řekne udiveně.
,,Jo, je to tak. Jenom dneska jsem chtěla být doma. Odešla jsem z oběda ještě dřív než oni." řeknu.
,,Tak proto přišel Dominic." řekne se zklamáním v hlase.
,,To ani ne.. Přišel kvůli něčemu jinýmu, ale to je jedno. Nechci se k tomu vracet." usměju se.
,,To chápu, dobře. Myslím, že už bych měl jít. Uvidíme se zejtra?" odpoví mi a naznačí, že by mě rád objal.
,,Samozřejmě. Škola začíná v 8, takže se můžeme sejít tady na chodbě nějak v 7:15?" řeknu.
,,Tak jo. A můžu tě před školou pozvat ještě na kafe?" zeptá se mě.
,,Um..tak dobře. Děkuju!" jsem překvapená a jsem si jistá, že se mi i klepe hlas.
,,Já děkuju. Ahoj zítra, krásko." usměje.
,,Ahoj, Andrew." usmívám se jako malý, šťastný dítě.

Tak jo, celá tahle situace je divná. Nejdřív s náma jede Andrew v autě, potom s náma odmítne obědvat. Následně mě upozorní Dominic, že jde s jinou a poté Dominic udělá scénu u mě doma. No a aby toho nebylo málo tak Andrew přijde na návštěvu a líbáme se. A na samý konec mě pozve před školou na kafe. Okay.
Od tý doby, co mi Andrew vstoupil do života, tak se mi otočil.

Jsem strašně unavená, ale nejsem si jistá jestli dokážu usnout. Jsem odhodlaná to zkusit.