Before It Ends [L.P. and N.H.]

Část 10.

Než jsem stihla cokoliv říct začala hrát další pomalá písnička a u nás se objevil Niall.

„Můžu si ji na chvíli vypůjčit?" zeptá se Niall mile a usměje se na Liama.

„Jasně." odpoví Liam ostře a nevypadá zrovna nadšeně. Niall si toho však nevšimne a zdvořile poděkuje. Někdy mě udivuje jak jsou kluci slušní a vychováni, protože někdy mají i svoje nálady, za které by si zasloužili pořádnou facku, nebudu lhát.

„Copak si chtěl." zeptám se Liama ještě před tím, než odcházím ruku v ruce s Niallem. Zase se začínám cítít provinile. Sakra

„To počká, jen běžte." řekne Liam a v jeho očích se objeví emoce, kterou jsem u něho nikdy předtím neviděla. Byl to smutek? Poznám, když je smutný.. Vztek? To taky poznám.. Nemám nejmenší tušení co to bylo, ale určitě to nebyla pouze jedna emoce, ale několik najednou. Věnuje mi poslední pohled a následně odchází. Nevěřila jsem tomu co řekl. Nějak jsem tušila, že to co mi chtěl, bylo nějakým způsobem důležité.

„Doufám, že jsem vás nevyrušil od něčeho důležitého." zeptá se mě Niall, když odcházíme do centra dění, protože s Liamem jsme doteď tančili stranou od všech lidí.

„Vůbec ne." usměji se a tajně hledám Liama mezi všemi těmi lidmi, ale nedokážu ho nikde najít. Vtom ucítím ruce Nialla jak mě chytají za mé boky a přitahují si mě blíže k jeho tělu. Své ruce obmotám kolem jeho krku a koukám se mu do očí. Pohled mi oplácí a celou písničku se jen pohybujeme do jejího rytmu a koukáme se do očí tomu druhému. Nedokážu popsat co teď cítím, protože toho cítím fakt hodně. Začnu si v hlavě přemítat rozhovor, který jsme měli těsně před oslavou. Co tím mohl myslet? Tázavě se mu zahledím do očí.

„Co." zasměje se Niall, když si všimne jak se na něho koukám.

„Já jen- co si myslel tím, cos mi řekl v pokoji těsně předtím, než tam přišel Louis?" zeptám se ho opatrně a ani nevím co chci slyšet. Niall se zarazí a na chvíli odvrátí pohled. Po chvilce se na mě podívá a vypadá, že se už chystá odpovědět, ale vtom skončí písnička a kolem nás se seběhnou naší kamarádi. Proč nás pořád všichni vyrušují od těhle věcí. Zase začnou hrát rychlé písničky a všichni kolem nás začnou tančit. Zrovna na to nemám náladu, tak se odeberu ke stolu, kde je občerstvení. Opřu se o roh stolu a pozoruju všechny v téhle místnosti. Dost lidí už je docela opilých a pomalu si to rozdávají v našem obýváku. Divím se, že jim to nepřijde nechutné. Zašklebím se nad tou představou a do skleničky si naliju džus. Po té bolesti hlavy, co jsem měla pár dní zpátky, si dlouho nic nedám. Z ničeho nic mi začne zvonit mobil. Kouknu se kdo mi volá a když uvidím jméno na obrazovce, rozzáří se mi oči.

„Ahoj kočko, snad si nemyslíš, že jsem na tebe zapomněla." řekne Stacey a já po jejím hlase poznám, že je zase šťastná.

„Stacey! Tak strašně ráda tě zase slyším." odpovím s upřímnou radostí.

„Nechci tě moc otravovat, protože očividně tam máte pořádnou párty. Jen ti chci popřát všechno nejlepší a posílám ti to největší objetí." řekne Stacey. Nejradši bych ji teď pořádně objala, ale nemůžu..

„Děkuji ti moc Stacey. Strašně moc mi chybíš." řeknu a všimnu si, že se mi zlomí hlas, Stacey si toho však naštěstí nevšimne.

„Neboj, za chvíli mě máš v Londýně a už se mě nezbavíš." řekne pobaveně. Ještě chvíli si takhle povídáme a následně se rozloučíme. Po skončení rozhovoru pokračuji v předešlé aktivitě a sleduji lidi jak tančí, nebo se o to aspoň pokouší. Po chvilce se ke mně začne přibližovat nějaká postava, ale zatím je daleko, takže nedokážu rozeznat obličej. Až když se přiblíží, tak poznám, že to je Josh.

„Co tady stojíš tak sama?" zeptá se a postaví se vedle mě.

„Nějak mě přešla nálada k tanci po tom, co mě a Nialla všichni vyrušili z rozhovoru." řeknu bez přemýšlení. Prostě to ze mě vyleze.

„Z jakého rozhovoru?" zeptá se Josh překvapeně.

„Noo, ono to je složité." odpovím hned.

„Jak vidím tak máme dost času." koukne se na hodinky a zasměje se. Rozhodnu se mu tedy říct vše a když říkám vše, myslím tím vážně vše. Zabralo nám to sice hodně času, ale teď aspoň uslyším názor nějakého kluka.

„Wow." řekne Josh, stojí tam a kouká na mě, jak kdyby viděl nějaké zjevení. Asi mu dám chvíli na vstřebání.

„Hele, pokud k němu něco cítíš prostě mu to řekni. A z toho cos mi řekla, tak si myslím, že se mu líbíš taky." řekne Josh povzbudivě.

„Já se právě bojím toho, že to nebude cítít stejně.." odpovím a upřu zrak do země.

„Nezkusíš, nevíš." řekne zase Josh a povzbudivě položí jeho ruku na tu mou. Vděčně se na něho otočím a následně ho obejmu.

„Děkuji." řeknu v jeho objetí.

„A co vůbec ty a holky?" zeptám se ho zvědavě. Josh se začne smát a začne vyprávět. Říkám vám, že pokud začne něco vyprávět, je to fakt na dlouho.

„No a teď jsme spolu." dokončí svůj příběh a usměje se. Úsměv mu oplatím, ale polovinu příběhu si už ani nepamatuju, ale jsem za něho moc šťastná, že si někoho takového našel.
Za chvíli k nám přichází Liam.

„Mio, musím odjet do obchodu pro nějaké občerstvení, zajela bys semnou?" koukne se na mě, ale mi se vážně nechce a nevím jak ho odmítnout slušně, protože jsem Liama nikdy neodmítla, ale na druhou stranu nechci odcházet ze své narozeninové párty.

„My se zrovna chystali na parket." řekne Josh, když si všimne mého utrápeného výrazu.

„Aha, ok." řekne Liam a odejde, ani se na mě nepodívá. Pouze tam stojím a sleduji ho odcházet. Pokazila jsem tímhle něco? Ne určitě ne, Liam není takhle urážlivý.

„Pojďte tančit!" zařve na nás z dálky Harry. S Joshem se na sebe pouze podíváme a rozběhneme se směrem k našim přátelům. Tančíme minimálně 10 minut v kuse. Po písničce She Looks So Perfect od 5sos se rozhodnu si jít na chvíli sednout. Bohužel si všimnu, že Niall dostane stejný nápad, ale v obýváku je volné pouze jedno křeslo. Koukneme se na sebe a následně na křeslo a oba se rozběhneme a v křesle skončíme jaksi na sobě. Je to však poslední věc, která mě trápí, protože jsem vážně vyřízená.

„Nejsme náhodou sourozenci, že máme tak stejné nápady?" řekne Niall a myslí si jak řekl něco vtipného. Vtom mi ale přijde zpráva.

Liam
Dojdeš prosím za 5 minut ke dveřím, budu potřebovat pomoct s nějakými věcmi.

Vy
Jasně, budu tam.

Odpověděla jsem Liamovi rychle a svou pozornost jsem teď věnovala Niallovi a hned jsem zareagovala na jeho "vtip."

„Haha, tady je dneska někdo vtipný." odpovím mu a nedokážu se ubránit malému úsměvu.

„Vždyť to vtipné bylo." řekne Niall uraženě.

„Nebylo." odpovím.

„Bylo." odpoví mi na oplátku Niall.

„Nebylo a posuň se, děsně mě utlačujes." řeknu a ušklíbnu se na něj.

„A co, když se mi nechce?" zeptá se Niall a zadívá se mi do očí. Celá atmosféra se kompletně změní.

******

Ahojteee. 10. část je venku! Co na ni říkáte?
Doufám, že jste dnes měli krásný den!
Sending love x.