Before It Ends [L.P. and N.H.]

Část 16.

Koukám na sebe do zrcadla ještě dobrých 5 minut. Nevím jak se mám s touhle emocí vypořádat. Celou dobu jsem byla zamilovaná do Liama, jen jsem to skrývala hluboko uvnitř. Jak je možné, že mi to nikdy nedošlo? Jak je možné, že to nikdy nevylezlo na povrch. Jsem strašně zmatená. Nevím co teď bude mezi mnou a Niallem. Mám o tomhle vůbec někomu říct? Jsem ztracená. Vyvalím se na gauč a koukám do blba. Pak si uvědomím, že jsem utekla z koncertu a kluci si toho museli určitě všimnout. Tedy, Liam určitě, ten mě i viděl brečet, aspoň myslím.. Co jim jen řeknu?

Neměla jsem moc dlouho na rozmýšlení, protože za chvíli se rozletí dveře dokořán a dovnitř vejdou vysmatí kluci. Fajn, třeba si toho nevšimli. Ale když mě tady uvidí sedět, tak jim to bude jasné. A měla jsem pravdu. Když si mě všimli, všichni se zarazili a koukali na mě.

„Mio? Co tady děláš?" zeptá se Harry a kluci čekají na odpověď. Fajn Mio, přemýšlej.

„Uhm, já, mi nebylo dobře z toho všeho hluku, tak jsem poprosila Paula, aby mě odvedl do šatny." řeknu nervózně. Zároveň se za to proklínám, protože jsem mohla vymyslet něco mnohem lepšího. Kluci však nad tím jen pokrčí rameny a dále to neřeší.

„A už ti je dobře?" zeptá se jenom Louis.

„Jojo, už v pohodě." odpovím a nahodím lehký úsměv. Všimnu si Liamova pohledu, ale hned, když se na něj podívám, ho odvrátí. Hádám, že si všiml, když jsem brečela.

„Fajn hoši, za 3 minuty odjiždíme." přijde Paul do šatny a popohání kluky. Vždy musí odjet co nejdřív kvůli všem fanynkám venku. Seberu se a následuji Paula.

„Ten koncert byl fakt něco." říká nadšeně Niall klukům. Sedím vzadu sama s Harrym a kluci sedí před námi.

„To teda, ještě teď jsem celý promočený, kvůli vody, kterou si na mě vylil!" říká Liam Louimu a společně se tomu smějou. Musím se nad tím taky pousmát, protože jejich vodní války jsou nejlepší věc na světě.

„Hele Liame? Kdy máš v plánu se k nám vrátit?" zeptá se Harry a kompletně odbočí od tématu. Všechny tahle otázka zaskočila, ale Liama nejvíce. Na zlomek vteřiny se na mě podívá a pak se divá zase na Harryho.

„Přemýšlel jsem, že co nejdřív, už mi chybíte." řekne Liam.

„To ty nám Payno." řekne Louis a poplácá ho po zádech. Jsem ráda, že se vrací za námi, ale mi to moc nepomáhá, tedy vůbec. Nevím jak se mám teď kolem něho chovat, protože všechny moje city k němu se změnily a vnímám ho úplně jinak. Vnímám na něm každičký detail. Jeho plné rty, které si říkají o políbení, jeho nádherné čokoládové oči, které vypadají tak strašně nevinně, jeho nádherné, husté obočí, dokonce i jeho nos je nádherný. On je nádherný.

„Mio, Mio." probudí mě z transu Harryho hlas. Zmateně se na něho podívám.

„Ptali jsme se co chceš k večeři." zopakuje otázku. Je fakt, že je večer a obchody už otevřené nejsou, takže jediná možnost je nějaký fastfood.

„Mi je to jedno, jak chcete vy." řeknu, protože nevím co říkali kluci a hlavně, protože mi to je vážně jedno.

„Dobře, Paule, vem to přes McDonal's." oznámí Louis Paulovi.

Když dorazíme, kluci si objednávají všechno možné, přesněji tedy Niall. Já si dala pouze kuřecí nuggetky s hranolkami. Stojíme na parkovišti, protože Paul taky potřebuje jíst. Nejvíce jídla má Niall. Jak jinak.

„Už ti někdo někdy řekl, že jsi šíleně nenažraný?" zeptá se Liam Nialla, který dělá, že strašně moc přemýšlí.

„Hmm ne nikdy, vždyť nemají žádný důvod." odpoví Niall a zakousne se do druhého cheeseburgeru.

„Vlastně máš pravdu, ani nevím jak mě taková otázka mohla napadnout." odpoví Liam a kluci se začnou smát.

Všichni jsme dojedli, ale Niall ještě dojídá poslední kousky hranolek a poslední cheesburger. Někdy nevěřím svým očím, kde v něm to jídlo mizí. Protože na to, že jí fakt hodně, tak je hubený.

Konečně, po strašně dlouhé době, dojedeme domů. Je 1 hodina ráno, všichni jsme unavení a chceme se jít co nejdříve osprchovat. V bytě jsou bohužel jenom 3 sprchy a Niall, Liam a Louis jsou nejrychlejší. Takže se odeberu do obyváku a zapnu písničky. Za chvíli zamnou přijde Harry.

„Co to s tebou dneska je?" zeptá se Harry starostlivě a sedne si vedle mě.

„Co by mi bylo." zeptám se ho a snažím se znít jakože jsem v pohodě.

„Jsi zamlklá, celou cestu zpátky si nemluvila a to u tebe není běžné." odpoví a zadívá se mi do očí.

„Nic se neděje." řeknu a nedokážu skrýt smutek a zoufalost v mém hlase. Odvrátím pohled a zadívám se do země. Nedokážu lhát, obzvlášť ne Harrymu..

„Mio, kdy sakra pochopíš, že jsi moje sestra a já tě znám. Poznám, když mi lžeš." řekne Harry trochu vážněji, ale potom položí jeho ruku na mou nohu.

„Mi můžeš říct cokoliv, jsem tvůj brácha a chci ti pomoct, když se trápíš, protože tě takhle nechci vidět." řekne Harry smutně. Já vážně nevím, čím jsem si zasloužila takhle skvělého bráchu.

„Já nevím kde bych začala." řeknu a podívám se na něj se slzami v očích.

„Co takhle začít od začátku, hm?" řekne Harry a povzbudivě stiskne mou ruku. Rozhodnu se mu tedy říct úplně vše. Začala jsem od toho momentu z koncertu, kdy Liam zpíval Love You Goodbye.
Když mu vše řeknu, tak se mi uleví. Jakoby mi spadl kámen ze srdce. Harry se na mě vítězně koukne.

„Já vím, že na tohle není správný čas, ale-" nedokončí větu Harry.

„Ale měl jsi pravdu." dokončím jeho větu. Měl pravdu, vždy má pravdu..

„Já nevím jak to říct Niallovi.. Jestli mu to vůbec říkat." řeknu bezmocně.

„Říct mu to musíš určitě, ale počkej na správný čas." řekne Harry.

„A ten poznám jak?" zeptám se.

„Poznáš, věř mi." odpoví Harry a zrovna z koupelny vyjde Niall a Louis.

„Máte volné koupelny." vykřiknou kluci a pouze obalení v ručníku odejdou do svých pokojů. Harry se na mě usměje, věnuje mi pusu na čelo a odejde do koupelny. Udělám to samé, protože si už potřebuji jít lehnout. Za dnešek, vlastně včerejšek, se toho stalo strašně moc a já už chci utéct do říše snů, kde můžu být kýmkoliv a s kýmkoliv.

******

Jak jsem slíbila, je tady nová kapitola. Snad se líbila! Včera skončila superstar a mě zajímá komu jste z těch 3 přáli výhru nejvíce? Za mě to byl Martin, ale přála jsem to i Barči a Diance!
Mějte nádherný den! x