Endlessly His // h.s. (CZECH TRANSLATION)

I

Sophia

Nevím, co se děje, ale nelíbí se mi to.

Cítím chlad.

Chlad a tak hroznou samotu.

Už nějakou dobu jsem na tomhle místě a nelíbí se mi to. Je tady tma a ještě jsem nenašla ani jeden roh nebo zeď.

Je to, jako bych byla poslána do nekonečně černého prostoru jen sama se sebou.

Od té doby jsem sama.

Zdá se, že nějak podivně se chlad nemůže dostat do mé pravé ruky, tam vyzařuje teplo a jsem za to vděčná.

To je ta věc, která mě drží, abych si nelehla na zem a nebrečela.

Co jsem tady, pouštěla jsem si nějaké filmy nebo nějaké části v mé hlavě. Nevím, odkud to přichází a nikoho v tom neznám, jen sama sebe.

Zdá se, že hlavní roli mám já a můj přítel nebo někdo; nejsem si jistá, vždycky se hádáme a zdá se, že se nenávidíme, dokud se nepolíbíme.

Je to divný vztah.

Ačkoli jsem si všimla, že můj přítel tam vypadá moc dobře, má hnědé lokny, které si někdy stahuje do drdolu a má tetování a perfektní obličej. Vzhledem k jeho vzhledu, neobviňuji se, že se chovám tak dětinsky, jsem si jistá, že bych byla zneklidněná jako ona, kdybych fakt byla s tím klukem.

Jen kroutím hlavou a přicházím na myšlenku, že bych měla jít spát a přestat na to myslet, v hlavě mi začíná hrát nová část.

Natěšená si sedám a soustředím se na obrázky.

Ou, podívejte se na něj. Zdá se, že v tomhle díle je oblečený jinak; má na sobě bílou košili a černé kalhoty a vypadá dobře jako prase.

Zdá se, že stojím na schodišti v domě, o němž si myslím, že je můj a těch lidí, kteří jsou zřejmě mí rodiče, sledují ho s ohromeným a naštvaným výrazem.

Blázní? Zabijou je oba!

Nervózně se dívá na mého otce a polyká.

„Dobrý večer, pane. Přišel jsem vás požádat o povolení, zda bych mohl vzít vaši dceru ven."

Lapám po dechu, omotávám kolem sebe paže, trochu cítím teplo a dále sleduji epizodu.

***
Harry

„Pane, vím, že je to pro vás těžké, ale musím vás požádat, abyste odešel," říká nervózně malá sestřička a hlasitě skuhrám.

Mysleli byste si, že jim došlo, že nikam nepůjdu, když jsem už třikrát řekl ne.

„Musíte se taky postarat o sebe a kromě toho, bráníte doktorovi, aby ji nebo jiné mohl prohlédnout. Neprobudí se brzy a-."

„Nejdu nikam," říkám tichým hlasem, myslím to vážně.

Doslova by mě museli odsud odtáhnout a pak mě vyhodit, což si myslím, že by bylo kurevsky těžké.

Slyším ji vydechnout a její kroky míří chodbou, nechává mě se Sophií a dalšími pacienty o samotě.

Upřímně, asi vypadám jako úplné hovno, nespal jsem ani nejedl dva dny, co se ta nehoda stala.

Sedím tady, držím její malou ruku od doby, co ji vyvezli z operačního sálu, jen jsem si rychle odskočil na záchod a zpátky.

Bez ohledu na to, jak vypadám, ona vypadá o hodně, hodně hůř.