Endlessly His // h.s. (CZECH TRANSLATION)

XXX

„Harry! Co to děláš? Vyděsil jsi mě!" Sophie si sedá na posteli, opírá se o čelo postele a zakládá si ruce na hrudi.

Vrávorám dovnitř a opírám se rukou o postel.

„Myslíš si, že jsem špatný člověk?" mumlám a na její krásné tváři se formuje zamračení. Všímám si, jak si konejšivě hladí břicho.

„Jsi opilý?" ptá se mě a kroutím hlavou, ale když se mi hned zvedá žaludek, přestávám s tím.

„Ne. Samozřejmě, že ne." Přisouvám se k ní. „Myslíš, že bych si mohl lehnout vedle tebe?"

„Ne. Běž domu a vystřízlivěj." Je na mě naštvaná.

Nechci, aby na mě byla naštvaná.

„Prosím, zlato." Lezu jí do postele a navzdory svým slovům mi uhýbá na kraj malé postele zády ke mně.

„Jsi na mě naštvaná?" tulím se k ní.

„Nemluvím teď s tebou."

Bože, je tak tvrdohlavá.

„Mhm," je všechno, co dokážu říct jako odpověď. „Víš, že tě miluju, že?"

Kroutí hlavou.

„Smrdíš kvůli alkoholu."

„Taky tě miluju by bylo fajn, ale dobře," říkám.

Vzdychá.

„Proč bych to říkala? Nic si z toho ráno nebudeš pamatovat."

„Řekneš to, protože to myslíš vážně."

Cítím píchnutí odmítnutí. Je to na hovno. Odtahuji se od ní a lehám si na záda, zírám do čistě bílého stropu.

„Víš, že tě miluju, Harry," říká nakonec a zvedám hlavu, abych se na ni podíval, pořád je ke mně zády. Mezi námi je prostor, který se zvětšuje s každou minutou, a začalo to tehdy, kdy jsem se dozvěděl o Leonovi. Chci skočit ze své strany k její, ale díra je příliš velká.

„Proč?" ptám se, otázka, která mě trápí od doby, co mi řekla, že mě miluje.

„Co myslíš tím „proč"? Proč bych tě nemilovala?"

„Nevím, kvůli těm všem hovnům, co jsem udělal a pořád dělám? Jak bys mohla milovat někoho, jako jsem já?"

Nakonec se ke mně otáčí, lehá si na bok čelem ke mně. Cítím, jak se její oči vpalují do mé kůže.

„Jak bych tě mohla nemilovat?" říká tiše.

Nemůžu zabránit úsměvu a přetočení očí.

„Věděl jsem, že to bylo kvůli mému vzhledu. Jsi horší než chlapi, Sophie Watsonová."

Hihňá se, zvuk, kterým jsem u žen opovrhoval, ale z tohohle mám v břiše motýlky.

„Jsi na mě pořád naštvaná?" nemůžu té otázce zabránit a ona přikyvuje.

„Rozhodně."

Zvedám obočí.

„Takže by ti nevadilo, kdybych se snažil ti to vynahradit?"

„Co tím myslíš?" tváří se zmateně. Zastrkávám jí vlasy za ucho a pomalu prsty přejíždím po jejím krku, vychutnávám si ten pocit její jemné kůže pod mými prsty.

„Co myslíš, že tím myslím?"

Jedu rukou níže.

„Já ne-." Lapá po dechu, když jsem u citlivých bradavek a lehce ji mezi palcem a ukazováčkem mačkám. Nakláním se blíže a líbám ji na koutku úst, jazykem přejíždím po jejích jemných rtech.

Pouštím bradavku a mačkám jí prso, pak sjíždím níže kolem jejího bříška. Sophie zvedá ruku k mým vlasům a začíná sténat, tisknu rty k jejímu krku, jemně koušu kůži pod jejím uchem.

Pomalu do ní strkám prst, otírám se uvnitř tak, jak vím, že to miluje.

„Bože, Harry, udělám se," sténá a mručím do její kůže, cítím, jak se kolem mých prstů stahuje. Vydechuje a vytahuji z ní prsty, utírám si je do prostěradla. Líbám ji na břicho, a když jsem hotový, spí, vypadá jako anděl.

Lehám si vedle ní, vím, že si ji nezasloužím. Můžu jen doufat, že tu novinku vezme dobře, ale nevím.

Co když jí o ní neřeknu? Nikdy Elizabeth nezavolám a zapomenu na ně dva.

Mažu tuhle myšlenku z hlavy. Mám syna. Postarám se o něj tak, jak si to zaslouží.

____________

Tak tahle kapitola xD

Ta mě málem zabila.