YOU.

11.kapitola

[ Rose Evans ]

Celá situace v restauraci mi přišla divná. Už jenom když vyšlo na povrch, že Dominic na mě celou dobu čekal na parkovišti. No a potom když Matt vytáhnul vzpomínku na flašku, kterou jsme hráli v prváku. Nevím o co tu šlo. Jenom doufám, že Dominic nic neřekl. Jsem si jistá, že kluci nemusí vědět vše. Jsme parta a věřím, že jí zůstaneme po konci střední, ale tohle si chci nechat pro sebe. Nemám potřebu vykládat nic o tom, co se stalo. Kromě nálepky ledový královny mám i nálepku tajemný čarodějnice a dovolte mi, abych u tý tajemný i zůstala. Kluci si zvykli, že pokud něco nechci říct, tak to neřeknu. Nemá cenu se mě na to vyptávat všemožnejma otázkama.
Na stole je hromada jídla. Kluci si objednali tolik jídla, že tohle budou dojídat i v příštím životě. Já si dala svojí klasiku - velkej kuřečí burger s hromadou cibule, zelí a pálivý omáčky. Jako bonus mi na něj Ella nalila menšího panáka mojí oblíbený whiskey. Ta holka je sluníčko a těžko by se věřilo tomu, že chodí na naší školu. Od poslední návštěvy jsme si spolu vyměnily pár zpráv, ale já nikdy nedošla k tomu, že bych s ní někam zašla. Chráním si svůj prostor natolik, že "chodím na kafe" jenom vlastně se svojí partou. Stačí, že ve zprávách se snažila vyptávat na kluky. Nedokážu si představit na co by se vyptávala, kdybych s ní někam šla. Nežárlím, ale tohle zkrátka nemusím. Navíc jsem si všimla jak dneska kouká na Dominica. Upřímně bych se ani nedivila, kdyby s ní něco měl. Je to Dominic a pro ukojení svého ega.
Jsem ráda, že jsem tady. Kdybych seděla doma, tak pravděpodobně teď otvírám láhev vína a přemýšlím o tom, co dělá Andrew. Možná, že bych byla schopná mu i napsat a nebo rovnou zaťukat na dveře. Takhle nemůžu pít a to je to, co mě drží nad myšlenkama. Jasně, myslím na něj, ale ne tolik jako kdybych byla ovíněná.

,,Já bych to tady viděl ještě na hoďku a někam se přesunul," řekne Chris.
,,Jo, to je dobrej nápad," přidá se Richie.
,,Super, ale kam", zeptá se Dominic.
A Matt řekne: ,,Kdyby bylo po mým, tak bych radši šel někam domů než se poflakovat v nějakým baru nebo parku."
Já už to prostě nevydržím a přidám se do konverzace: ,,Můžeme jít ke mně a auta si můžete nechat tady", řeknu.
Kluci na mě chvíli koukají. Dominic se přiblble usmívá a já tuším, že je rád. Jenom nevím co od toho čeká.
,,Tyvole jo, to jsem potřeboval slyšet," vykřikne Richie.
Dominic mávne na Ellu a ta během minuty přichází. Vyloženě se tváří jak kdyby Dominic byl bůh a ona jeho poslíček.
Ella se usměje, sebere nádobí a po další minutě přinese i účet. Já automaticky vytahuju peněženku a podávám Dominicovi peníze za sebe. Nechci aby za mě nic platil, ale on si to nevezme. Zaplatí útratu a odcházíme.
Kluci to berou rovnou k mému autu zatímco Dominic se přede mnou zastaví a koukne na mě.
Nevydržím to a zeptám se: ,,Co ti je? Celou tu dobu, co jsme jedli si byl takovej divnej."
Dominic odpoví: ,,Jsem v pohodě. Znáš mě třetí rok, takže bys to měla poznat a neptat se mě na to."
,,Fajn, tak sorry. Prostě si sedni do mýho auta a zapomeň na to," řekla jsem.
Dominic na nic nečekal a vyrazil k mýmu autu u nějž už čekal zbytek posádky.
Když si usednu za volat, zadávám do vyhledávání v mém playlistu jméno Corey Taylor a pouštím naší oblíbenou Black Eyes Blue a s prvním tónem šlapu na plyn.

Celou cestu si všichni zpíváme a vsadím se, že každej z nás v tom textu vidí něco jinýho. Já jsem třeba teď zralá na flašku. Kouknu se do zpětnýho zrcádka na kluky - Matt a Richie si pozpěvují s hlavou opřenou o okýnko a Chris se zakloněnou hlavou. Nedá mi to a kouknu se i na Dominica. Je na něm vidět, že ho něco žere. Pohled mi oplácí a já v jeho očích vidím bouřku. Takovou tu šílenou, kterou kdyby člověk zažil, tak do něj buď někde trefí blesk a nebo na něj spadne strom. Já takovýhle bouřky mám ráda. Většinou totiž přicházejí i s deštěm.

*
,,Rose? Nechceš nám zahrát na kytaru," řekne mi Matt a hned poté popadne flašku whiskey ze stolu.
,,Nevím hele. Vy máte náladu na můj zpěv, kterej připomíná vránu a hru, která připomíná nějaký malý děcko, který zkoumá struny?" řeknu a vzápětí beru do ruky talíř s ovocem.
Vážně je to ovoce. Jestli jsem všichni v něčem stejní, tak je to v lásce obsahující ovoce.
,,Měla si málo panáků," ozve se vedle mě.
Není to nikdo jinej než Dominic. Za dnešek ten druhej, kterej mě odkopnul pouhou větou.
,,A to soudíš podle čeho," zeptám se.
,,Koukni se na sebe a na to, co si řekla. Vypadáš jako víla, ale dokážeš se podcenit. To neni dobrý," pronese Dominic a nadzvedne skleničku s whiskey.
,,Zrovna ty nemáš co řikat k věcem, který jsou dobrý nebo nejsou. Sám děláš radši to špatný," odpovím mu a už konečně odcházím za klukama na sedačku.
,,Jenže já nejsem ty," odpověděl a v jeho hlasu zaznělo něco temnýho.
Ale měl pravdu. Nejsem on a on neni já. Jsme úplně odlišní a to bylo takhle vždycky. Já jsem byla vždycky spořádaná holka. Sice s kérkama, ale byla. Ledovou královnou jsem se nestala jen tak. Všechno to mají svojí historii, ale i ta má svůj konec. Mám svou bandu a ano, je to svoboda. Stejně jako to, že k sobě do života skoro nikoho nepouštím. Je to sobecký? Asi jo. Je to lepší než potom sedět v koutě? Tyvole, jo.
No a Dominic? To je zmrd už od pohledu. Už od prvního dne to nebyl hodnej kluk. Padli jsme si do oka proto, že každej z nás potřeboval další nezkrotnou duši.

,,Tak co? Zahraješ nám nebo," vyštěknul Richie.
,,Nemůžeme se chvíli bavit a zapíjet slova chlastem," přimíchal se do toho Dominic.
,,Až se rozhodnete, tak mi dejte vědět. Já jdu zatím do koupelny," řekla jsem s úsměvem.
Kluci proti tomu nic nenamítali a já za to byla ráda.

Dneska jsem v tý koupelně už po druhý. Jo, vypadá to jako útěk, ale bylo mi to jedno. Nevadí mi hrát na kytaru a ani s nima popít. Spíš naopak. Jsem ráda, že tu jsou. Potřebuju nějak rozladit myšlenky na Andrewa a tohle je skvělá příležitost. Nemám v plánu si teď dát sprchu a u toho nedejbože vykrákat svoje pocity. Chci tu jen bejt a koukat na sebe. A tak koukám.

Po 5 minutách se rozhodnu odejít. Stříknu na sebe svou voňavku a v ten moment se otevřou dveře. A v nich Dominic.
,,Hele růže, neschovávej se tu. Pojď zahrát a napij se," řekne.
,,Já se tu neschovávám. Jenom jsem chtěla jít do koupelny," odpovím mu přičemž se kouknu do zrcadla.
On nic neřekne, vejde dovnitř, zavře za sebou dveře a pomalým krokem jde ke mně. Každej normální člověk by s pravděpodobností utekl, ale já ne. Koukám mu přímo do očí a nedělám nic. Stojím stále na místě a jediný co se teď v tenhle moment hýbe je on. Nic jinýho.
,,Proč něco neděláš má milovaná růžičko? Nevyhovuje ti snad pan Neznámý," zastavil se přímo naproti mně.
,,Já žádnýho pana Neznámýho nemám. Nerandím s klukama což bys ty vlastně měl vědět," odpovím mu aniž bych uhnula pohledem.
Ačkoliv si koukáme přímo do očí, tak cítím jak mu všechny různý vlny projíždějí tělem. Znám ho dost dlouho na to, abych věděla, že tohle je jedna z jeho balicích technik. Dost holek ho při týhle scéně začalo líbat a on si zatleskal, protože v tu chvíli byl vítěz. Jenomže v týhle scéně budu vítězem já ať už si vymyslí cokoliv.
Dominic ke mně přistupuje blíž, jedním prstem mi odhrnovává vlasy na stranu, nakloní se a já se v ten moment musím začít smát.
,,Páni, tohle je jak z nějakýho romantickýho filmu. Jen s tím rozdílem, že tohle je docela komedie," řeknu zatímco mám pocit, že se tím smíchem zabiju.
,,Co kdybys jednou mlčela a nechala se svést," zeptá se mě.
,,Svést? Tebou? Hele já nejsem jedna z těch tvejch," odpovím.
,,Chci tě políbit. Chci abys aspoň na minutu byla moje. Potřebuju to," usmál se.
Co si budem. Na tohle by mu skočilo tolik holek, že by to na prstech nespočítal.
,,Ano Domi, ty potřebuješ holku, která ti skočí do postele a bude vzdychat tvý jméno. Mně je to jasný. Znám tě dlouho a vím co potřebuješ. Jenom v obýváku jsou kluci. Určitě na nás čekají," řeknu, oplatím mu úsměv a svých odchodem rozbiju to těsno mezi náma.
Tohle je opravdu jak nějaká scénka z romantický pohádky a kde kdo by nám to mohl závidět.
Jenže můj a ani jeho život není pohádka. A to je to, co nás spojilo.