Kdo jsem? / OSUD? NE! //1.DÍL

5.Kapitola

Alex

Tušil jsem, že se pokusí utéct. Jen jsem nečekal, že v tuto dobu za těchto podmínek. Nira si vůbec neuvědomila, jak je to nebezpečné, pokud se sama začne měnit. Bude to zatraceně bolet a ona na to bude úplně sama. Bylo to velmi pošetilé. 

Vyběhl jsem na chodbu a dal strážím vědět o jejím útěku. Překvapilo mě jen to, že její stráže nic nezaznamenali. Na hradě započala panika. Stráže běhali sem a tam. Služky jim uhýbaly z cesty a pomáhali jak mohli. Když jsem proběhl dlouhou chodbou a zamířil vpravo, seběhl jsem schody a hnal se ke dveřím. U nich už stála nastoupená celá královská rodina.

,,Alexi, musíš ji najít. Nezapomeň na její náramek! Toto byl důvod proč ho dostala." Promluvil ke mně král. Měl pravdu. Ano náramek sice Nira dostala jako dárek, ale nevěděla o tom, že v něm byla zabudována GPS, speciálně pro tento případ.

GPS nám prozradila, že se pohybuje po lesích směrem k městu jménem Golden Valley. Vybral jsem si desítku nejschopnějších vlkodlaků a společně s nimi se přeměnil. Byla tak větší šance ji dostat domů ještě před přeměnou. Zbytek asi patnácti mužů si vzali auta aby objížděli lesy a při troše štěstí ji našli dříve.

Byl hezký pocit znovu cítit pod tlapami tvrdou zem. Má přeměna za ty roky již byla rychlá a bezbolestná. Vydal jsem se tedy na lov. Na lov Niry.

Jdu si pro tebe!

----------------------------------------------------------------------------------------

Nira

Utíkal jsem, co mi nohy a dech stačili. Vůbec jsem nevěděla kam běžím, ale snažila jsem se alespoň podvědomě držet cesty vedoucí do malého městečka Golden Valley vzdáleného přibližně sedm kilometrů od hradu. Běh byl velmi namáhavý a bylo mi jasné, že už zjistili, že nejsem ve svém pokoji. Na chviličku jsem se zastavili, abych si trochu odpočinula. Když v tom můj sípavý dech v tichém lese přehlušilo vlčí vytí. 

Ihned jsem si uvědomila, co to znamená. Už po mně jdou a ve vlčí podobě. Znovu jsem se rozběhla. Větve smrků mě neustále bili do obličeje. Já však na bolest neměla ani pomyšlení. Zdálo se mi, že už jsem slyšela i dech oněch stvoření a dusot jejich tlap. Dechu mi zbývalo pomálu, když jsem zahlédla jeskyni, přes kterou vedl potůček. Rozeběhla jsem se k ní. Z potůčku jsem nabrala to nejsmradlavější bláto a potřela si s ním odhalené části těla a zbytkem a zahalené. Potřebovala jsem se zbavit svého pachu, podle kterého se vlci řídili. Rychle jsem zalezla do jeskyně a schovala se v nejzazším rohu. Nastalo úplné ticho. Dala jsem si ruku před ústa, aby nebyl slyšet můj přerývavý dech. Po tvářích se mi spustili provazce slaných slz. 

Bylo mi jasné, že tu budu muset zůstat do rána a potom pokračovat v cestě. Znovu se ozvalo vlčí vytí. Tentokrát spíše než výhružné jako předtím znělo rozezleně a sakramentsky blízko.Naštěstí mě neobjevili. Začala mi být hrozná zima. Bláto studilo a teplota v jeskyni byla pouze na pár stupních. Schoulila jsem se do klubíčka a snažila si udržet alespoň nějaké tělesné teplo.

Jenomže každou minutou či hodinou, to jsem již nedokázala říci. Se chlad zvětšoval. Věděla jsem, že je špatné zavírat oči, ale nemohla jsem si pomoci. Usnula jsem. To byla jedna velká chyba,které mě mohla stát život...

Vzbudilo mě horko a mravenčení po celém těle. Ztvrdlé bláto se ze mě odlupovalo a zbytky jsem si já sama sundala. Velmi brzy mravenčení přerostlo v pálení a to v následnou bolest. Bylo to, jako když mám někdo do celého těla zapíchá malé třísky a tlačí na ně. Když v tom se mi zlomila kost v pravé ruce. Zakřičela jsem bolestí. Jako další následovaly nohy. Padla jsem na čtyři a snažila se bolest prodýchávat. I přes můj křik a lámání kostí jsem uslyšela hlasy mužů jdoucí mým směrem. K jeskyni. 

Změnilo se mi vidění. Tma pro mě již nepředstavovala překážku a já mohla vidět každého brouka a pavouka v jeskyni. Praskla mi páteř a já omdlela. Avšak přeměna již po několika sekundách skončila. Ležela jsem tam v bezvědomí jako nádherný šedivý vlk. Nohy a čumák jsem měla černě zbarvené a má chlupatá srst také místy připomínala temnotu.

Byla jsem nádherná. Netrvalo to ani dvě minuty a já se pomalu probouzela z bezvědomí. Chtěla jsem si promnout čelo, ale pouze jsem se tlapkou dotkla čumáku. Vykníkla jsem a snažila se postavit. Jen pro upřesnění není tak jednoduché najednou ovládat 4 chodící nohy místo dvou. Nakonec jsem si opět sedla na zadek a koukla do tmy. Kdyby tak tmy. Vše jsem viděla perfektně. A to nepřeberné množství pachů a vůní...

-Tak jak se ti líbí v tvém vlčím těle?- uslyšela jsem hlas. Bylo to, jako by se mi ozýval v hlavě. Rychle jsem se rozhlédla kolem, kde nikdo nebyl.

-Nebuď hloupá, to jsem já Tiara tvůj vnitřní vlk, nebo tedy spíše vlčice.- Tiara, dobře. Myslím že blázním a nutně potřebuji psychiatra. Ale může to být pravda? Za zkoušku nic nedám. Můžu si jen připadat jako ještě větší pošuk. S tím se dá vyrovnat.

-Dobře, ahoj Tiaro. Já jsem Nira. Mohla bych se tě zeptat, jak se stát opět člověkem?- Zkusila jsem se jí tedy zeptat. Odpovědi se mi okamžitě dostalo, bohužel pro mě moc nepříznivé.

-Jistě že to vím, ale přeješ si pobíhat nahá mezi chlapama, co tě honí? Já tedy ne, takže ti to neřeknu.- Ani po dlouhém přemlouvání se mi ji nepodařilo obměkčit. Zaposlouchala jsem se do ticha kolem. Nebylo slyšet nic. Vůbec nic. To je v lese sakra divné. Tiaře se tato situace také pramálo zamlouvala. 

Postavila jsem se tedy na své vratké packy a vydala se směrem k východu z jeskyně. U jejího vchodu jsem ven vystrčila hlavu a rozhlédla se. Nikdo zde nebyl. Vykročila jsem vpřed přímo v okamžik, kdy mě povalil jiný obrovský vlk. Byl dvakrát větší něž já a jeho stříbřité břicho silně kontrastovalo s černým hřbetem a zelenýma očima. Bylo mi jasné kdo to byl. Byl to Alex.

Začala jsem se pod ním kroutit a zkoušela ho ze sebe shodit. On se však ani nehnul a jen se otřel o můj krk a následně nasál pach. Tiara mi řekla abych rychle udělala to samé. Ta podrazačka. Mělo mi dojít o co se snaží. Jakmile jsem nasála Alexův pach, bylo to jako rána do obličeje. Zkrotla jsem jako beránek. Mým tělem projeli všemožné city od lásky až po touhu. Nejhorší bylo to, že ani jeden nebyl záporný. Vzhlédla jsem k němu v momentě, kdy mi olízl tvář a v hlavě se mi vynořilo jen jedno velmi krátké slovo...

DRUH

Jsem v naprosto totální prdeli!

--------------------------------------------------------------------------------------------

Tak doufám, že se Vám dnešní díl líbil. Sice je trochu kratší, ale snad to zvládnete. Vůbec netuším kdy bude další kapitola. Počítám ale, že až tak za týden či dva. Nějak mě poslední dobou opustila psací múza. Pokud má někdo nápad, jak ji dostat zpět, tak sem s ním.

Na obrázku můžete vidět Niru ve vlčí podobě. V příští kapitole budete mít Alexe v obou podobách. Konečně tedy budete vědět, jak přibližně v mé mysli vypadá. 

Také se omlouvám za nějaké chybky. Psát na počítači je těžší než se zdá a to mám z češtiny vždy samé i na střední :D

Tak se uvidíme u další kapitolky. S láskou Vaše Camille1265.