Kdo jsem? / OSUD? NE! //1.DÍL

1.Kapitola

KAPITOLA VĚNOVANÁ MÉ NEJLEPŠÍ KAMARÁDCE, KTERÁ MĚ NEUSTÁLE NUTÍ PSÁT :D

Probudila jsem se v luxusně zařízeném pokoji. Postel ve které jsem ležela byla obrovská a měkoučká jako obláček. Znovu jsem se zachumlala pod deku a povzdechla si.

Náhle jsem si vzpomněla na včerejšek a rychlostí blesku se vyšvihla do sedu. Obezřetně jsem se kolem sebe podívala. Pokoj byl zařízený v krémové barvě se zlatými štuky. Přímo na proti posteli se tyčili obrovské, honosné dveře. Nejspíš vedly z tohoto pokoje. Pomalu jsem si odtáhla deku z nohou a postavila se. Měla jsem na sobě hedvábnou noční košili, na jejíž okrajích se jímalo krajkové lemování.

  Kdo mě převlékl? A kde jsou ti muži?

Hlavou se mi honili myšlenky tak rychle, že jsem je nestíhala korigovat a rozbolela mě z toho hlava.

Napravo od postele se nacházely další dveře. Tentokrát normální v bílé barvě. Navlékla jsem si na sebe župan, který visel na němém sluhovy (ten věšák). Seděl mi perfektně a já se vydala k těm dveřím. Natáhla jsem se po klice a se zatlačením ji stiskla.¨

Naskytl se mi pohled na dech beroucí koupelnu. Do koupelny prostupovaly jednotlivé paprsky slunce, které tančily na alabastrové vaně a zrcadlu, které se táhlo z jednoho konce koupelny na druhý. Bylo to jako ve snu. Jedna stěna byla závěsová. Přešla jsem k ní a odhalila úžasný výhled na les. Celá tato stěna byla ze skla. Byla jsem ráda, že je zatahovací. Moc by mě nepotěšilo, kdyby mě někdo nahou okukoval za oknem. 

Mramorová podlaha se třpytila jako ty nejvzácnější démanty. Byla jsem naprosto okouzlena. Moje okouzlení však rychle zmizelo. Slyšela jsem cvaknutí zámku a následné otevírání dveří. Na pár vteřin jsem zamrzla na místě. Ihned poté jsem se vzpamatovala a v rekordním čase se přitiskla ke zdi. 

Uslyšela jsem hlasy.Byla to žena a muž. Řekla bych ta ve středním věku, ale podle hlasu je těžké soudit. Velice opatrně jsem se vydala se dveřím a nakoukla. Jejich pohledy na mně okamžitě ulpěly. Nikdo nic neříkal, já byla moc vystrašená a oni měli ve tvářích vepsáno něco jako úžas. 

Jako první se vzpamatovala žena. Vlídně se na mě usmála a s rukou nataženou vřed jako by mě chtěla pohladit nebo chytit za ruku pronesla:,,Niaro, tak ráda tě vidím. Hrozně jsi vyrostla, rozhodně do krásy."

,,Moc se omlouvám, ale nevím kdo jste a nevím ani kde jsem já. Ráda bych požádala o vysvětlení, protože poslední co si pamatuju je můj únos od chlápků v černém." Byla jsem teď ještě zmatenější, neboť její vystupování při připadalo přespříliš milé na únosce.

,,Za to se moc omlouvám zlatíčko, ale jinak to nešlo. Prý jsi se moc vzpírala. V klidu se převlékni a pak pojď se mnou. Vše ti vysvětlím a slibuji, že se ti nic nestane. Ano?" Něžně se na mě usmála a já jako bych se byť jen nepatrně uvolnila. 

Žena i muž spěšně odešly a mně až teď došlo, že nevím kde mám věci. Koukla jsem se jako první pod postel. Tam nic. Potom jsem zkusila truhlu, která se nacházela před postelí a BINGO! Byla tam moje sportovní taška se vším oblečením, co mi nejspíše rodiče sbalili. 

Jsou to ještě vůbec moji rodiče, když mě vydali dobrovolně? A co to říkali o pravých rodičích? Byla jsem tak zmatená a zároveň raněná. Vůbec jsem to nechápala. Moji rodiče by nic takového nikdy nedopustili.

Vytáhla jsem z ní obyčejné spodní prádlo, černé legíny, šedé tričko s krátkým rukávem a chlupaté růžové ponožky. Jsem blázen do chlupatých ponožek měla jsem jich doma asi 30 párů. Měli různé barvy a vzory. Vzala jsem si věci a převlékla se. V koupelně jsem našla nový zubní kartáček i s pastou a hřeben. Vlasy jsem si hodila do ležérního drdolu a poté si vyčistila zuby.

Vyšla jsem z koupelny a mířila k těm obrovským dveřím ven z pokoje. Vzala jsem za kliku a otevřela je.

Teď zpětně bych nejraději zůstala v pokoji a nikdy z něj nevyšla. To co jsem se dnes dozvěděla mi změnilo celý život.

[Jinak přibližně takto jsi představuji ložnici s postelí, jen je pokoj mnohem větší než na obrázku.]

Tak a na světě máme další kapitolku. Doufám že se zatím líbí a co nejdříve rozjedu pořádně děj. Tak si drže klobouky a sledujte tento příběh.

Vaše Camille1265