Before It Ends [L.P. and N.H.]

Část 11.

V tuhle chvíli nevnímám nic jiného kromě Nialla. Neslyším v pozadí žádnou hudbu, je tady ticho. Přijde mi, že já a Niall jsme jediní lidé v této místnosti. Věnuji mu svůj pohled a zadívám se mu do očí. Pohled přesunu na jeho rty. Jsou tak šíleně blízko, že kdybych se jen trochu nahla, ucítila bych je na těch mých. Chci to? Začnu se v hlavě ptát sama sebe na podobné otázky. A bez přemýšlení položím své rty na jeho. Sakra! Co jsem to udělala. Začnu po sobě řvát a hned se musím odtáhnout. Cítím se tak trapně.

„Já- já se tak omlouvám. Nevím co to do mě vjelo." začnu se hned omlouvat Niallovi. Nic neříká a pouze na mě kouká. Začínám se cítít fakt nepříjemně. Ten fakt, že nic neříká, nenaznačuje nic dobrého. Sklopím zrak směrem dolů a snažím se vyhnout jeho pohledu.

„To ta atmosféra, vážně nevím co se stalo. Ještě jednou se strašně-" začnu zase, ale svou větu nestihnu doříct, protože znovu ucítím jeho jemné rty na těch mých. Na nic nečekám a začnu spolupracovat.

Liamův pohled

Stojím před dveřmi a čekám jestli Mia vůbec přijde. Psal jsem ji před 10 minutami, ale nevypadá to nadějně, tak si prostě budu muset poradit sám. Začnu si mluvit sám pro sebe, dělám to často, když jsem nervózní, což je vlastně většinou, když o ni přemýšlím. Začnu tedy brát tašky z chodby a přenáším je po jedné do bytu. Když konečně odnesu vše rozhlédnu se po obýváku a hned nato ztuhnu a nejsem schopný cokoliv udělat.
Vážně se Mia právě líbá s Niallem? Začnu se ptát sám sebe, jakoby to nebylo dost jasné. Protřu si oči zda se mi to pouze nezdá, ale i po protření, tam stále sedí a líbájí se. Začne mě naplňovat spousta emocí, smutek, zklamání, zmatek, ale hlavně vztek. Nevím proč zrovna vztek, ale jsem teď šíleně vytočený. O Miu se snažím dobrých 5 let. Vlastně od doby co se známe, tak se s ní snažím sblížit tak, abychom si byli co nejblíž. Zamiloval jsem se do ní hned první den co jsem ji uviděl. Možná to zní lacině, ale hned mě přitahovala celá její osobnost. Celých 5 let jsem skrýval své city, a když jsem se chtěl konečně otevřít a říct ji co k ní cítím, pociťuji jako bych dostal kudlu do zad. Nemůžu jim to mít za zlé, protože nikdo neví co k ni cítím..
Nedokážu se na tohle koukat, nemůžu se koukat jak se můj nejlepší kamarád líbá s holkou, do které jsem zamilovaný už 5 let. Musím na vzduch. Bez přemýšlení opouštím byt a vyrážím do parku. Je mi úplně jedno, že je skoro půl noc. Právě teď prostě nedokážu být v tom baráku. Usadím se v parku na naše místo s Miou. Abych byl upřímný, jsem totálně zničený. Takže proto mi nepřišla pomoct..

••••••

Když se po nějaké době odtáhneme, nedokážu popsat jak se cítím. Vlastně, cítím se úplně úžasně, nikdy jsem se takhle necítila. Z mých očí vyzařuje štěstí a pokud bych se teď přeměnila v nějakého emoji, byla bych ten, kterému z očí lezou srdíčka, na 100%. Niall očividně ví něco o líbání! Uvnitř sebe však cítím takový zvláštní pocit. Cítím se jako bych udělala něco špatného, něco co se nemělo stát. Snažím se tenhle pocit ignorovat a konečně zvednu oči k Niallovi. Jen tam sedí a usmívá se na mě, má nádherný úsměv.

„Nemohl jsem poslouchat to tvoje trapné omlouvání se, tak jsem tě musel nějak přerušit." řekne Niall a snaží se znít sebevědomě. Musím se nad tím pousmát.

„Wow, velmi vyspělé Nialle, jak jinak." odpovím mu a začnu se smát.

„Takže.." řekne Niall z ničeho nic.

„Takže?" zeptám se a tázavě nadzvednu jedno obočí.

„Necháme tomu volný průběh a uvidíme jak se to vyvine?" zeptá se mě Niall a stále mi přitom kouká hluboko do očí.

„Nebo můžeš být-" začnu svou větu, ale vtom k nám přiběhnou naši kamarádi, že je tady nové pití a občerstvení, ať si jdeme dát. Probodávám je pohledem a Niall, který se už stihl zvednou, když uslyšel slovo jídlo, mi podává jako gentleman svou ruku, neváhám a chytnu se ho. Když vstávám, přitáhnu si ho k sobě a dokončím svou větu.

„Ten přítel, o kterém jsem mluvila, že by se tady mohl objevit." zašeptám mu do ucha a mu se rozzáří oči.

„Nebo." mrkne na mě Niall a věnuje mi polibek na čelo. Pak už konečně odcházíme ke stolu s jídlem. Wow. Je toho tady fakt hodně.

„Odkud se vzalo všechno to jídlo?" zeptám se zvědavě, protože když jsem tady postávala s Joshem, moc toho tady nebylo.

„Liam přivezl z obchodu." odpoví mi Louis a v té chvíli se zarazím. SAKRA. Vždyť jsem mu měla pomoct. Já jsem zapomněla na svého nejlepšího kamaráda. Zavalí mě vlna viny a vůbec netuším co mám dělat. Začnu ho hledat po bytě. Projdu úplně všechny pokoje, ale po Liamovi ani stopa. Po neúspěšném hledání se rozhodnu mu napsat.

Vy
Liame. Strašně se omlouvám, že jsem ti nepřišla pomoct, úplně jsem na to zapomněla a mimochodem, kde jsi? Snažila jsem se tě najít, ale tady nejsi. Ozvi se mi prosím.

Po odeslání zprávy jsem telefon kontrolovala každou minutu, zda mi nepřišla odpověď, ale marně. Neodepsal mi, je na mě naštvaný kvůli tomu, že jsem nepřišla?

„Hele kluci, nevíte kde je Liam? Tady není a mi neodepisuje." řeknu hned klukům, ale zdá se, že už v sobě mají dost alkoholu, takže oni mi nepomohou v ničem. Jediný kdo si všimne mé starosti je Niall, který nepil skoro nic.

„Určitě je v pohodě, třeba se šel jen projít, protože ho to tady už nebavilo." usměje se na mě povzbudivě a podá mi panáka. Přemýšlím, zda si ho mám dát nebo ne, ale co tím pokazím? Musím říct, že jsme se pořádně rozjeli a panáky jsme do sebe kopali jeden za druhým, divím se, že jsem stála neodpadla. Z ničeho mě upozorní mobil na nově příchozí zprávu.

Liam
Zapomnělas, protože si měla plné ruce líbání Nialla, že? To je jedno Mio.

Přečtu si zprávu několikrát v hlavě, protože na něco takového mám malinko připito a omylem se mi podaří zprávu smazat. Pomalu ani nevím co na té zprávě bylo, takže odkládám mobil stranou a věnuji se svým přátelům.
Po chvilce se párty začne rozpouštět, až v bytě zůstanu sama s mými přáteli.

„Já už jdu spát." ozve se Harry a Louis se k němu přidá. Rozhodnu se už jít taky do postele, ale vtom mě někdo chytí za zápěstí.

„Pusa na dobrou noc nebude?" tváři se ublíženě Niall. No jak bych mohla odolat. Věnuji mu polibek a následně už odcházím do svého pokoje a hned usínám.

******

Taaak nová kapitola je tady. Chtěla jsem ji vydat už ráno, ale jaksi jsem na to zapomněla, ups. No nevadí, snad se vám líbila a užijte si zbytek večera! 💕