Plakala jsem a plakala stále dokola. Můj polštářek, který jsem měla pod hlavou, byl už téměř celý promočený od mých slaných slz, které jsem ronila kvůli lidem, které jsem neznala a v životě ani neviděla.
Každý ošklivý komentář mi utkvěl v paměti a zarazil ránu do srdce. Nikdy jsem nebyla emočně vyrovnaný a obrněný člověk. Nátlak, nenávist a vydírání jsem nezvládala úplně nejlépe. Ale kdo ano?
Nepamatuju si, že by pro mě před třemi lety bylo tak náročné se stýkat s Justinem. V tu dobu mi také přicházely ošklivé zprávy a komentáře, ale ne v takovém měřítku. Ne tisíce zpráv za den. A tak zlých. Dříve lidé byli asi o něco málo milejší.
Povzdechla jsem si, když jsem si uvědomila pravý důvod toho, proč tu bulím jako želva.
Pamatujete si, jak jsem říkala, že jsme spolu s Justinem nikdy nic neměli? Pouze přátelé? Pusa jen na narozeniny? Lež.
Všechny ty krásné vzpomínky, kdy jsme mezi sebou měli výjimečný vztah, který nikdy nebyl oficiální, vědělo o něm jen pár blízkých, jsem si znovu nechtěla připomínat, protože skončily z části kvůli nenávisti a nátlaku, který na mě byl kladen od všech, i když neměli stoprocentně objasněno, co mezi mnou a Justinem tehdy bylo. Na veřejnost uniklo pouze pár našich fotek.
Alkohol, drogy, lehký holky. To byl Justinův život a já do něj přestala patřit. Ale stále jsem k němu chovala určité city, které k němu chovám do teď, ale jsem hodně opatrná. Už se nikdy nechci trápit tak, jako tehdy.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Byla jsem utlačována, zahnána do kouta. Svět byl takhle velký a já takhle malinká. Naivní a nezkušená.
Nebylo to moc slavné období, proto se tomu snažím vyhýbat a nevzpomínat na to. Ale stejně mě to vždycky dožene ve chvílích jako je přesně tahle.
Nevěděla jsem kolik je hodin ani co je za den, ale znala jsem přesný počet komentářů, které mě ranily.
Nechtěla jsem se nechat pohltit špatnou náladou a smutkem úplně, proto jsem vstala a přešla do koupelny, kde jsem pustila vodu do vany. Přidala mořskou sůl a bublinky. Do malého repráku jsem si pustila veselé písničky, abych načerpala tu atmosféru.
Svlékla jsem se a vlezla do příjemně horké vody, ve které jsem relaxovala další hodinu.
Snažila jsem se přijít na jiné myšlenky, tak jsem si plánovala blízkou budoucnost.
Za několik dní budu mít narozeniny, ale to nevím, jak bych je chtěla oslavit. Asi s přáteli a rodinou. V klidu. Další událostí jsou Vánoce a ostatní svátky, které určitě strávím s otcem, Ryanem, babičkou a dědou. Možná se přijede podívat i matka, ale o tom dost silně pochybuji. A Nový rok oslavím nejspíš s přáteli.
Mezi těmito významnými událostmi určitě budu mít i spoustu práce. Další focení, propagace různých značek a další akce.
Když voda vychladla, vylezla jsem a usušila si celé tělo. Vlasy jsem si nemyla, tak jsem je nechala v drdolu, oblékla si spodní prádlo a na to pohodlné oblečení.
Lehla jsem si do postele s mobilem v ruce vyhýbajíc se instagramu, kde se nenávist vůči mně šířila nejvíce. Stekla mi další slza, když jsem na liště spatřila zprávy z instagramu.
Najednou se rozrazily dveře a do pokoje vešel Justin bez zaklepání, takže jsem se lekla.
"Promiň," pousmál se a přešel ke mně.
Beze slov si ke mně sednul a objímal mě tak dlouho, dokud jsem nepřestala plakat.
"Omlouvám se. Moc mě to mrzí," věděl o co šlo, protože byl první, komu jsem to psala.
"Jak ses sem dostal?" zeptala jsem se na to, co mě momentálně nejvíce zajímalo.
"Jdu k vám na večeři," nechápavě jsem se zamračila, čemuž se zasmál.
"Proč o ničem nevím?" udělala jsem ublíženou.
"Ale víš," zasmál se. "Jen si zapomněla,"
"Když jsme se vrátili z pikniku, tvůj otec mě pozval na večeři," oživil mi paměť.
"Nojo, vlastně," zasmála jsem se.
"Dorazila i moje mamka," řekl.
"Vážně? Pattie je tady," zajásala jsem a vstala z postele s tím, že jí půjdu ihned přivítat, ale Justin mě zastavil.
"Ještě tu není, uh, dorazí za chvíli," znervózněl.
"Dorazila z Kanady. Takhle jsem to myslel," ujasnil mi to.
"Tak se posaď a zatím si můžeme něco pustit. Ryan ještě není doma," povzdechl si.
"A neměli bychom jít pomoct taťkovi s vařením," zeptala jsem se.
"Ne, ne, ne. Už jsem mu pomohl, než jsem přišel za tebou. Tak už něco pusť," naléhal. Sice se smál a snažil se být nad věcí, ale byl nervózní. Z čeho?
"Um, tak fajn. Přátelé?" ani jsem se nemusela ptát, byl to totiž náš společně oblíbený seriál.
Dříve jsme si každý volný víkend udělali maratón seriálů. Byly to mé oblíbené noci. Vždycky jsme si nakoupili hrozně moc jídla a celou noc nezamhouřili oči.
V posteli jsme si udělali pohodlí, na MacBook jsem spustila první díl z první série a ze šuplíku vytáhla sýrové chipsy, které jsem tu měla přesně pro takovéto případy.
Justinovi se zablýsklo v očích a s chutí hrábl do pytlíku. Musela jsem si vzít taky, aby mi to hnedka nesnědl.
instagram
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Liked by haileybaldwin, joshmehl, ryanbaldwin and 2 873 942 others
justinbieber less hate more love. she doesn't deserve so much hate. she's amazing #oldbutgold ❤️
***
mám otázku, sice se netýká příběhu, ale byla bych moc ráda, kdyby mi alespoň někdo odpověděl.
Co si představíte pod pojmem 'toxický vztah' 'toxický partner' ?
