TŘETÍ KNIHA, druhá kniha má název HOPELESSLY HIS a první kniha má název DANGEROUSLY HIS
Poté, co byla jeho malá sražena autem a uvedena do kómatu, Harry bojuje, aby zůstal při smyslech.
Všichni víme, že si člověk bez svého strážného anděla nevede do...
Beru Leona do náruče a otáčím se s ním ve vzduchu, radostně se směje.
„Více, mami, více!" jásá, přičemž ho pokládám na zem, zvedá ke mně malé ruce a nemůžu odolat jeho šarmu, znovu s ním točím. Směje se, jako by se nejlépe bavil za celý život a nemůžu si pomoct a taky se směju.
„Začínáš být těžký, brzy tě neuzvednu," říkám mu a klekám si na jeho úroveň a špulí rty.
„Ale mám rád, když mě zvedáš."
Hladím ho po hlavě plné tmavě hnědých kudrlin a krčím rameny.
„Ale chceš být velký kluk, že?" ptám se a nadšeně přikyvuje.
„Jo! Budu ten největší a nejsilnější kluk na světě!" křičí, vyhazuje malé ručky do vzduchu a usmívám se na něj.
„To jistě."
„A neboj se, mami, neopustím tě jako táta."
Sophia
Skuhrám, než otevírám oči, jsem oslepena bílým světlem kolem sebe, bílé stěny, bílý stůl, bílý strop, bílá podlaha, všechno je bílé.
Jsem v nebi?
„Ne, nejsi. Jsi v nemocnici." Slyším mužský hlas a vzhlížím na pěkného doktora, jenž na mě zírá. „Zdravím, mé jméno je Tate a jsem váš doktor."
Mračím se, kašlu a snažím se nadzvednout, ale zastavuje mě.
„Musíte odpočívat, ležte. Vaše tělo není v nejlepším stavu."
„Proč jsem tady?" ptám se, skuhrám, jak je můj hlas strašný. Doktor Tate se mračí.
„Nepamatujete si to?"
Kroutím hlavou.
„Ne, já-."
A pak mě to zasahuje. Sedám si, tentokrát mě nemá šanci zastavit.
„Jak je mému miminku? Je všechno v pořádku?"
„Uklidněte se, všechno je v naprostém pořádku. Nevíme, proč jste omdlela, ale asi je to kvůli stresu vzhledem k tomu, čím si procházíte. Musím vás varovat, že vysoký stres může vašemu miminku ublížit, tohle není vtip. Musíte si najít způsob, jak relaxovat, a musíte ho najít hned," říká mi, jeho hlas je vážný.
Přikyvuji, v puse mám najednou sucho a vzdychám.
„Můžete mi podat sklenici vody?" ptám se a podává mi hrnek čaje.
„Předepíšeme vám vitamíny, ale nepomůžou vám, pokud nenajdete způsob, jak odpočívat. Možná by vám pomohla jóga? Nebo čas v přírodě, častější procházky," mumlá. „Podívejte, tohle dítě je žijící zázrak, nikdy jsme vás neměli z nemocnice propustit. Vaše těhotenství je s každým dnem vážnější a myslím si, že nejlepší věc by byla, kdybyste tady chvíli zůstala, odpočinula si od stresu. Popřemýšlejte o tom, dobře?" navrhuje a přikyvuji, ten nápad se mi nelíbí, ale pokud jde o mé miminko, jsem ochotná udělat cokoliv.
„Vaše rodina je tady, mám je pustit dovnitř?" ptá se.
„Kdo je to?"
„Vaše máma a její partner a dva mladí lidé, sourozenci?"
Dva mladí lidé? Mohli by to být...?
„Ano, prosím." Usmívám se a přikyvuje, otevírá dveře a dovnitř spěchá Gemma a Liam, oba vypadají znepokojeně a jako bych mohla snadněji dýchat, když je vidím.
„O můj bože, vy dva." Usmívám se, když mě opatrně objímají.
„Moc jsi nám chyběla!" piští Gemma a líbá mě na tvář, něco mi vkládá do dlaně. „Poděkuješ mi později." Mrká na mě a naznačuje, abych dárek odložila stranou.
„Jak se máte?" ptám se dvou sluníček, jež rozzářila celou místnost, když vešla.
„My se máme dobře. Hned, jak jsme se dozvěděli, že jsi v nemocnici, nasedli jsme na první let. Je to skoro věčnost, co ses tady přestěhovala, co jsi bydlela ve Spokane, častěji jsme si telefonovaly." Krčí rameny a já vzdychám.
„Já vím, je to nanic. Měli bychom si volat přes Skype aspoň jednou za týden, byla by škoda ztratit naše přátelství."
Nad tím Gemma chrochtá.
„Přátelství? Jsme skoro rodina, říkám ti, za méně než půl rok potom, co se to malé narodí, budeme švagrové. Bůh ví, že tě Harry požádá, aby sis ho vzala, když ten moment přijde."
Červenám se, v břiše se mi rozlétají motýlci při jeho jméně, ale mění se na popel, když si pamatuji, co jsem o něm naposledy slyšela.
„Kde je? Ve vězení?" ptám se, cítím v puse nechutnou chuť, kterou tam zanechávají tahle slova.
„Na policejní stanici. Když zjistil, že jsi v nemocnici, udělal tam docela vzpouru," odpovídá Liam a Gemma přikyvuje.
„Dvakrát ho museli uspat. Je to fakt špatné. Tolik tě miluje, že se nedokáže ovládat," dodává a polykám.
„Šla bych se na něj podívat, uklidnila bych ho, ale myslím, že tady budu muset chvíli zůstat, dokud si nebudu jistá, že je miminko v pořádku. Nesnáším to tady, ale miluju svoje maličké natolik, že nechci nic riskovat," říkám, opovrhující vlastním rozhodnutím. „Mohli byste se za ním zajít podívat, až odsud odejdete? Říct mu, že jsem v pohodě a že tady budu pod dozorem. Doufám, že ho to uklidní," říkám a Liam přikyvuje.
„Jasně. Možná bys mu mohla napsat dopis?" radí i a miluju ten nápad.
_________________
Není to good. :(
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
